Khon len Khong (2004)


Český název: Voodoo: Umění ďábla
Režie: Tanit Jitnukul
Rok vydání: 2004
Délka: 96 min
Země: Thajsko

Hrají:
Arisa Wills … (Nan)
Supakson Chaimongkol … (Boom)
Krongthong Rachatawan … (Kamala)
Tin Settachoke … (Prathan)
Somchai Satuthum … (Danai)
… a další

 

Tanit Jitnukul je thajský režisér, který už roku 2000 vcelku úspěšně prorazil filmem Krvavá legenda Bang Rajan. Ústřední motiv tohoto filmu, totiž: “obrana siamských vesničanů proti barmské armádě” se fakticky velmi rychle zvrhne v krvavá jatka. U evropského diváka film uspěl a Jitnukul dostal proto možnost zdokonalovat svůj talent pro nechutnost na dalších filmech, které následně čekal export z Thajska směrem na západ.

Coby vhodný motiv pro svůj hororový film z roku 2004 si Jitnukul zvolil voodoo. Zápletka je dosti prostá – dívka krátce po románku s úspěšným podnikatelem zjistí, že je těhotná, a rozhodne se, že z něj pro sebe a pro své nenarozené dítě dostane peníze a zajistí si tak pohodlný život. Muž jí sice vypíše šek, nicméně poté, co jej dále vydírá, začne k ní být fyzicky hrubý a pustí na ni dokonce i několik svých přátel. Budoucí matka se po tomto incidentu rozhodne svému bývalému milenci pomstít – a to nejen na něm, ale i na jeho rodině.

Je zřejmé, že tomuto filmu schází detektivní rozměr – kdo vraždí, je divákovi (nikoliv však potenciálním obětem) jasné po celou dobu a jediné “napětí” tak spočívá v tom, kdo umře a kdo přežije. Bohužel – mně osobně to bylo nejméně od poloviny filmu jedno.

Přesto, že dějová linie není nikterak náročná na pochopení, režisér ve spolupráci se střihačem se ji zřejmě pokusili “umělecky a akčně” ozvláštnit, výsledkem čehož je změť na sebe nenavazujících scén, které často nesouvisí ani časově, ani jinak. Mimoasijský divák má vše ještě těžší proto, že mu šikmooké tváře poněkud splývají a jména plynou jedním uchem dovnitř, druhým ven.

Já nejsem odborník na thajská náboženství, stejně jako nerozumím voodoo ani kultuře jihovýchodní Asie, ale způsob, jakým byly tyto aspekty tamního života banalizovány (předžvýkány pro západního diváka?) mě mírně rozčiloval. Navíc se to ve filmu hemží duchy, šamany a zaříkáváním, což z něj dělá pohádkovou frašku.

 

Hodnocení1
Tolik k tomu horšímu, co Umění ďábla nabízí... A pozitiva? Thajky jsou velmi, velmi krásné.
10%

Sdílejte článek

27 komentářů

Přidejte svůj komentář
  1. Solo 25 února 2010 v 15:53

    Docela mě tenhle film překvapil, ale spíš než tím, že bych se u něj
    bavil mě zklamal nevyužitý potenciál. Chaotické scény bych ještě možná
    i překousl, jenže těch do očí bijících chyb tam bylo opravdu hodně.
    Jediným větším pozitivem jsou pěkné herečky a asi tři velmi podařené
    scénky. Na asijský snímek však tragicky málo. Pro mě osobně to není
    nejhorší asijský film co jsem viděl, ale jeden z těch nejslabších
    určitě.

  2. Eraserhead 15 ledna 2010 v 14:34

     Docela slabá nuda zcela nezúročující svůj potenciál (přitom masky byly docela dobré – mrtvé dítě atd.), tak jsem to z části dokoukal jen kvůli herečkám. Navíc jsem si asi ještě pořád nezvykl na asijský způsob vyprávění příběhu a doteď mi není jasné, že pokud byla rodina jejího milence ta, o níž byl celý film, tak kdo byla ta rodina, kterou nechala zemřít na začátku…..

  3. GANJAMAN 30 prosince 2007 v 16:31

     Film nebyl nejhorší – je pravda, že uspořádání scén bylo
    poměrně chaotické a tak sem kolikrát nevěděl, kdo to tam právě umírá a
    proč a dozvěděl jsem se to až v půlce filmu, ale jinak je to vcelku
    příjemná podíváná. Ale i tak to pro mě byl film “poprvé a naposled”. A
    ohledně té pohádkové frašky musím nesouhlasit, jelikož se jedná o
    voodoo, což je náboženství zabývající se proklínáním a k tomu nějací ti
    šamani a zaříkávání určitě patří..je to však věc názoru

Nový komentář