Režie: William Lustig
Scénář: C. A. Rosenberg
Rok výroby: 1980
Hrají:
Joe Spinell … (Frank Zito)
Caroline Munro … (Anna D’Antoni)
Gail Lawrence … (Rita)
Kelly Piper … (Nurse)
Rita Montone … (Hooker)
Město New York je zahaleno do tmy a to je přesně ten moment, kdy ze svých skrýší a nor vylézají různé uchylné individua. Mezi ně bezpochyby patří také Frank Zito, který opouští svůj podivínský byt a vydává se do terenů.
Před hotelem postávají dvě prostitukty a v klidu rozebírají svoje kšefty, aniž by ta mladší tušila, že tahle noc se jí stane osudnou. V tom kolem nich prochází mírně maskovaný muž s vyhrnutým límcem na bundě, brýlemi a kašketem. Jednou z žen je požádán jestli by si nechtěl užít sex a po krátké domluvě spolu odcházi do pokoje. Tam vše probíhá podle plánu, až do jisté chvíle, kdy se zákazník převalí na prostitutku a z nenadání ji začne škrtit. Po krátkém záchvatu kašle stráveném v koupelně se Frank vrací zpět ke své oběti a za nesrozumitelného mumlání (což je jeho rituál) vytahuje břitvu a bez váhaní nebohou kněžnu lásky skalpuje. Následně směřuje do svého bytu, kde svou trofej (skalp) pečlivě přibíjí kladívkem na hlavu figuríny.
Zprávy o vraždícím maniakovi se šíří rychle a zaplnily hlavní stránky všech místních novin. Je jen otázkou času kdy vrah udeří znovu…
Film je napínavý od první chvíle až do konce a vše je bedlivě soustředěno na ustřední postavu – Franka Zitu. Toho geniálně stvárnil herec Joe Spinell (1936 – 1989). Trikových efektů se pevně chopil mistr všech maskérů – Tom Savini, který si zde zahrál krátkou roli v legendární scénce, ve které mu maniak za zpomaleného záběru roztřelí přes přední sklo auta brokovnicí hlavu. Masakr s velkým M. Ovšem největší napětí přichází v moment, kdy mladou zdravotní sestru cestou z práce pronásleduje temnými uličkami zběratel skalpů až do stanice metra, kde po hře na kočku a myš na záchodech žena končí svůj život. Pěkným spestřením filmu je bezpochyby fotogravka Anna, kterou stvárnila krásná herečka Caroline Munro. Ta pozná maniaka z té druhé stránky jako příjemného společníka se zájmem o kulturu a vůbec nemá tušení, kdo že to je doopravdy Frank Zito.
Na tento nepříliš známý osmdesátkový slasher jsem narazil zcela náhodou, když jsem o něm viděl zmínku v jednom dokumentu o Tomu Savinim. Jeho největší nevýhodou byl fakt, že v té době vznikala spousta podobných filmů a dost z nich bylo mnohem více kvalitních – z některých se staly kultovní záležitosti, zatímco Maniac uvízl v průměrných vodách. Přitom nejde vůbec o špatný film, alespoň co se míry brutality a výborných gore scén týče. Saviniho rukopis tu byl zřejmý a tento výborný „machr“ přes masky a speciální triky si sám střihl malou leč nezapomenutelnou roli v autě. Roli, která se stala vůbec nejlepší na celém filmu. Celkový děj už tak úchvatný nebyl, ale našla by se tu celá řada dobrých momentů (scén), kvůli kterým rozhodně stojí za to tento film vidět. Atmosférických okamžiků, při kterých se slabším povahám naježí chlupy na těle je tu taky dost (třeba taková scéna v metru a tamních záchodcích taky nebyla vůbec špatná). Zvlášť když se většinu času před kamerou pohybuje sám hlavní hrdina v podání Joe Spinella, který se slizkého schizofrenního vraha ujal velmi dobře. 60%