Režie: Gianfranco Giagni
Rok výroby: 1988
Délka: 87 min / 120 min
Země: Itálie
Další název: Spider labyrinth
Hrají:
Roland Wybenga … (profesor Alan Whitmore)
Paola Rinaldi … (Genevieve Weiss)
Claudia Muzi … (Maria)
Stéphane Audran … (paní Kuhnová)
William Berger … (záhadný muž)
… a další
Profesor Whitmore je vyslán z Ameriky do Budapešti, aby zde navázal ztracený kontakt s profesorem Rothem, jenž by měl pracovat na překladu záhadných náboženských textů z 3. tisíciletí před Kristem. Krátce po svém příjezdu a rozpravě se značně nervózním kolegou začíná tušit něco nekalého. Utvrdí ho v tom nejen smrt samotného Rotha, ale i dalších lidí, od kterých se něco dozvěděl nebo by se dozvědět mohl. S jistou pomocí své průvodkyně Genevieve a tajemného muže začíná odkrývat roušku tajemství okolo prastarého pavoučího kultu. Čím více se k němu dostává, tím více riskuje nejen své vědecké renomé, ale vlastní život.
Kdo by se snad z názvu či některého ze zajímavých animovaných coverů tohoto snímku nechal unést dojmem, že půjde o jakousi pavoučí invazi, bude zklamán. Jedná se totiž o mysteriózní příběh, v němž samotní pavouci hrají podružnou roli.
Tento italský snímek sází především na atmosféru. Zpočátku se objevuje delší nájezd a nezáživné pasáže mapující seznamování hlavního hrdiny s městem. Čím více se však zaplétá do sítě tajemství, hudba přitvrzuje, mlhy ve vlhkých prostorách přibývá a atmosféra houstne. Zásluhy na tom mají přibývající a ne zrovna k obětem šetrné vraždy. Po stránce emotivní film postupně graduje až do napůl nečekaného finále, které podporuje hlavně pocit beznadějnosti. K němu se váže i jistý stupeň hrůzy a strachu, čímž je vytvářen vskutku zajímavý hororový nádech.
K Itálii, zvláště k určitým tvůrcům, patří gore. V tomto případě nelze vzhledem k již zmíněné zaměřenosti na atmosféru počítat s přehnanými jatky, ovšem bezprostřednost a žaludek svírající brutalita (byť značně lehčího ražení) zde v tomto směru nechybí. Nejpůsobivější je z tohoto hlediska konec. Je nutné dodat, že většina daných scén neskrývá evidentní umělost použitých rekvizit. Mnohé záběry, zvláště s pavouky, čpí technickou nedokonalostí a animační nedotažeností. Značně neuspokojivá je erotická stránka filmu, která nabízela daleko odvážnější kreace.
Herecké výkony nejsou i přes nijak zvláštní známost protagonistů (alespoň pro mne) vůbec špatné. Zvláště starší generace se zhostila svých ďábelských postav s profesionálním umem. Jinak jsou na tom po jazykové stránce. Na anglickém znění je znát přízvuk, ovšem většinou se hovoří pomaleji a srozumitelně, což dává v daném jazyce méně zběhlým divákům naději na lepší porozumění.
Rovněž k tomu filmu jsem přišel jako slepý k houslím. Při hledání jiného filmu jsem narazil na odkaz, který mě k němu nasměroval a po letmém přečtení popisku děje, jsem jej prostě musel vidět. Mám rád starou italskou školu, takže jsem se s chutí nechal vtáhnout do velice poutavého příběhu s mysteriózní zápletkou. Zprvu to sice mělo pomalejší tempo, ale atmosféra se brzy dostala do správného rytmu a ponurý příběh nám postupně začal vydávat svá tajemství. Tonino Cervi potřeboval, aby se co možná nejvíc lidí chytlo na „lep“ jeho pavučiny (chápejte scénáře) a tak nechával diváka docela dlouho v nejistotě, cože to vlastně sleduje. Je to giallo, nebo není? Vražd tu bylo docela dost. Ovšem nečekejte žádnou brutalitu. I tady totiž tvůrci vsadili především na hru s diváckou představivostí a naservírovali jim vše opět v dosti mysteriózním podání, kdy největší (a zároveň i nejlepší) práci odvedla jak kamera a střih, tak i hudební doprovod Franca Piersantiho. Houstnoucí míra napětí je pak korunována skvělým finále. Zde si přijdou na své především milovníci béčkových efektů. 70%
Celkem to slo ale obcas mi prislo ze mohli ubrat ty reci a mohlo se pritlacit na pilu. 60%.
Tak tohle si 100% musím někde sehnat