Kyvadlo, jáma a naděje

Režie: Jan Švankmajer
Rok výroby: 1983
Délka: 15 min
Země: Československo

Hrají:
Jan Žáček

Příběh „Jáma, kyvadlo a naděje“ vychází z povídky od Edgara Allana Poea a je doplněn inspirací dalšího autora Auguste Villierse de l'Isle Adama.

Obsah původní povídky považuji za základní znalost každého fanouška hororů, ale pro jistotu připomenu, že se jedná o příběh vězně obviněného z čarodějnictví, kterému hrozí smrt na zvláštním mučícím přístroji.
Příběh filmu začíná v okamžiku, kdy se odsouzenec probírá připoutaný k mučidlu a začíná bojovat o záchranu svého života v podzemním labyrintu plném smrti.

Film je natočený černobíle a neuslyšíte v něm žádnou hudbu ani slova. Jediné, co vás bude během jeho sledování doprovázet, je vrzání mučících přístrojů, bolestivé skřeky ostatních mučených, pískot všudypřítomných krys a přerývaný dech odsouzence. Syrovost zvuku perfektně doplňuje originální použití kamery. Film je totiž natočený v té době u hororu ještě neobvyklým způsobem pohledu z první osoby. Z hlavního hrdiny tak spatříte jenom nohy, trup a ruce.

Snímek jako celek vytváří naléhavou atmosféru strachu ze smrti v uzavřeném prostoru mučírny. Musím se přiznat, že v okamžiku, kdy se kyvadlo začalo přibližovat téměř na dotek (v tomhle případě možná přesněji řečeno „na dosek“) k bezmocnému tělu oběti a k tomu k mým uším doléhal jenom zoufale zrychlený dech a neúprosný skřípot smrtícího mechanizmu, zachvátila mě taková panika a strach, jako by tělo na obrazovce bylo moje vlastní.

Korunu všemu dodává závěrečná pointa, která se od původní povídky liší a svou cynickou absurdností mě dostala do kolen.

Převést na obrazovku temnou atmosféru Poeových povídek není jednoduché a také se to ne vždy povede, ale tohle dílo považuju za jednu z nejzdařilejších adaptací. Svoje odvážné tvrzení můžu podložit i souborem cen, které snímek obdržel na festivalech po celém světě.

Cena poroty Montreal 1984
Cena FICC Krakov 1985
Hlavní cena a cena FIPRESCI Oberhausen 1985
Zvláštní uznání poroty a kritiky Porto 1985