Český název: Mortal Instruments: Město z kostí
Režie: Harald Zwart
Rok výroby: 2013
Délka: 130 min
Země: Kanada/USA/Německo
Alternativní název: Chroniken der Unterwelt – City of Bones
Hrají:
Lily Collins … (Clary)
Jamie Campbell Bower … (Jace)
Robert Sheehan … (Simon)
Jonathan Rhys Meyers … (Valentine)
Lena Headey … (Jocelyn)
… a další
Dospívající Clary žije se svou matkou v Brooklynu docela poklidným životem. Jenže po návštěvě clubu s velmi podivnou klientelou se vše změní. Clary je totiž svědkem vraždy, ale tento hrůzný čin viděla, zdá se, jen ona sama. Navíc jak útočníci, tak i tělo vzápětí zmizí. Šlo snad o halucinaci? Poté je však napadena a unesena její matka a v bytě čeká na Clary démonické stvoření, před kterým ji na poslední chvíli zachrání neznámý cizinec.
Jace je lovec stínů, který Clary odhalí šokující pravdu. Kromě světa lidí existuje totiž i skrytý svět stínů a mezi lidmi se to jen hemží nejrůznějšími démony a monstry, které obyčejný smrtelník nerozezná od ostatních. Clary však není jen obyčejnou dívkou, protože její matka patřila k lovcům stínů a své nadpřirozené schopnosti přenesla i na dceru. Za pomoci magie se však postarala, aby Clary tyto schopnosti v sobě potlačila a zároveň zapomněla na své dětství. Zlé síly totiž usilují o nalezení vzácného artefaktu, který před nimi matka před časem ukryla. Clary je tak nucena přidat se k lovcům stínů, nalézt pohár jako první a pokusit se zachránit svou matku…
Jediný důvod, proč jsem se na tento film podíval, byla přítomnost mé oblíbené herečky Leny Headey. Samotný obsah filmu i nepříliš lichotivé odezvy na internetu mě totiž dopředu varovaly, že tohle zřejmě nebude podívaná pro mou maličkost. Nejsem totiž zrovna moc velkým příznivcem dobrodružných fantasy, ve kterých se vyskytuje přehršel romantických pasáží a zamilovaných trojúhelníků. Tady navíc bylo citelně znát, že scénář napsala žena (Jessica Postigo), která se nespokojila jen s klasickým trojúhelníkem dva chlapci a nerozhodná dívka, ale ještě k nim pro jistotu přidala i čtvrtého do party (homosexuála). To zřejmě proto, aby byla její story co nejvíce IN a moderní.
K mé smůle se tu však Lena moc dlouho neohřála (lépe řečeno dostala jen velmi málo prostoru) a já si tak musel vystačit jen s Lily Collins. Tato mladá herečka se sice snažila předvést co možná nejlepší výkon, jenže sama na to stačit nemohla a příliš velké podpory se od svých kolegů nedočkala. Tudíž jsem se snažil zaměřit svou pozornost na hororové prvky, které se zde vyskytly. Když pominu ty blbé oblečky lovců stínů a jejich fixou nakreslené tetování, narazil jsem tu na několik docela vydařených akčních scén, při kterých byla cítit i zlepšená atmosféra. Kupříkladu souboje s démonickým psem nebo upíry nevypadaly zas až tak tragicky.
Pozitiva však bohužel na plné čáře porazila negativa. Hlavně ta přemrštěná délka a přemrštěná porce romantiky mi lezly na nervy asi nejvíce. Když k tomu připočítám i nelogické situace, nepříliš dobře zvolený hudební doprovod a nepřesvědčivé herecké výkony většiny zúčastněných, je vám asi jasné, že tady asi příliš vysoko hodnotit nebudu. Kdyby si tvůrci více vyhráli s atmosférou a vystřihli několik naprosto zbytečných a nudných pasáží, mohlo to klidně dopadnout mnohem lépe.
