přečteno: 1179x

tisknout článek

Režie: F. A. Brabec
Rok výroby: 2000
Délka: 81 min
Země: Česká republika

Hrají:
Martina Bezousková
Sylvie Kraslová
Sára Vorisková
Anna Bezousková
Dan Bárta
Linda Rybová
Vojtech Sahula
Karel Roden
...a další

Každý kdo navštěvoval alespoň prvních devět ročníků základní školy o ni musel slyšet. Někteří ji dokonce četli, ostatním se do paměti zaryly aspoň některé rýmy či pojmy jako např. Polednice či Svatební košile. Ve výsledném projektu si režisér F. A. Brabec "zapůjčil" sedm klasických básní, které umně zakomponoval v jeden celovečerní film. Všechny povídky spojuje malý chlapec s flétnou, sedm postupně zhasínajících svící a jeden nepřehlédnutelný prvek, kterým je smrt!

Povídky setrvávají v tomto pořadí: Kytice, Vodník, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Dceřina kletba a Štědrý večer. Každá z nich má svou jedinečnou atmosféru, vizuální stránku a samostatné postavy, jež se pohromadě objeví pouze v melancholickém průvodu na konci filmu. F. A. Brabec je spíše než režisérem vynikajícím kameramanem (Obecná škola, Akumulátor 1...) a Kytice se tak snadno může měřit s českou špičkou. I povídky mají specifické vybarvení. Vodník se pyšní špinavě zelenou, Svatební košile kovově modrou či Polednice nepřirozeně zlatou barvou. Brabec vás hned v úvodních minutách nenechá na pochybách, že své řemeslo ovládá opravdu skvěle a během Kytice si tak užijete spoustu vizuálních hrátek.

Děj jednotlivých příběhů se trošku liší v délce. První tři povídky jsou trošku delší a maličko zastiňují ty poslední, nicméně stopáž je vyvážená a díky neustálým změnám prostředí i postav se nedostavuje pocit nudy. Největší potenciál má, a zároveň je nejvíce děsivá, povídka druhá (Svatební košile), kde je výtečně zpracována myšlenka poletujícího umrlce v podání excelentního Karla Rodena. Ale nosné jsou i ostatní balady, každá má rozhodně co nabídnout.

O hereckých výkonech snad nemusí být ani řeč. Ten, kdo si přečetl závěrečné titulky musí vědět, že se tu sešla snad celá česká elita. Vedle již zmíněného Karla Rodena je to např. Linda Rybová, Stella Zázvorková, Aňa Geislerová, Zuzana Bydžovská, Bolek Polívka, Jiří Schmitzer či Dan Bárta a všichni dokonale veršují rýmy, které jim dal Erbenův "scénář" do úst. Samozřejmě, že byl trošku osekán, prostředí či atmosféru si Kytice vytváří sama.

A dostáváme se k další pochvale, kterou si tentokrát odnáší hudba. Zvuky jsou v Kytici snad ještě důležitější než v jiných filmem, s postavami se totiž musíte zžít a přímo s nimi prožívat jejich - mnohdy nepříliš radostné - pocity. Smutnící Vodník je za pomoci romantického piana opravdu smutnící, zběsilé štěkání psů a dunění ostrého větru znamená ve Svatební košili děsivou noc nebo elektrická kytara ve Zlatém kolovrátku značí zradu.

Triky rozhodně taky nejsou k zahození. Mrtvá dívka je sice stále pouze figurínou ležící v lese a vydloubané oči jsou evidentně umělé, ale takový levitující umrlec už není zavěšený na žádných pomocných lanech a vytvořit podvodní svět ve Vodníkovi nebyl zřejmě taky nejlehčí úkol. Dalším kladem, které to všechno zužitkuje, je pověstná česká poetičnost, nesčetné záběry na měnící se oblohu, na rozlehlá obilná pole či zlatavě hnědé lesy s padajícím listím, to všechno působí na diváka neuvěřitelně krásně, i když se leckdy jedná o výjevy, se kterými se v přírodě nemůžete setkat.

Verdikt
Pochválil jsme všechno, protože Kytice je takový menší unikát. Zhruba za půl roku má do kin dorazit Brabcův nejnovější projekt z příznačným názvem Máj. Jestli se mu podaří navázat alespoň z poloviny na úspěch Kytice, bude to jen a jen dobře.