Festivalový název: Když zvířata sní
Režie: Jonas Alexander Arnby
Rok výroby: 2014
Délka: 84 min
Země: Dánsko
Alternativní název: When Animals Dream

Hrají:
Sonia Suhl … (Marie)
Jakob Oftebro … (Daniel)
Lars Mikkelsen … (otec)
Sonja Richter … (matka)
Mads Riisom … (Felix)
… a další

Plachá devatenáctiletá Marie žije v odlehlém rybářském městečku v Dánsku společně se svými rodiči. Nemá žádné kamarády a tak se celé dny stará o svou nemocnou matku upoutanou na invalidní vozík. Začíná pozorovat podivné změny svého těla a tak se obrátí na lékaře. Ten ji však ubezpečí, že nejde o nic vážného, přesto jí nejde do hlavy, proč se jí na různých částech těla objevují chomáče chlupů. Teprve ve chvíli, kdy začne pracovat v rybářské fabrice na zpracování ryb, si všimne, že na ni všichni nějak divně civí a posmívají se její matce. Začne tedy pátrat v historii své rodiny a na povrch začne vyplouvat její děsivá minulost, která, jak se zdá, je dědičná.

Dánský režisér vsadil při své prvotině na osvědčené prvky, které zdobí skandinávské filmy, a to převážně ponuré prostředí a pomalu se stupňující mysteriózní atmosféru. Přestože se zápletka nedá považovat za zrovna originální, lze na ní najít několik pozitivní věcí, kvůli kterým stojí tento film vidět. Mnozí jej přirovnávají k filmům jako Let the Right One In nebo Ginger Snaps (první z nich jsem neviděl a druhý se mi docela líbil), dal jsem tomu šanci a nešel do toho s žádnými předsudky či velkým očekáváním. Nakonec však toto mysteriózní drama v mých očích nedopadlo zas až tak špatně, a to hlavně díky kombinaci s vlkodlačím tématem.

První polovina filmu má dost pomalé tempo, které toho moc dopředu neprozrazuje a spíše slouží k seznámení s hlavní hrdinkou. Sonia Suhl mi sice zrovna dvakrát sympatická nebyla, ale podala slušný průměrný výkon. Přesto jsem však dával větší pozornost vykreslení samotného prostředí (rybářské městečka) a jeho obyvatel. To bylo pěkně ponuré, ale nijak zvlášť zajímavé. Většina obyvatel makala v místní fabrice, kde čistila ryby a po večerech to zapíchla v místním podniku. Děj se tak většinu času točil okolo Marie a její rodiny. Ono by na tom nebylo nic hrozného, kdyby scénárista zapojil trochu víc svou představivost a divákovi tak nabídl kupříkladu několik zajímavých flashbacků z minulosti. Leč bohužel se tak nestalo. Je nám sice podstrčeno několik indicií, cože se asi v minulosti odehrálo na ruské lodi a jakou roli v tom hraje matka dívky, ale tím to končí.

Naštěstí si o tom dokáže divák udělat vlastní představu. Teprve s postupnou proměnou Marie se začne zvyšovat i míra napětí. Ovšem i tady to dost skřípe. Kupříkladu ve chvíli, kdy je dívka pronásledovaná motorkáři, mi chyběla větší akčnost a ve chvíli, kdy dojde k útoku, je vše až moc zbytečně ponořeno do tmy (takže z toho máme kulové). V tu chvíli ve mně začalo převládat spíše zklamání, ale naštěstí to alespoň částečně zachránil závěr na lodi. Přesto si myslím, že se tvůrci mohli více odvázat.