Invisible Man, The (2020)


Český název: Neviditelný
Režie: Leigh Whannell
Rok výroby: 2020
Délka: 125 min
Země: USA

Hrají:
Elisabeth Moss … (Cecilia Kass)
Oliver Jackson-Cohen … (Adrien Griffin)
Harriet Dyer … (Emily Kass)
Aldis Hodge … (James Lanier)
Storm Reid … (Sydney Lanier)
Michael Dorman … (Tom Griffin)
… a další

 

Když se řekne neviditelný muž, vzpomenu si na 3 filmy: Hollow Man (Muž bez stínu, 2000), jeho bídné pokračování Hollow Man II (Muž bez stínu 2, 2006) a komiksovou Ligu výjimečných (The League of Extraordinary Gentlemen, 2003), kde byl neviditelný muž také členem této sešlosti. Zatím poslední variaci na toto téma má na svědomí producent Jason Blum a režisér Leigh Whannell, kteří v hororovém žánru už zanechali své stopy.

Cecilia měla mít život snů. Její zámožný manžel, znamenitý optik, vystavil velké rodinné sídlo a ke štěstí mělo postačit už jen zplození potomstva. Jenže něco se změnilo – Cecilin manžel se stal svou ženou posedlý. Místo příjemného domu chladné vězení. Cecilia se rozhodla utéct. Svůj život žije v ústraní, obávající se svého posedlého muže. Útěchou má být zpráva o náhlém skonu jejího manžela, který jí navíc odkázal slušné jmění. Jenže co když je to jen způsob, jak se k Cecílii dostat?

I když se film jmenuje Neviditelný, jeho podstatná část se věnuje otázce, zdali se vše neodehrává pouze v Cecilině hlavě. Leigh Whannell se v ní ukazuje jako schopný realizátor, který za malé peníze dokáže připravit hodně muziky. Všechny nápady s tím, jak odhalit těžce odhalitelné jsou velmi atmosférické, všechny náznaky přítomnosti neviditelného jsou zužitkované. A dojde samozřejmě na nějakou tu brutalitu – vše příjemná žánrová práce.

Problémem největším je ale stejně nakonec scénář, respektive nezvládnutí jeho šíře. Leigh Whanell se nespokojí s obyčejným thrillerem a tak nastrčí ještě další motivy, které však tak přesvědčivé nejsou. Rozpaky budí hra s prášky na otěhotnění, hra s telefonem na půdě, a především některé výkony neviditelného. Příliš mě nepotěšil ani dějový oblouk s postavou bratra údajně zesnulého. A jak už kdosi prohlásil – jak se může chlap takhle zbláznit do Elisabeth Moss?

Největším úspěchem Neviditelného ovšem je, že přes všechny námitky, které se vyjeví, jen velmi málo ztrácí na zábavnosti. Trochu mi to připomíná situaci kolem Tichého místa (A Quiet Place, 2018), kde si také mnozí stěžovali na logiku, ale přesto je díky své atraktivní formě považováno za jednu z událostí hororové sezóny daného roku. A jak říká klasik, o zábavu jde především.

 

Hodnocení7
Režisér Leigh Whanell tu svou snahu nakonec prodá. Hrne to tam s nadšením nekompromisního filmaře, jehož rafinovanost se možná jednou vyšplhá mezi elitu. Zatím nadprůměrná spokojenost.
70%

Sdílejte článek

Profilový obrázek

Frenk ( profil autora )

Film, hudba a alkoholické radovánky, to jsem já!

Žádné komentáře

Přidejte svůj komentář