Režie: Virgil W. Vogel
Rok výroby: 1956
Délka: 77 min
Země: USA
Hrají:
John Agar … (Dr. Roger Bentley)
Cynthia Patrick … (Adad)
Hugh Beaumont … (Dr. Jud Bellamin)
Nestor Paiva … (profesor Etienne Lafarge)
Phil Chambers … (Dr. Paul Stuart)
Alan Napier … (Elinu)
Frank Baxter … (hraje sebe)
… a další
Když archeologové naleznou v horách Mezopotámie prastarou desku s nápisy, již tuší, že se za nedlouho sami vypraví na jeden ze strmých svahů. Zde naleznou starý sumerský chrám, který je dovede až do podzemí, kde žije již více než 5000 let stará civilizace. Vedle krutého krále, prohnaného kněze a podivných tvorů se zde nalézá také záhadná kráska, kvůli které jednomu ze členů výpravy stojí za to riskovat a setrvávat ve společnosti, která dříve či později jistě přestane věřit tomu, že muži jsou vyslanci boha Ishtara.
Dobrodružnou podívanou uvádí povídání jistého doktora Baxtera o teoriích uspořádání podzemí planety Země. Aby diváka připravil na svoje poslední slova o tom, že je čeká pouze další z mnoha sci-fi pohledů na to, co se nachází pod našima nohama. Úvod je to jistě zajímavý, ale značně dlouhý. Na dnešní poměry poté bez uchopitelnějšího smyslu. Jsme však v polovině padesátých let, a tak nezbývá, než to přežít.
Odměna přichází vzápětí v podobě slibně vypadajících dobových titulků, doprovázených zajímavou, lehce za vlasy přitaženou a tím i děsivou hudbou. Kdo by snad čekal, že se ve stejném duchu ponese i zbytek filmu, je buďto velmi velký optimista, nebo není ve starší sci-fi produkci příliš zběhlý. The Mole People je totiž jeden z těch snímků, u nichž je nejděsivější právě otitulkovaný začátek. Zbytek se nese v duchu prašné archeologie, napínavého horolezectví, fantastického seznámení s podzemní civilizací (která evokuje pozdější Planetu opic), po kterém přichází epizodické a scénáristicky a logicky nepříliš šťastně sestavené putování a příhody pozemských (klasicky drsňácky a s přehledem hrajících) lidí útrobami podzemí.
Hrůza, kterou nabízí odporní obyvatelé temnoty, se dostavuje pouze v minimálním množství. První seznámení s nimi je klasicky dramatické a hudebně podbarvené, nicméně nejsou hlavní náplní filmu. Jí je podzemní lidská civilizace, v níž monstra fungují jako otroci. Snímek tedy spadá do kategorie monstre filmů, kde jsou jinak pohledné potvory představeny jako oběti, které zabíjí jen z nutnosti a pudu sebezáchovy. Zde je však více než leckde jinde na místě divákova domněnka, dle které by bylo vykreslením monster jako zla o sobě dosaženo maximálně hrůzného audiovizuálního zážitku. Vedle tohoto nedostatku diváka jistě zarazí i sice tehdy zřejmě povinná, ovšem zcela zbytečná, zpomalující a nelogická lehká love story, jejíž zakončení nelze okomentovat jinak než lehkým pousmáním.
Pomalu ale jistě začínám starším filmům stále více přicházet na chuť, samozřejmě před těmi novodobými. Tento film sice patří k těm nepříliš známým a i tak se netěší příliš velké oblíbenosti u těch, kteří jej viděli, ale dle mého se nejedná vůbec o špatný film. Je sice pravda, že skalní fandové studia Universal a filmoví kritici jej označili za jeho vůbec nejslabší horor, ale otázkou zůstává, zda je zde označení „horor“ vůbec na místě. Spíše se přikláním k dobrodružnému scifi. Zvláště z počátku je nám navíc nabídnuta opravdu solidní atmosféra i poutavý příběh, žel postupem času se dočkáme několika trhlin a tvůrčích kiksů, ale kvůli tomu si rozhodně nezaslouží opovržení. Skutečně ovládali Sumerové angličtinu? To byl jen jeden z celé řady otazníků, které mi během sledování vyrostli v hlavě, ale pokud bych se chtěl opravdu pitvat v celém příběhu, byla by velká fuška vyjmenovat všechny nedostatky. Tvůrčí naivita i nedotaženost jejich nápadů nás totiž provázela napříč celým filmem. Stáří filmu však rozhodně není omluvou, protože existuje celá řada ještě starších filmů, které oplývají mnohem zajímavějším a ucelenějším dojmem. Asi nejvíce jsem se musel pousmát nad smrtí v samotném závěru, protože lépe by to natočili snad i ochotníci a navíc chování dané postavy nedávalo smysl – čímž musím souhlasit s ostatními, že tohle si rozhodně tvůrci za rámeček nedali. Stejně tak zamrzelo i to, že „krtčí lidé“ nedostali mnohem více prostoru. Oni však byli spíše jen takovým doplňkem příběhu, než aby se zápletka točila hlavně okolo nich. Jejich gumový vzhled byl docela roztomilý a svým způsobem mi jich bylo i líto. Nicméně i tak si z toho filmu odnáším mírně uspokojující dojmy. 50%
kde ty na ty filmy chodíš. To musí být pěkná klasika. Ach jo…..