Istina
19. 04. 2010 / autor: Morte / kategorie: Hororové filmy
Rok výroby: 2006 (pravděpodobně)
Délka: 85 min
Země: Srbsko
Alternativní názvy: The Truth
Po pravdě řečeno, nejsem si zcela jist, zda-li Istina, patří na tyto stránky. Nejedná se o horror a už vůbec ne o film. Nicméně, co může být větším horrorem, než krutá realita, kterou tento dokument zachycuje. Nechť čtenáři posoudí sami.
Není tomu tak dávno, kdy v Jugoslávii zuřila občanská válka. Tato série konfliktů, probíhajících v letech 1991 – 1995 byla v mnoha ohledech velmi brutální a krvavá. Nebudu zde rozebírat válečnou historii, od toho jsou jiné weby. Nicméně stojí za zmínku aspoň ty věci, o kterých se moc nemluví, při jejichž představě běhá mráz po zádech a leckterý režisér horrorových béček, by je ani vymyslet nedokázal.
Řeč je o událostech v Bosně a Hercegovině, kde byla válka nejkrutější. Především díky tomu, že místní obyvatelstvo bylo etnicky velmi promíchané a válčil zde prakticky každý s každým. Pro mnoho lidí, jsou hlavními mementy války, Srebrenický masakr a zničené Sarajevo, což dostalo Srby do pozice bezohledných vrahů. Ale jsou Srbové jen ti špatní? Vždyť se stalo i mnoho jiných hrůzných událostí, jejichž oběťmi jsou sami Srbové. Při Chorvatsko-Srbském konfliktu, začalo docházet k prvním vzájemným čistkám, při nichž si zejména Chorvaté počínali velice brutálně. Ten pravý horror měl však teprve přijít…
Během války v Bosně totiž dorazilo na Balkán i několik tisíc zahraničních mudžahedínů, kteří přišli podpořit své „muslimské bratry“ proti srbským agresorům. Tito „svatí bojovníci“, pocházející převážně ze severu Afriky, Blízkého a Středního východu, se stali vítanými spojenci bosenské armády a postrachem pro srbské obyvatelstvo. Právě mudžahedíni se na civilistech a zajatcích dopouštěli těch nejodpornějších zvěrstev. Tak hnusných, že lze jen těžko uvěřit, aby něco takového spáchal člověk na člověku. Řezání hlav, upalování zaživa, či vyřezávání srdcí, to byly jen některé z mnoha oblíbených praktik (nemluvě o brutálním zabíjení žen a dětí).
Srbové se netají s tím, co dělali a stejně tak nechtějí, aby byla tajena zvěrstva, páchaná na nich. Film Istina (Pravda), který vytvořila Srbská radikální strana, se snaží poukázat na to, že srbské obyvatelstvo bylo masakrováno mnohem častěji a brutálněji, než jak je (pokud vůbec) uváděno. Všechny události jsou seřazeny chronologicky. Začínáme tedy ve Slovinsku a končíme v Kosovu. Můžeme vidět nejen následky krvavého řádění mudžahedínů, ale také Chorvatů a Albánců, kteří se k Srbům chovali stejně brutálně (Chorvaté mají evidentně brutalitu v krvi, viz např. Ustašovci).
Upozorňuji, že se v tomto článku nehodlám NIKOHO zastávat a NIKOHO nechci obhajovat. Každá z válčících stran má ruce od krve. Srbové si také nebrali servítky a nezáleží na tom, jestli civilisté popravení v Srebrenici, byli skutečně civilisté a jestli jich skutečně bylo 8 000. Masakr je jednou masakr. A co Sarajevo? Při několikaletém ostřelování Sarajeva přišlo o život na 14 000 civilistů. Srbské dělostřelectvo tak navíc i nenávratně poškodilo vyspělé a prosperující město, které mělo a má značnou historickou hodnotu. A mimo jiné – srbským odstřelovačům bylo srdečně jedno, na koho střílí. Ať už to byl muž, žena, nebo dítě.
Přes to přese všechno se nemohu zbavit dojmu, že smrt kulkou je celkem rychlá a (pokud možno) bezbolestná. Zatímco ten, kdo se jednou dostal mudžahedínům do pařátů, mohl počítat s velmi krutou a bolestivou smrtí. Nicméně je třeba, podívat se na celý problém ještě očima muslimských Bosňáků. Ti si přáli nezávislost země, ale bosenští Srbové (cca 30% obyvatelstva) chtěli vytvořit federaci se Srbskem a Černou Horou. Ačkoliv byl výsledek uspořádaného referenda jednoznačně ve prospěch nezávislosti, Srbové se krátce po jejím vyhlášení chopili zbraní a začali pronikat na území obývaná Bosňáky. Zatímco Srbsko vlastnilo většinu vojenského arsenálu armády Jugoslávie, BaH neměla zbraně, ani pořádnou armádu a nutně potřebovala pomoc. A pokud věříte v Alláha, tak není nic jednoduššího, než se obrátit na ostatní muslimy. S příchodem mudžahedínů ovšem přišlo i terorizování nemuslimského obyvatelstva. O to děsivější je představa, že plno těchto cizokrajných zabijáků stále žije na Balkáně.
Těžko posoudit, kdo byl ve válce vlastně ten špatný. Ať už je třeba vinit kohokoliv, tak rozhodně ne, bosenského prezidenta Aliju Izetbegoviće. Byl to člověk vcelku mírný a válka byla to poslední co si přál (ne nadarmo mu dali Bosňáci přezdívku „Děda“). Bohužel, události tomu chtěly jinak, ale Bosna je nyní svobodnou zemí. Tak aspoň něco.
A nyní zpět k filmu Istina. Je možné, shlédnout ho na internetu, ale varuji Vás. Ačkoliv neukazuje přímo činy, ale pouze jejich následky, tak většina záběrů je velmi drastických. Existuje ještě jeden podobný dokument Džihad u Bosni, před lety zveřejněný bosensko-srbskou televizí BNTV, který je mnohem drsnější a jsou zde přímo ukázány vraždy a mučení ( v jedné scéně prý dokonce mudžahedíni hrají s uříznutou hlavou fotbal). Pátral jsem jak v angličtině, tak v chorvatštině, ale bohužel (nebo spíš bohudík) není tento dokument na internetu k dispozici. Jak ho BNTV zveřejnila, tak ho pravděpodobně i velmi rychle stáhla.
Dokumentů, či reportáží o mudžahedínech v Bosně, bylo natočeno několik. Zatím vím o třech:
Istina
Džihad u Bosni
Mudžahedini u Bosni
Istina k vidění zde
http://video.google.com/videoplay?docid=-6431302053204441995&ei=WRTHS-LiCpC62wLI6_y_Ag&q=the+truth+serb#



