Český název: Slunovrat
Scénář a režie: Ari Aster
Rok výroby: 2019
Délka: 147 min
Země: USA / Švédsko
Hrají:
Florence Pugh … (Dani)
Jack Reynor … (Christian)
Vilhelm Blomgren … (Pelle)
William Jackson Harper … (Josh)
Will Poulter … (Mark)
Ellora Torchia … (Connie)
… a další
Dani s Christianem neprochází zrovna idylickým obdobím. Kromě toho, že neví, zdali se k sobě hodí, postihne je tragédie – sestra Dani vezme život sobě i svým rodičům. V těžké životní situaci je možná dobré změnit klima. Když se Dani dozví, že Christian chce strávit se svými kamarády několik dní studiem švédského folklóru, rozhodne se odcestovat s nimi. Krojovaní vesničané, odříznutí od světa hlubokými lesy, se zdají být pohostinní a nevinní, a navíc mají v oblibě halucinogenní drogy! Ráj na Zemi však přestává v okamžiku, kdy dojde na první krvavý rituál, po němž se bude počet hostů z ciziny už jen snižovat.
Zní to tuctově? Jistěže. Věřte mi ovšem, že do této škatulky Slunovrat nakonec zařadí málokdo, protože zpracování příběhu je hotová slast. Mám tím na mysli především audiovizuální stránku, která mě prostě učarovala. Kdybych měl Slunovrat k něčemu přiblížit, řekl bych, že vypadá jako to nejlepší od Larse von Triera. Zkrátka a dobře, o haluze tu nouze nebude!
Nejde jen o krásnou kameru podbarvenou tíživým hudebním podkresem. Tvůrčím záměrem bezesporu bylo, aby opojnou drogovou extázi zažil i samotný divák. Sám jsem experimentoval s halucinogeny, a tak mi pocity postav přišly velmi věrohodné. Jde především o propojení s přírodou. Nejpatrnější je to u hlavní hrdinky, která si ujde cestu od halucinačních výjevů (např. tělem jí prorůstá tráva) až k tomu, že její oblek tvoří pouze rostliny, které „dýchají“ společně s ní.
Neutěšená atmosféra plná podivných sektářských praktik je navíc podtržena izolovaností samotné osady, z níž není úniku. Jste v cizí zemi kdesi hluboko v lesích, tak kam utéct? Vše směřuje k drtivému závěru, protože ten nejhlavnější rituál má teprve nastat. Žádné lekačky, žádné kompromisy (brutalita a nahá lidská těla), žádné naděje na happyend.
Zajímavým prvkem filmu rovněž je, že se takřka pořád pohybujeme v prosluněném prostředí, snad aby motiv slunovratu byl ještě patrnější. Je pozoruhodné, jak se divák může vnořit do příběhu, který se odehrává na place jedné louky s několika málo budovami. Člověka hned napadne, že tohle by se mohlo natočit i u nás.
Poznámka. Viděna režisérská verze, která je asi o 25 minut delší a chtěl jsem na ni napsat recenzi. Ale nenapíšu. Kromě jednoho rituálu, který je zde navíc, vůbec nevím, kde se přidávalo. A stejně bych hodnotil stejně, takže jsem si těch 80 % akorát upevnil.
Viděno v kině. Midsommar = BOMBA! Pro mě jeden z top filmů 2019. Z kina jsem odcházela totálně….nevím, jaký použít slovo 😀 Prostě jsem byla ohromně nadšená. No, ale jak jsem vypozorovala z různých diskuzí, recenzí anebo pocitů přátel, tento film má dva tábory: jedněm se moc líbí, ale druhým vůbec (nudné záběry, příliš dlouhé atd. atp.). Já teda patřím do té první skupiny 😀 Moc bych si přála vidět režisérskou verzi, která je tuším o půl hoďky delší. Líbily se mi herecký výkony, kamera, hudba, režie.. no – vše 🙂