Lat Den Ratte Komma In (2008)


Režie: Tomas Alfredson
Rok výroby: 2008
Délka: 114 min
Země: Švédsko

Hrají:
Kåre Hedebrant … (Oskar)
Lina Leandersson … (Eli)
Per Ragnar … (a*kan)
Henrik Dahl … (Erik)
Karin Bergquist … (Yvonne)
Peter Carlberg … (Lacke)
Ika Nord … (Virginia)
…a další

 

Dle mého názoru, upírské filmy – a vůbec upírské příběhy – už nejsou v kurzu. Narozdíl od zombie příběhů, jenž vzkvétají do nesčtných forem, upírská mytologie byla nejen plně ustanovená déle než století, ale také byla důkladně prozkoumána v téměř každém uměleckém substrátu. A proto je Let The Right One In takové osvěžující překvapení: Pijavicový příběh, který nepostrádá originalitu a cítění. Tento Švédský import je ohromným příběhem o lásce a upírském foliantu, který nejen uspokojí fanoušky žánru, ale taky znovu zapaluje zájem o svůj prakticky vyčerpaný základ.

Kare Hedebrant hraje roli Oskara, upřímného Švédského hocha, který je ve škole šikanován do takové míry, že se nemůže vzepřít ani kapce tekoucí z jeho nosu, když se odváží jít ven hrát si do sněhu. Jednoho dne se vedle přistěhuje Eli (Lina Leandersson) a, ačkoliv se nikdy neukáže v jeho škole, ti dva se stanou přátely poté, co se mu jedné noci Eli představí. Poté, co je Eliin hlídač Hakan (Petr Ragnar) zatčen za pokus o vysání krve kolemjdoucího, Oskar si začne uvědomovat, že Eli je upír. Brzy si Oskar a Eli vytvoří jemnou romanci, i přestože ona je nucena rozhodnout se, zda-li s ním zůstane, nebo se odebere do ústraní, kde by se mohla nadále krmit, aniž by přitahovala pozornost autorit.

Narozdíl od jiných upířin uvedených v posledních letech, Let The Right One In je skutečně unikátní příběh – a ne protože “zvětšuje” nebo jinak manipuluje s letitou mytologií (upíři stále sají krev, aby přežili, musejí být pozváni do lidských domovů atd.). Přitom se s postavami dá ironicky více sblížit, než v jakékoliv jiné upířině, díky scénáři humanizujícím jejich problémy, i když zahrnují unášení, vraždy a – ano – sání krve. Fakt, že protagonistou je dvanáctiletý chlapec, samozřejmě mění dynamiku příběhu, ale vážně je to ta křehká romance mezi ním a Eli (která je navzdory svému vzhledu mnohem starší, než on), co dává tomuto filmu emocionální rezonanci. (Představte si křížence odstínů mezi bujným melodramatem Luca Bessona “Leon” a děsivou komedií “An American Werewolf In London”, a jste na správné stopě.)

Fandové materiálních horrorových aspektů budou náležitě nasyceni množstvím červeného vína, ale nikdy to není použito čistě na znechucení nebo jiné šokování diváka. Pravda je, že většina násilí se odehraje mimo kameru. Ale režisér Tomas Alfredson prozkoumává životy těchto postav – dokonce i těch periferních – s neuvěřitelnou citlivostí a hloubkou, což dělá všechny akty hrůzostrašné, i když rozumíme, proč jsou jistým způsobem omluvitelné. Napřílad Hakan nepřestává chybovat při svých pokusech o únos. A v jeho chování je melancholická demise, když se povinně snaží sehnat krev pro Eli, takže jí jasně miluje, ale cítí fyzické napětí věku a obecné vyčerpání z provádění nevýslovných aktů kvůli této mladé holce.

Současně, Oskarovo postupné uvědomování si Eliinoho upírizmu perfektně zachycuje dětské podivení, postupující dospělost a hloupé chování, které mezi vším vyplývají. Osobně si nejsem jistý, jaké pocity mám z odhalující scény – s tím, co po ní následuje, působí poněkud sporně – ale Oskarovo chování je jednou zvědavé, uvolněně lhostejné, a efektivně dětské, když uznává “pravidla” upírizmu a posléze vyzývá svou kamarádku, aby je porušila. Zároveň Eliino vědomí toho, že to dítě ví, co ona doopravdy je, a konečné příjmutí toho, že mezi nimi vzniká významné pouto, jí popuzuje zkusit štěstí, které bude mít doslovný dopad na její smrtelnost. To, že je stále stísněná v těle dítěte bůhví jak dlouho, vytváří tuhle fascinující dualitu mezi její zoufalou, mladistvou potřebu přátelství, a jejím zkušenějším porozumnění odrazů nejen jejího chování, ale také jeho chování vůči ní.

Je tu i hrstka opravdu divných momentů, které by mohly definovat film pro ty diváky hledající povrchnější vzrušení (nebudu spoilerovat, ale je tu i útok kočky), ale jako celek tento film funguje ve zlobě těchto scén, ne kvůli nim. Zároveň je tento snímek jednotlivá entita, a ne postupná kolekce zvláštních nápadů, takže všechno pracuje v souladu a vytváří odstín a atmosféru, která je ve stejnou chvíli romantická a napínavá, vtipná a hrůzostrašná, nevinná a bezútěšná, jemná a smutná. (Šeptá se, že Hollywood chystá svůj vlastní remake, tak jsem zvědav, jestli se jim povede adaptovat jak emocionální obsah tohoto filmu, tak i ten viscerální.) Když ale hovoříme o upírských filmech, to nejpříslušnější na Let The Right One In je jeho název.

Hodnocení8
Pokud si totiž tohle získá alespoň malou pozornost, mohlo by to znamenat uzavření nevýrazných žánrových výpadů kvůli originálnějším a opravdu zajímavým snímkům do budoucna.
80%

Sdílejte článek

Profilový obrázek

j.calling.2bad ( profil autora )

Miluju horror jakožto žánr veškerého umění, ať už jde o filmovou či herní branži, nebo i kresby, obrazy, hudební motivy apod. Kromě horroru samozřejmě zbožňuju i komedii, no a když se oba žánry zkloubí, vznikne Braindead, Evil Dead a podobné klasiky. To dává smysl, ne? Miluju karty. Ani ne tak moc karetní hry, jako čistokrevnou manipulaci s kartami (to jest impromptu karetní magie, neboli "hospodské" karetní triky, které vyžadují pouze a jenom balíček karet. I když jsem ale ozbrojem pouze jedním normálním balíčkem karet, můžu se pyšnit tím, že mám mocnou zbraň, neboť mé prsty jsou šikovné a ruce rychlé. Nikdy ale není na škodu využít i nějakou specialitku, která následně vyzdvihne zdánlivě hospodský trik do nadpřirozených výšin, kdy už mi lidé začínají říkat "tak mi něco ukaž, Copperfielde". Stojí to neskutečný prachy, ale v mým životě jsem asi nemohl učinit lepší investici. Několik let tvrdého tréninku a zaručuju se jako někoho, kdo vám pořádně zavaří v hlavě. Budete se zoufale snažit pochopit, a já budu pokračovat, budu vám ukazovat další a další věci, které jsou čím dále méně uvěřitelné a více nepochopitelné, až to konečně vzdáte, vyserete se na myšlení a jenom si užijete pohled na dění v cizích rukách. Je to prostě krásný pocit, když se člověk má čím pochlubit. Miluju angličtinu a podle toho to taky tak vypadá. Počet for, které pravidelně navštěvuju a do kterých přispívám je velký, a více než polovina je právě anglická. Jo, fakt je to dobrej pocit, když se člověk má čím pochlubit. Je mi 16 let a od dob, kdy jsem vylezl z plenek jsem nepustil karty z těch malých ručiček. O pár let později jsem zase nevynechal příležitost věnovat se angličtině. Roky plynuli, já se zlepšoval. A při vší upřímnosti jsou to jediné dvě věci, kterými se můžu skutečně pochlubit a směle říct, že díky nim vyčnívám z řad teenagerů. Jo, dělám s Photoshopem, manipuluju s fotkama a říkám si, že mi to po těch třech letech učení se se zmíněným fotokrámem docela dobře jde (viz. mé webovky, které skutečně mé weboky vůbec nejsou :-P). Tak či onak, v životě jsem zatím dokázal celkem hovno (když nepočítám zlepšování se v jistých schopnostech na samu sobě), ale vždyť mi není ani 18, tak kdo by ode mě už teď čekal nějaký výrazný výsledky, no ne?

12 komentářů

Přidejte svůj komentář
  1. Profilový obrázek
    Solo 26 února 2018 v 15:23

    Skandinávské filmy mám nejraději především díky skvělé atmosféře, kterou dokáží jejich tvůrci vybudovat a pak i kvůli nádherné přírodě. Tady jsem však byl místy dost na rozpacích. Zatímco Američané přišli se svým Twilightem, Švédové se nepustili do vyložené popcornovku pro mladistvé, ale toto upíří drama na mě v mnoha směrech působilo naprosto stejně. Hodně dlouho jsem se tomuto filmu záměrně vyhýbal (stejně jako americkému remaku), ale nakonec jsem se nechal přemluvit svou drahou polovičkou a mrkl na to. Vysoké hodnocení na internetu a vesměs kladné recenze mi dodávaly odvahu, že by to nemusela být jen další nezáživná kokotina. Což nakonec nebyla, ale utvrdil jsem se v tom, že tyhle filmy prostě nejsou pro mou maličkost. Dramatičnost zde skutečně sehrála důležitou roli a to nejen ve formě šikany (která se stejně na skandinávské poměry držela dost na uzdě), ale i krvavému (leč dost nešikovnému) počínání Eli a Håkana. Vlastně ani moc nechápu, proč chodil na lov obětí, když si Eli stejně dokázala obstarat potravu sama (jasně, chtěli být nenápadní, ale moc jim to nešlo). Následná láska mezi oběma mladými hrdiny toho příběhu mě taky zrovna neupoutala. Nicméně mohl být Tomas Alfredson rád, že nebyl popotahován úřady (páč pedofilové tu ve dvou scénách měli hotové hody…). Pak tu máme všechny ty strojené emoce, které jak vidno na většinu lidí zafungovaly, ale naštěstí se zhruba po padesáti minutách dostavilo výrazné zlepšení, které zachránilo tomuto filmu v mých očích reputaci. Obě scény v nemocnici (s nedobrovolnou upírkou i Håkanem) byly opravdu vydařené, stejně tak i útok koček. Právě tyto momenty považuji za vůbec nejlepší na celém filmu. Samotný závěr bych označil za zbytečně zbrklý a divák je v něm ochuzen o to nejdůležitější – což samozřejmě rovněž zamrzí. V konečném zúčtování to tedy vidím na o něco lepší průměr, ale každopádně se žádný severský zázrak nekonal. Dle mého je tento film zbytečně nadhodnocován. 60%

  2. Profilový obrázek
    DonMartinez 2 února 2009 v 00:56

     Severní vítr je vážně krutý Ač se počítám za zapřísáhlého nepřítele romantických filmů, tenhle snímek jsem si vážně užil O červené knihovně totiž nemůže být ani řeč. Tahle švédská knihovna je totiž černá jako saze a chladná jako ruská zima. Divák není ochuzen o spoustu věrohodných prožitků, což je opravdu příjemná změna oproti naivním kýčovitým blafům, které chrlí hollywood jako na běžícím páse Půjde-li skandinávský horor tímto směrem, může se mnou počítat jako s věrným fanouškem. By the way, film se na imdb umístil jako 7. nejlépe hodnocený hororový snímek. The Thing je o příčku pod ním

  3. Profilový obrázek
    dejv 19 srpna 2008 v 13:30

    Moc pěkně napsané. Rozhodně díky za tip. O tomto dílku jsem doposud totiž ani neslyšel. Jen bych se za sebe přimluvil za jedno – prosím nižší koncentraci cizích slov. S těmi je to jako s polévkovým kořením. Jo a bacha na překlady z angličtiny – viz. druhý odstavec – domnívám se, že nežádoucí pro hlavní upírku není ani tak pozornost autorit jako spíše úřadů

Nový komentář