Jisatsu saakuru (2002)


Český název: Klub sebevrahů
Režie: Sion Sono
Rok výroby: 2002
Délka: 99 min
Země: Japonsko
Alternativní názvy: Suicide Circle, Suicide Club

Hrají:
Ryo Ishibashi … (det. Kuroda)
Masatoshi Nagase … (det. Shibusawa)
Akaji Maro … (det. Murata)
Saya Hagiwara … (Mitsuko)
Rolly … (Genesis)
… a další

 

Omezovat se pouze na tvrzení, že japonská hororová produkce nenabízí nic víc než jen sérii Ring a další víceméně podobně laděné duchařské historky, kdy někdy až příliš pomalé tempo vyprávění většinu konvenčního publika spíše odradí, by bylo přinejmenším scestné. Zhruba v době, kdy nás naplno zasáhla vlna tohoto “japonského strašení”, vznikl i snímek, který se od ní dost výrazně liší.

Jisatsu Saakuru není klasickým hororem v prvotním významu tohoto slova. Spíše je kritikou soudobé japonské společnosti (a nejen jí), kdy rodiče nechávají své ratolesti sedět před televizí, aby od nich měli klid. Zaměřuje se na ovlivnitelnost médii, klanění se neznámým modlám, pocity stresu a odcizení, kolektivizaci, kdy jedinec je zanedbatelným elementem. Veškerá jeho děsivost nespočívá v přehnaném násílí, které je zde detailně znázorněno. To slouží jen jako výrazový prostředek. Důležitéje právě ono poselství. To je tím, z čeho spolehlivě zamrazí a co ve vás bude přebývat i dlouho po skončení.

Hned úvodní scéna, kdy 54 středoškolaček svorně skočí pod kola právě přijíždějící soupravy metra, vás spolehlivě usadí do křesla. Tam, kde by už jiný snímek nenabídl nic působivějšího, přichází režisér Sion Sono s dalšími neméně hrůznými výjevy a ve svém tempu nijak nepolevuje přinejmenším celou první polovinu. Vlna sebevraždného šílenství se jako nějaká nákaza šíří celým Japonskem a vysvětlení, co ji způsobuje, není vůbec jasné. Příběh slušně košatí a s každou ubíhající minutou na sebe nabaluje stále více motivů (podivná internetová stránka, parta výrostků, kteří se prohlašují za strůjce sebevražedné horečky), takže už začíná působit poněkud chaoticky a překombinovaně. A i když později dochází k nevyhnutelnému zakolísání tempa vyprávění, pořád je nač koukat.

Nejedná se o jednoduchý film, od diváka vyžaduje veškerou jeho pozornost a musíte už od začátku přistoupit na jeho mrazivou hru. V žádném případě nečekejte, že všechny vaše otázky budou uspokojivě zodpovězeny. To ani není jeho záměr. Tím je především šokovat, ukázat problémy v tom nejodpudivějším a nejabsurdnějším světle. Nehledá řešení. Jeho poselství ať si každý vysvětlí po svém.

Hodnocení9
Takto vzniká kultovní dílo. Jedněmi naprosto zatraceno a označeno za morbidní kýč skrývající se za kontroverzní téma, jinými milováno a velebeno. Rozhodnutí je jen na vás.
90%

Sdílejte článek

Nový komentář