Český název: Děvčátko, které bydlí na konci ulice
Režie: Nicolas Gessner
Rok výroby: 1976
Délka: 100 min
Země: Kanada / Francie
Hrají:
Jodie Foster … (Rynn)
Scott Jacoby … (Mario)
Martin Sheen … (Frank Hallet)
Mort Shuman … (Šerif)
Alexis Smith … (Mrs. Halletová)
…a další
Rok 1976 – Jodie Foster a první velké filmové role. Martin Scorsese si ji vybírá do svého slavného Taxikáře, za kterého je nominována na oscara, tentýž rok ale ztvárňuje i hlavní postavu v hororovém thrilleru, o němž jsem se právě rozhodl napsat. Jeho dlouhý název nás připravuje na setkání se záhadnou holčinou, kolem které se dějí zvláštní věci. Zdá se totiž, že žije úplně sama, nechodí do školy, a když se navíc pohřešuje pravá majitelka domu, neujde to pozornosti několika lidí.
Co je vlastně třináctiletá Rynn zač? Očividně velmi inteligentní děvče s pohnutou minulostí, jenž si nerada nechává nabourávat soukromí. Jenže o její přízeň rozličně bojují dva muži – kamarádský Mario a násilnický Frank. Ke slovu se přihlásí i místní strážce zákona. Každý se snaží přijít věci na kloub, děj se může rychle zvrhnout v teror, ale nutno podotknout, že tyto ambice zůstávají vesměs nenaplněny. Mohou za to především těžko uvěřitelné postavy a situace.
I tolerantní divák bude mít jistě problém spolknout některé výstupy hlavního záporáka, který je hned od začátku zbytečně karikaturizován, stejně tak nelze bez povšimnutí přejít (výrazně pozitivnější) druhý vztah. Začátek ve mně prostě vyvolal pocit velmi odvážného námětu, ze kterého se ovšem – i vzhledem k uvedeným výtkám – naprosto nedaří vykřesat alespoň trochu té mrazivé atmosféry. Věděl jsem, že pokud má tato psychologická hra fungovat, musí být podepřena kvalitním scénářem. Ten ale dá spíše vzpomenout na ono klasické recenzentské klišé o promarněném potenciálu.
Jinak se na film kouká celkem slušně – čas mi u něj utekl až překvapivě rychle. Je to dáno i tím, že jakmile jde do tuhého, tak… skončí. Je sice možná chvályhodné, že se tvůrci nesnižují k dnes tolik typickému „naháněcímu“ zakončení, ale nedodají ani žádnou uspokojující náhradu. O dívence, jejíž postava i díky Jodie Foster táhne snímek kupředu, se nakonec nedozvíte mnoho, což ve spojení s ostatními negativy vyúsťuje v nemilý verdikt.
Sledovat Jodie Foster v počátcích její hvězdné kariéry bylo rozhodně zajímavé. Celý film stál na jejím skvělém výkonu a už jako malá dokázala zastínit své starší herecké kolegy a kolegyně. Problém s tímto filmem jsem však měl (a jak vidno nejen já) s jeho celkovou uvěřitelností. Příběh měl svoje až mrazivé tajemství a dobrou atmosféru, ale pokud bychom se na něj dívali jen z logického hlediska a tvůrčí nedotaženosti (nebo snad nevyzrálosti), bylo to malinko zklamání. Zvláště pak v případě, kdy se děj konečně rozjede a najednou se zjeví závěrečné titulky. Tomu se skutečně říká „nevyužitý potenciál“ a ne že ne. Sledovat mladou dívku, která je chytrá a mazaná mnohem víc než drtivá většina vrstevníků i dospělých – to by mi ještě ani tolik nevadilo, jen kdyby tady nebylo tolik nedotažených věcí a nezodpovězených otázek. Jakoby chvílemi ani Gessner nevěděl, co chce vlastně točit. A srovnávat to s knižní předlohou vážně nemůžu, protože jsem jí nikdy nečetl. Přišlo mi ale, jako bych byl o něco ochuzen. Zajímavý film to však bezesporu je, v mých očích jde o trošku lepší průměr. 60%