Český název: Má matka je vlkodlak
Režie: Michael Fischa
Rok výroby: 1989
Délka: 90 min
Země: USA
Hrají:
Susan Blakely … (Leslie Shaber)
Tina Caspary … (Jennifer Shaber)
John Schuck … (Howard Shaber)
John Saxon … (Harry Thropen)
Diana Barrows … (Stacey)
Ruth Buzzi … (Madame Gypsy)
… a další
Leslie je žena v domácnosti, která se stará o svého manžela, dospívající dceru a psa. Jednoho dne se při návštěvě zverimexu seznamuje s tajemným majitelem Harrym, který ji začne projevovat svou náklonost a především jí na něm zaujmou jeho až hypnotizující oči. Při pohledu do nich mu podlehne a při počínajících hrátkách v posteli ji Harry kousne do palce u nohy. Od té chvíle se s ní začnou dít divné věci. Narostou jí tesáky, začne růst srst na rukou a nohou – Harry je totiž ve skutečnosti vlkodlak a Leslie se pomalu ale jistě dostává pod vliv jeho moci. Změny v matčině chování i jejím vzhledu samozřejmě neuniknou ani Jennifer, která se jí za pomoci své kamarádky Stacey a cikánky madam Gypsy pokusí zachránit…
Jde o nepříliš známou vlkodlačí komedii, která se mi pod ruky dostala zcela náhodou. Její kvalita je dosti pochybného rázu, ale máte-li rádi ujeté a bizarní kousky, možná vás tento film dokáže zaujmout. V žádném případě však nečekejte záplavu kvalitních hlášek, přehršel humorných situací ani kvalitní přeměny ve vlkodlaka. Od každého je tu k vidění opravdu jen špetka, ale nemůžu říct, že bych se u sledování této komedie nudil.
Nevím, možná za to mohlo herecké obsazení – výkony nebyly nejhorší, možná za to mohlo poněkud bizarní až trapné pojetí, které mi několikrát dokázalo vykouzlit úsměv na tváři. Celý film je spíš směšný, než abych se u něj za břicho popadal, ale dojde zde i k několika vcelku povedeným scénám (situacím) – matka vegetariánka dostane chuť na čerstvé maso, večírek v maskách, úchylní sousedé mající rádi „BDSM“ praktiky a nejvíc mě dostala asi návštěva zubaře.
Vlkodlačí masky se mi moc nelíbily, na to kdy byl tento film natočený. Stejně tak ani finální vlkodlačí bitka v ložnici. Přišlo mi, že v závěru tomu začal docházet dech i vtipnost. Susan Blakely i Tina Caspary mi to však dokázaly vynahradit. Jen škoda, že John Saxon tu nedostal zas až tolik prostoru, kolik bych si přál. Jeho pohled byl vskutku démonický.
To musím vidět! 😀