Maniac Cop

Hodnocení:

autor

60%

uživatelé

55.71%

Kdo jak hodnotil ...

přečteno: 1325x

tisknout článek

Režie: William Lustig
Rok výroby: 1988
Délka: 85 min
Země: USA

Hrají:
Tom Atkins ... (Frank McCrae)
Bruce Campbell ... (Jack Forrest)
Laurene Landon ... (Theresa Mallory)
Robert Z´Dar ... (Matt Cordell)
Richard Roundtree ... (Pike)
... a další

New York se stává rajónem policisty zabijáka. Obyvatelstvo je vyděšené a skutečná policie bezradná. Podezřelým se nakonec stává na udání vlastní ženy strážník Jack Forrest, ale je jasné, že případ je daleko složitější. Vyšetřování na vlastní pěst dovede Jacka až k postavě již zesnulého policisty Matta Cordella...

...A tak vzniká legenda o policistovi, který se vrací ze záhrobí, aby vykonal pomstu. Že za oběti padají i řadoví civilní občané, je jev do diskuse. Krátí si Matt dlouhou chvíli? Je vražedná posedlost jedním z příznaků návratu z pekla? Zasluhuje pomstu společnost jako celek, protože to byla skrze zmanipulovaný soud právě ona, kdo jej poslal na smrt? Dost! Nic takového není na místě. Maniac Cop nenabízí, alespoň primárně, žádnou výraznou myšlenku. Je to přece typické béčko 80. let. To znamená mj. obvyklé nedostatky. A jsou to paradoxně právě ony, kdo mohou tyto otázky vyvolat dodatečně.

Cordell je vykreslován celkově velmi neurčitě. Z počátečního mlčícího vraha přes spravedlivého mstitele až po zběsilého maniaka. Některé jeho neverbální tělesné projevy (neboli akce) vzbuzují dojem, že nejedná zcela v souladu s logikou, takže mnohý divák nebude dlouho vědět, co si o něm myslet. Bude se ho bát, bude ho litovat, fandit mu, ale stejně si bude přát jeho smrt. Špatnost maniakálního poldy je strhávána zvláště scénou, která ukazuje jeho zrod. Je pojatá zpomaleně, fascinuje, ale zvláště díky minimalistickému hudebnímu doprovodu vyznívá smutně.

Autorem hudby je Jay Chattaway, známý to skladatel na poli hororu a akce. Pro Maniac Copa skloubil obé a vytvořil řádně šťavnatý hudební doprovod, zvláště pak ústřední melodii. Dodává filmu tempo, současně zachovává řádně temnou atmosféru. Zajímavé je, že rychlost je od počáteční strnulostí po závěrečné bleskové šlehání přímo úměrná tomu, jak se pohybuje Cordell.

Tahounem show je jednoznačně polda zabiják. Hlavně ze začátku. To je jeho umění vidět téměř v každém druhém záběru. Bohužel se nesnažil ukázat trochu více té krve a déle vystavit svůj vzrušující zjev oku kameramana. On je znamením plíživé hrůzy a zárukou dobré podívané. Na rozdíl od ostatních herců, kteří ač nehrají vůbec špatně, něco málo jim chybělo. Zvláště B. Campbellovi, od něhož by leckdo čekal nějakou legraci, a to tím více, čím větší nadhled na sobě film dává znát. Zarytí fandové Brucových grimas si přijdou na své alespoň ve chvíli, kdy jej Cordell chytne pod krkem, i když nakolik je jeho zjev úmyslně vtipný, je diskutabilní. Zmínku si zaslouží Sam Raimi, který se objevil v jednom záběru.

Maniac Cop je klasikou mezi policejními horory. Nabízí atmosféru, napětí, hodně mrtvol, sympatického a razantního záporáka, ale taktéž málo krve, málo Campbella, málo logiky. Fandy tradičně pojatých béček nemůže neuspokojit.