KISS Meets the Phantom of the Park (1978)


Režie: Gordon Hessler
Rok výroby: 1978
Délka: 96 min
Země: USA

Hrají:
Peter Criss … (Cat Man)
Ace Frehley … (Space Ace)
Paul Stanley … (Star Child)
Gene Simmons … (The Demon)
Anthony Zerbe … (Abner Devereaux)
Deborah Ryan … (Melissa)
… a další

 

V jistém zábavním parku se schyluje k veliké show. Lidé se celý den baví, aby mohli večer naklusat na koncert Kiss. Po něm se však parkem přežene zuřivý Demon. Byl to však skutečně on, nebo v tom má prsty vědec, který dokáže z lidí vyrábět poslušné roboty? Zřejmě se chystá na nějakou ďábelskou akci, takže skupina Kiss musí zakročit, zvláště, když se objeví o pomoc prosící kráska.

V roce 1978 dosahovala popularita amerického rockového bandu Kiss takové výše, že se kapela rozhodla zaútočit na fanoušky hned 4 novými deskami v podobě sólových počinů, k čemuž přidala i třešničku v podobě tohoto filmu. Hororového mysteriózního sci-fi hudebního projektu. Kdo by čekal masivní reklamní spektákl, jsa zvyklý na pověstnou okázalost kapely, bude zřejmě překvapen celkovou střídmostí po této stránce, stejně jako zaměřením na dějovou náplň.

Úvod přesto slibuje něco jiného. Za zvuku písně „Rock And Roll All Nite” probíhají titulky a kamera se věnuje výhradně kapele, takže to vypadá jako úvod řadového koncertu. Ten se naštěstí (nebo naneštěstí, záleží, s jakým očekáváním k filmu usedáte) nekoná a přichází regulérní filmová zápletka. Nebýt zpočátku neustále opakovaného hlasatelského lákadla na večerní koncert a slabě zřetelného úryvku „Christine Sixteen” coby zvukové složky, divák by ani neřekl, že se Kiss skutečně objeví. Sice se pořád nachází v útrobách zábavního parku a vidí stavbu stage, ale postupně se nechává chlácholit zápletkou. Ta po chvíli nudí…

A to již zní „Shout It Out Loud” a koncert je tu. Po několika minutách končí (ne, skutečně zde není zachyceno celé vystoupení) a kapela předvádí, že hodlá hrát i bez kytar. Pravda, poněkud pompézně (až trapně, což je v jejich případě to stejné jako vtipně) a hlavně pro fanoušky, ale i to se počítá. A kdo by snad nebyl na tuctové hlášky a Simmonsovo vrčení příliš zvědavý, může si vychutnat ještě několik dalších útržků z koncertu. V případě písně „Hotter Than Hell” si navíc jistě povšimne textové úpravy, která vyplývá z děje.

Zde vidím značnou slabinu snímku. Části, v nichž je zachycena kapela v akci, jsou sice velmi hodnověrné, ale jsou takové snad právě proto, že se evidentně jedná o výseky ze skutečných koncertů. Samozřejmě to není na škodu, ovšem způsob střihu a práce s kamerou neodpovídá zbytku hraného materiálu. Tak místo toho, aby koncertní vložky zapadaly do děje, tvoří spíše jakési epizody, které mají probudit usínající, potažmo ještě více nabudit fanoušky. Protože upřímně řečeno samotný scénář, stejně jako efekty, nestojí téměř za nic. Herecké výkony jsou na tom o poznání lépe. Krom samotné kapely, kterou jistě rozpoznáte podle tradičních líčidel, se objeví několik známých tváří, z nichž jistě zaujme A. Zerbe v roli zlého vědce a B. James jako hlídač (známý mj. jako psychopat z filmu House 3). Členové kapely hrají své role s přehledem a uspokojivým vážno-legračním nasazením, nevypadají jako hlavní artikl snímku, takže se až na ty masky od ostatních členů herectva příliš neliší.

Dalším prvkem, který diváka utvrzuje v tom, že jde o plnohodnotný film, v němž Kiss pouze hrají určité postavy, je hudba. Nejsou ke slyšení pouze osvědčené fláky z dílny „the hottest band in the world”, nýbrž i tradiční sci-fi postupy.

 

Hodnocení5
Snímek sice není příliš povedený co do děje a efektů (což je vzhledem k tehdejší finanční situaci kapely překvapivé), takže působí dojmem rychle spíchnutého krmení pro dobové požadavky, nicméně mu značně svědčí skutečnost (či zdání), že nejde o prvoplánovou exhibici Kiss, i když zaměření na fanoušky je neoddiskutovatelné, nýbrž o obyčejný film, kde Kiss stojí ve stejné řadě s ostatními herci. Je to film, který pobaví, pravděpodobně i rozesměje, ale jen v rámci průměru.
50%

Sdílejte článek

  1. Profilový obrázek
    Solo 13 července 2011 v 13:59

    Vedle Queenů jsem byl mimo jiné odkojený i na
    skupině Kiss, takže pro mě jsou srdcovou záležitostí. Nicméně tento film mi moc
    velkou radost neudělal. Asi nejvíc se mi na něm líbily zpívané pasáže, protože
    po herecké stránce to moc velká sláva nebyla. Ani Gene to se svým jazykem moc
    nezachránil a jeho směšné pohyby se hodili spíše na podium. Asi si měli kluci
    trošku víc zašňupat. Po trikové stránce rovněž slabota a snad jediný dům hrůzy
    stál za větší pozornost. Každopádně jsem rád, že je zde k vidění nejsilnější
    sestava skupiny, kterou už potom postihovala jedna krize za druhou. 

Nový komentář