Země: Česká republika
Rok: 2000
Režie: F. A. Brabec
Délka: 81 min

Hrají:
Martina Bezoušková … (Matka (segment “Kytice”)
Dan Bárta … (Vodník (segment “Vodník”)
Linda Rybová … (Dívka (segment “Vodník”)
Jana Švandová … (Matka (segment “Vodník”)
Karel Roden … (Voják (segment “Svatební košile”)
Klára Sedláčková … (Dívka (segment “Svatební košile”)
Jiří Schmitzer … (Umrlec (segment “Svatební košile”)
Bolek Polívka … (Polednice (segment “Polednice”)
Zuzana Bydžovská … (Matka (segment “Polednice”)
Anna Geislerová … (Dornička / sestra (segment “Zlatý kolovrat”)
Nina Divíšková  … (Babizna (segment “Zlatý kolovrat”)
Karel Dobrý … (Král (segment “Zlatý kolovrat”)
Ivan Vyskočil … (Kouzelný dědeček (segment “Zlatý kolovrat”)
Jan Venclík … (Pachole (segment “Zlatý kolovrat”)
Věra Galatíková … (Matka (segment “Dceřina kletba”)
Alena Mihulová … (Dcera (segment “Dceřina kletba”)
Stella Zázvorková … (Stařena (segment “Štědrý den”)
Kateřina Janečková … (Marie (segment “Štědrý den”)
Sandra Nováková … (Hana (segment “Štědrý den”)
… a další

Kytice, sbírka balad od génia české poezie, Karla Jaromíra Erbena, vyšla poprvé v roce 1835 a stala se neoddělitelnou součástí české literární klasiky, jež se po desítky let dostávala do podvědomí generací skrze školní čítanky. Sbírka je dodnes oblíbená, protože patří k té hrstce zábavných a atraktivních povinných četeb. Hororové náznaky a úvahy o osudu, zradě a nevyhnutelném trestu jsou podbarvené romantickými zápletkami a naivní bezstarostností mladých hrdinek, které poznávají, že zahrávat si s osudem se nevyplácí a Panna Marie velmi ráda vyslyší rouhání, aby své smrtelné kopie poučila.

Brabec se na přelomu století odvážně ujal režisérského křesla a jeho jediným cílem bylo promítnout nám Erbenovy nejznámější balady na filmové plátno v co nejpůsobivější výtvarné stylizaci, jež nás bude spolu s hudbou správně hřát na srdci. A to především z toho důvodu, že jen hrstka diváků není obeznámena s dějem a rozuzlením příběhů. Naštěstí si to Brabec uvědomoval a neměl potřebu po vzoru našich amerických bratrů předvádět na plátně rádobyšokující klišé. Kytice je v tomto směru někde úplně jinde. Poutavě poukazuje na kontrastní atmosféru každým detailem, jenž zaútočí na vaše oči a uši. A právě detaily jsou největší slabinou a zároveň trumfem snímku. Nechci žádného z neznabohů české poezie obviňovat z barbarství, ale pokud dotyčný o Kytici skutečně nikdy nezakopl, pravděpodobně se u některých scén buď složí smíchy, nebo film okamžitě vypne a naladí svůj přehrávač na obvyklou krvavější notu. Přiznávám, že u kulhajícího Bolka Polívky v roli Po(h)lednice mi také cukaly rty, ale to jen z toho důvodu, že tohoto herce už jsem viděl snad víckrát než pivař pisoár. Realita je taková, že masky a kostýmy jsou na tak skvělé úrovni, že Bolka ani nemusíte na první pohled poznat. Ale abych se vrátil zpět k obrazové stránce a k detailům: Padlý voják přilétající když jedenáctá odbila a lampa ještě svítila, je tak geniálně zbrkle vyvedený, že sice nepotlačíte úsměv, ale budete obdivovat, jak nedokonalost právě v tomto případě funguje lépe než švýcarské hodinky. Možná existoval lepší způsob, jak celé zfilmované baladě dodat pohádkovější, poetičtější a přitom mrazivější atmosféru, ale silně pochybuji, že by to někdo z českých režisérů a kameramanů dokázal natočit lépe než Brabec.

A to je vlastně alfa i omega celého snímku. Je nutné si uvědomit, že sledujeme pohádku s množstvím ponaučení a hlupoučkých děv, horor jemně mrazící v zádech ukázkami existence zlých nadpřirozených bytostí, romanci, kde žárlivost, zrada a sobectví hrají stejně důležitou roli jako láska, a drama, jež se posměšně vznáší nad těmi nádhernými českými loukami a poli, po nichž si to mašíruje na píšťalu hrající páže. Všechny obrazové indicie, které svými barvami umělecky malují na osmdesátiminutové plátno, mají ve snímku svůj jasně patrný protiklad: Siroty si i na mohyle matky svou radost najdou v drobnolistém kvítku, když duše její se vrátila. Nádherné to jezero, i s krutým vodníkem pod hladinou, jež šije a šije si botičky do sucha i do vodičky. Proč si nevyrazit na paseku nezahrát si na honěnou, i když opodál pajdá na svých hnátech křivých hlas vichřice podoba? Nebojme se mrtvých, však kohout zakokrhá a mrtvý už nevstane nahoru a neodstrčí tam tu závoru. I když máme oči z hlavy vyňaty a ruce i nohy uťaty, neznamená to nutně konec, že, kouzelný dědečku. Zabíjení holoubátek, bílých jako sníh, dostane nás sice tam za bránu nad vršíkem, tam na ten sloup se hřebíkem na konopnou oprátku, ale ani matka kletbě neujde. A hoj, ty štědrý večere, ty tajemný svátku, cože komu „dobrého“ neseš na památku?

Tyto nádherné verše se díkybohu nesou celým snímkem. Vše je ve verších, v originálních a stále stejně nádherných jako kdysi. Skládám poklonu všem hercům, kteří se na tomto projektu podíleli a vypořádali se se svými rolemi na jedničku s hvězdičkou. Z představitelek ženských hrdinek bych především vyzdvihl Lindu Rybovou, která má rozhodně na víc, než na zdravotní sestřičku v gynekologické ordinaci NOVA, a Zuzanu Bydžovskou, která je však o poznání zkušenější a ostřílenější, známá především ze seriálu Hospoda. Nemůžu zapomenout ani na chlapy, kteří se náležitě ve svých rolích pochlapili, i když v kostýmech Polednice (Bolek Polívka), vodníka (Dan Bárta), vojáka (Karel Roden) či zombíka (Jiří Schmitzer). Z dětských herců si zaslouží potlesk úplně všichni, především skvělý Jak Venclík coby mladý byznysmen ve Zlatém kolovratu.

Technická stránka tohoto díla je na velmi slušné úrovni po všech stránkách. Kamera je skvělá, střih výtečný, prostředí, kde se natáčelo, bylo vybráno okem obzvláště vkusem obdařeným a hudba bere dech. Právě hudba je tím posledním dílkem do tohoto kvalitního puzzle. Jan Jirásek si dal na hudebním doprovodu opravdu záležet a ocenění Českého lva si rozhodně zasloužil. Do uší vám nepřestanou znít libozvučné kombinace piana s dechovými, smyčcovými a bicími nástroji, jež do sebe svými opatrnými tóny skvěle zapadají a dodávají celému snímku ty pravé atmosférické grády.

Kladů zde máme jako ořechů na podzim, takže se možná při pohledu na závěrečné hodnocení podivujete, proč jsem snímek ohodnotil „pouze“ sedmdesáti procenty. Fakta jsou taková, že všechny balady jsou sice do puntíku skvěle natočené, atmosférické, dojemné a smutné, ale co se týče zábavnosti, už to zase tak slavné není. Rozhodně lepší první polovina filmu, kdy se z vodníka třeseme strachy, babizna nám pajdá na obrazovce a duchové škubou svatební košili na cimpr campr, přechází v méně zajímavou polovinu druhou a nezachrání to ani kolovrátek, ani nahá Dora pobíhající v podzimní oranži, natož rakev a černý kříž o Štědrém večeru. Možná si stačilo jen trochu pohrát s pořadím jednotlivých balad a ty svižnější a temnější prostřídat s těmi krátkými a spíše poučnými, než efektivními.