Lost platoon

Hodnocení:

autor

30%

uživatelé

50%

Kdo jak hodnotil ...

přečteno: 940x

tisknout článek

Český název: Ztracená četa
Režie: David A. Prior
Rok výroby: 1991
Délka: 86 min
Země: USA

Hrají:
David Parry ... (Jonathan Hancock)
William Knight ... (Hollander)
Stephen Quadros ... (Walker)
Michael Wayne ... (Hayden)
Sean Heyman ... (Keeler)
Lewis Alfred Pipes ... (Col. Crawford)
Roger Bayless ... (Vladimir)
Michi McGee ... (Tara )
...a další

Ztracená četa je upírsko-akční válečný film o čtveřici hodných upírů, kteří se s železnou pravidelností účastní vojenských střetů a stojí vždy na straně Američanů v boji proti Rusům, nyní (ve filmu) v bojích v Nikaragui.

Hlavní postavou je ovšem jistý válečný zpravodaj Hollander. Za druhé světové války byl smrtelně raněn. Život mu zachránil upír Hancock, když mu dal napít své krve. Od té doby se jej Hollander, coby rovněž, upír snaží najít a daří se mu to právě ve zmíněném konfliktu. Zjišťuje o něm a jeho třech společnících pravdu. Byli to lidé, kteří byli v různých válkách zachráněni podobně jako Hollander. Každý je oděn do uniformy z doby, kdy se podruhé „narodil“, má k dispozici i (nebo pouze) dobové zbraně. Reportér se pak zapojuje do bojů proti ruskému veliteli Vladimirovi, zlému upírovi a jeho pomocnici Taře, taktéž prohnané upírce - jak jinak.

Záměrně jsem v charakteristice žánru vynechal slovo horor. Snímek je především kombinací válečné vřavy a akčního běsnění, i když nutno podotknout, že nijak zvlášť přitažlivé. Scény jsou nudné, klasicky béčkově (možná i hůře) odfláknuté a evidentně nenákladné.

Jediným hororovým prvkem ve filmu je skutečnost, že v něm hrají upíři. Ti nejsou obvyklými zástupci svého rodu. Bez obav se prohánějí na denním světle. O existenci křížů jako strašáka nemají ani ponětí, stejně jako o potřebě sát každou noc krev, pokud možno z mladičké panny. Zuby konečně vycení jen občas. Je to vedle jejich evidentní nesmrtelnosti asi jediná věc, podle které je možné je jako upíry identifikovat. Těžko lze navíc říct, k čemu používají zbraně a válečnou taktiku, když by mohli bitvu ukončit do pěti minut. Odložená zbraň je jimi přivolána silou myšlenky (když by stačily ruce), granát je ještě za letu chycen a hozen zpět ... To i takový John Rambo zvládá, sice není schopen zvednout samopal ze země myšlenkou, ale pro tyto případy má svoje ruce. Navíc v jeho podání je boj daleko přitažlivější a stravitelnější.

„Hrůza“, jde-li to tak nazvat, jde pouze z Tary. Jako snad jediná ze všech majitelů ostrých zubů nezapomněla na prastarou touhu svých stvořitelů. Zapomněla ale na to, že by se měla nechat zabít jinou věcí, nežli obyčejnou kudlou.

Ztracená četa sice boří zaběhnutá upíří klišé, čímž překvapuje, nicméně není schopna diváka strhnout akcí, rozesmát vtipem, ani vyděsit monstrem. Postrádá dokonce napětí. Je to příběh o hodných strýčcích s dlouhými zuby, kteří si hrají na vojáky a ohromě je to baví. To už je asi dáno dobou zachycení jejich koníčku a tehdejší přitažlivostí podřadné akce.