Ludo (2015)


Režie: Qaushiq Mukherjee, Nikon
Rok výroby: 2015
Délka: 90 min
Země: Indie

Hrají:
Subholina Sen … (Ria)
Ananya Biswas … (Payel)
Soumendra Bhattacharya … (Pele)
Ranodeep Bose … (Babai)
Rii Sen … (Mirumi)
… a další

 

Dva mladé a především pěkně nadržené páry hledají ve městě místo, kde by si spolu mohly pořádně užít. Bohužel většina hotelů je odmítne, vzhledem k tamnímu morálnímu kodexu. Záchranou se má stát obchodní centrum, ve kterém se ukryjí a po zavírací době už jim nic nebrání oddávat se jen tomu, proč sem přišli. Jenže romantická chvíle se promění v jejich nejhorší noční můru, a to s příchodem podivně vypadajícího starého páru. Ten je vyzve k hraní starodávné hry Ludo – hry, která má svá vlastní pravidla plná utrpění, krve a bolesti. Hra jen si vás podmaní, ovládne, no a pokud budete vyřazeni, i pohltí…

Očekával jsem další solidní asijský nářez o zvrácené hře, ale dostalo se mi dosti rozporuplného filmu. Přece jenom mají Indové v mnohém co dohánět takové Japonce, Thajce i Korejce. Hlavně když se rozhodnou odpustit od své přeslazenosti a tanečků a chtějí divákovi nabídnout brutální podívanou. Což taková drsnější verze „Člověče, nezlob se!“ slibovala – nebo spíš vybízela.

Největší slabinou bylo jeho celkové pojetí a tvůrčí nemohoucnost se více odvázat. Našlo by se tu totiž hned několik vcelku povedených momentů i drsnějších scén, ale když už se rozhodli konečně přitvrdit, nastal střih, zběsilý až chaotický střih a hodně důležitých situací se odehrálo mimo záběr kamery, nebo v dálce. Přitom když už došlo na brutalitu, tak se dočkáme uhryznutí jazyka, vypíchnutí oka, trhání masa i vytahování střev. Jenže vždy jen na pár vteřin a následně se kamera věnovala úplně něčemu jinému (třeba hořící pochodni, třepotající se noze…).

To samé se dá říci i o historii samotné hry. Její legenda byla docela zajímavá a zpočátku jsem si ten vypravovaný příběh i užíval, jenže oni kecali dál a dál, přibývaly nové postavy, jména, vzpomínkové záblesky až to začalo nudit. Což se dá ostatně říci i o samotném finále. Když k tomu navíc připočítám i fakt, že většina postav mi byla krajně nesympatická (holky byly celkem pohledné, ale chytrosti moc nepobraly a pánové, tak to byli totální trotli…). Takže mi bylo ve finále úplně jedno, kdo umře a kdo a zda vůbec někdo hru přežije.

Hodnocení4
Ludo tak sice zpočátku nabízel jistou formu zajímavého potenciálu, ale jeho tvůrci z něj nedokázali vyždímat ani polovinu. Navíc, jak už jsem řekl, mi neskutečně vadil ten chaotický střih a práce kameramana.
40%

Sdílejte článek

Profilový obrázek

Solo ( profil autora )

Život je hořký. Bohudík!

Žádné komentáře

Přidejte svůj komentář