Český název: Vraždící klauni z vesmíru
Režie: Stephen Chiodo
Rok výroby: 1988
Délka: 88 min
Země: USA

Hrají:
Grant Cramer … (Mike Tobacco)
Suzanne Snyder … (Debbie Stone)
John Allen Nelson … (Dave Hanson)
John Vernon … (Curtis Mooney)
Michael Siegel … (Rich Terenzi)
Peter Licassi … (Paul Terenzi)
Royal Dano … (Farmer Gene Green)
…a další

Mimozemšťané, kteří vypadají jako klauni, terorizují malé městečko. To je vše. Je to málo? Tak podrobněji.

Mike a Debbie si užívají milostných kratochvil v místě zvaném Vrchol světa, když v tom z nebe spadne zářící předmět. Nejsou sami, kdo se vydá na místo v přesvědčení, že je někde poblíž kometa. Jaké je však jejich překvapení, když tu stojí obrovský cirkusový stan, uvnitř visí nějaké vaky z cukrové vaty a v nich… hádejte co. To, po čem se vesmírní klauni vypravují do města, s taškami a pistolemi plnými popcornu, aby šířili legraci a utrpení zároveň, ale hlavně aby vytočili zatrpklého a k mládeži nenávistného policistu Mooneyho, který má všeho po krk a nehodlá hnout ani prstem po telefonátech vyděšených lidí, protože si myslí, že je to zase jeden z žertů místní dvojice šaškujících bratrů Riche a Paula Terenziových.

Vraždící klauni? Napadlo mě, že buďto půjde o nějakou řezničinu, kde budou klauni umocňovat hrůzu svými maskami, nebo že to bude nějaká zábavná záležitost. I když jsem doufal spíše v tu první možnost, nemohl jsem se zbavit nutkání, že ke klaunům patří cirkus nebo alespoň cirkusový stan. Neodmyslitelná je směs víceméně zábavných, pantomimických skečů, která se ovšem líbí jen určité skupině lidí naladěných na groteskní notu. Dále legrační kostýmy, všudypřítomné bílé obličeje s červenými nosy a přehlídka křiklavých barev a jednoduchých rekvizit, nasvícených tak, že nepotřebujete nic dalšího, protože to se ztrácí ve tmě a není to vidět. Ještě bych snad zapomněl na balónky, nejen klasické, ale i takové ty šišaté, z kterých se dá seskládat kdeco. A brčko, nebo jak tomu kdo říká, zakroucené do padesáti kliček, takže se pěkně nataháte, než se napijete. A nakonec spousta, ale spousta cukrové vaty, tak veliká, že se v ní ztratíte. A k tomu všemu patřičná hudební kulisa.

Jak to tedy je? Začátek působí velmi temně. První tóny hudebního doprovodu naladí spíše na očekávání strašlivé podívané. Připomnělo mi to pocit, jaký jsem měl zpočátku z filmu Critters, kde to taky napřed vypadalo na čistokrevný sci-fi horor. Po pár vteřinách je však divák vržen úplně jinam. Rozjíždí se veselá rocková pecka (mimochodem hodně povedená) s cirkusovým motivem. A je to venku. Žádný strach, ale kopec srandy. Zvláště, když se starý pes s šátkem kolem krku jmenuj Medvídek Pú. A hned potom po dvojici uprchlíků střílí klaun z umělohmotné dětské pistolky popcornem. Čili výše uvedené skutečnosti tu hledejte. Anebo nehledejte, ony se ukáží samy.

Nenechejte se však zmást. To, že jsou návštěvníci klauni, neznamená, že bude jen sranda. Oni si především přiletěli pro zásoby. A jsou to mimozemšťané, takže do lidských podob mají daleko. Jsou sice pomalovaní, ale je na nich vidět, že sem nepatří. Není jim rozumět, mají nepřirozeně velké hlavy s tlamami plnými zubů, které ovšem nepoužijí, takže to napovídá, že hororových prvků moc neuvidíte. Přesto padne za oběť spousta lidí a nechybí dramatický závěr s mega velkým klaunem a úplně na konec otevřená vrátka v nečekaně legrační scéně.

Jako celek vás film nevyděsí, překvapivě ani podoby klaunů, kteří by za normálních okolností a v normálním hororu budili patřičný respekt i bez masek. Jde tu spíše o komedii, místy až parodii na hrůzu, ale prozradit třeba konkrétní scénu, kde se pojí brutalita s legrací si nedovolím, protože bych tak zkazil překvapení.

Efekty nejsou z dnešního pohledu nic moc. Jak jsem uvedl, rekvizity jsou jednoduché. Při záběrech proměn člověka v kuklu se sází na animaci, ale to ostatně i v dalších částech filmu. Krev se vyloženě objeví jen místy. Co je obdivuhodné, jsou propracované masky klaunů. Film má na svědomí trojice bratrů Chiodových, všichni napsali scénář. Pro režiséra Stephena je to jediný natočený film, před ním se věnoval výhradně animacím, poté většinou maskérství. Tímto si vysvětluji vizuální stránku filmu. Podobnost s Critters pak zesiluje fakt, že další dva Chiodové, Charles a Edward, se na filmu o chlupatých koulích podíleli.