Režie: Terence H. Winkless
Rok výroby: 1988
Délka: 89 min
Země: USA
Hrají:
Robert Lansing … (Elias Johnson)
Lisa Langlois … (Elizabeth Johnson)
Franc Luz … (Richard Tarbell)
Terri Treas … (Dr. Morgan Hubbard)
Stephen Davies … (Homer)
… a další
Švábi jsou velmi nepříjemný hmyz. K tomu, aby člověku řádně znepříjemnili život, postačí výskyt několika málo kusů za kuchyňskou linkou. Jak se tedy musí cítit obyvatelé malého městečka, které se nachází poblíž místa tajných experimentů, jejichž výsledkem je pořádná kolonie těchto malých otrapů? Zvláště, když prahnou po živém mase? Místní šerif Johnson bude mít plné ruce práce. Nejen se zmutovanými brouky, ale i se svými vlastními city.
Koho by ty ale zajímaly, když je na pořadu dne typické hmyzí béčko namíchané s klasickým za vlasy přitaženým monster hororem? Takže popořadě.
Zhruba do poloviny si může divák užít rutinní zápletky, v níž sem tam někdo zmizí a umře vinou něčeho, co se skrývá na té straně objektivu kamery, za níž nelze vidět. Pouze největší naiva by však nepoznal, jaký živočišný druh zabíjí tentokrát. Když už je veřejného tajemství dost, jsou roztomilí broučci ukázáni. Tvůrci si neodpustili záběry na jinak neškodně vypadající hejno hmyzu či detailní prezentaci odvážných hmyzích jedinců, ale rozhodně to nebylo jejich poslední slovo. To by přece byla nuda. A proto nabídli laskominu v podobě roztodivných monster. Ať už logika zvedá varovný prst jakkoli vysoko, do filmového celku ty potvory prostě patří.
Strach z nich nepřipadá v úvahu. Jsou toporné a pomalé, únik před nimi se nedaří pouze nejpomalejším či nejzkaženějším postavám. Jistojistě zalahodí oku, stejně jako bránici. To je ten důvod, proč sem patří. Jsou součástí humorného koření. Akorát že zatímco jiné komediální momenty jsou záměrné (na postavu exterminátora se nedá jen tak zapomenout), legračnost monster je jako ostatně většinou v těchto filmech zcela neúmyslná a náhodná. Ač jsou z pohledu reality odfláknutá až hanba, z hlediska fanouška staré školy se nedají nepochválit. Stejně jako pár nikoli nevyvedených krvavých efektů.
Atmosféricky se snímek skládá ze dvou základních prolínajících se rovin. Hororové, která se vyvíjí od potemnělé k jemně děsivé, a romantické, která je až odporně sladce pohádková, a to hlavně díky naivnímu kukuči jisté děvy, na kterou se sice dobře dívá, ale čeho je moc, toho je příliš. Dohromady to moc nejde, takže výsledkem je vzájemná stíravost. Ještěže nad tím vším zůstává ona lehkost nenuceného smíchu.
Herecké výkony jsou poplatné tomu, na co jsou diváci obdobných béček zvyklí. Necharismatický hlavní hrdina, směšně nadšená záporná ženská postava atd. atd. Zkrátka největší sympatie budí ti, od nichž se toho moc nečekalo a kteří tím pádem dostali volnost k tomu, aby zazářili.
Teprve nedávno se mi dostal do rukou tento nepříliš známý „zvířecí“ horor, o kterém jsem do té doby neměl ani potuchy a tak jsem uznal za vhodné, že dnes nadešel jeho čas. Jako milovník tohoto subžánru jsem byl pořádně natěšený a Terence H. Winkless mě určitě nezklamal. Klasické béčko nabralo hned od začátku příjemné tempo, takže jsem se pohodlně usadil a následující hodinu a půl si řádně užil. Osobně moc tuto havěť nemusím, ale už jsem viděl ledasco a tak jsem byl připravený i na možné ohrnutí nosem nad nabídnutou show. Předem bych chtěl však varovat všechny ochránce zvířat, že na tento film by se určitě dívat neměli. Tvůrci totiž rozhodně nejednali v rukavičkách a tak tu zařve hned několik „roztomilých“ zvířátek. Jediné co mi trochu vadilo, byla ta „romantika“, kterou bych klidně vypustil. Ale když už se tu objevilo hned několik pohledných hereček, byla by škoda toho nevyužít. On celkově se tentokrát výběr herců docela povedl – takže po této stránce si taktéž nemůžu stěžovat. No a v neposlední řadě nesmí chybět ani trocha černého humoru, takže další plus. Jen nevím, jestli to tvůrci skutečně zamýšleli, nebo to prostě jen vyplynulo z jednotlivých scén. Objevilo se tu totiž hned několik „gore“ scén či fází mutace švábů, které byly hlavně k smíchu, nežli aby se u nich člověk bál. U podobně laděných filmů si už na to člověk zvykne, ale ti co s tím nemají ještě tolik zkušeností, můžou být lacinými triky a trochu nepovedenými efekty dost zklamáni. Já jsem však všechno přijal tak jak mi to bylo naservírováno a navíc jsem načerpal inspiraci – kolika způsoby se dají švábi zabít. Převážně pak při scéně v restauraci.60%