Intrusos (en Manasés) (2008)


Český název: Bohem zapomenuté město
Režie: Juan Carlos Claver
Rok výroby: 2008
Délka: 86 min
Země: Španělsko

Hrají:
Marina Gatell … (Julia)
Armando del Rio … (Robert)
Miguel Ángel Muňoz … (Ruben)
Belén López … (Syra)
…a další

 

Už opravdu hodně dlouhou dobu ve mně hlodá přesvědčení, že scénaristé, producenti a zkrátka všichni ti, kdo už značně vyčerpanou odnož duchařských hororů ještě více odšťavňují, by si měli najít ve slovníku význam slov originalita a invence. Chápu, v dnešní době už je prakticky nemožné přijít v rámci tohoto žánru s něčím novým a neokoukaným, proto někteří tvůrci sází na jednotlivé prvky, jakými jsou atmosféra, neotřelá pointa, výtvarné pojetí. Často tak dochází k tomu, že forma přebíjí obsah, což nemusí být vždy ku škodě, ale ne vždy to vyjde.

K tomuto snímku jsem přistupoval se značnou nedůvěrou a důvod, proč jsem si ho vlastně pustil, si nedovedu vysvětlit ani já sám – snad nějaká forma masochismu. Duchařin mám nakoukáno už opravdu hodně a, až na některé vyjímky, jsem měl pocit, že sleduju tentýž film jen s jiným obsazením, trochu pozměněnými kulisami a s několika kosmetickými úpravami ve scénáři (hodný/zlý chlapec/muž duch – hodná/zlá dívka/žena duch straší v domě/lesích/jiných patřičně strašidelných místech).

Při sledování Bohem zapomenutého města jsem si připadal, a teď použiju už hodně otřepanou frázi, jako na horské dráze. Na vrcholu jsem se ocitl jen několikrát při scénách, které dokázaly vyvolat příjemné mrazení v šíji (dívka v hledáčku videokamery). Mnohem častěji jsem se ale řítil dolů až k samotnému dnu dementních situací a vpravdě příšerných dialogů. A za sešup, který tvůrci předvedli v závěru, by mnozí příznivci již výše zmíněné atrakce rádi zaplatili znovu, já už si ho však zopakovat rozhodně nehodlám. Něco takového by mělo být zapomenuto, spáleno, zahrabáno či jinak zdevastováno.

Přeskočíme-li docela povedený úvod, děj celého snímku se odehrává v malém, dlouhá léta opuštěném městečku někde ve Španělsku. Tam se vydává čtveřice reportérů pracujících pro časopis, který se zabývá paranormálními jevy. S nimi se zamozřejmě záhy setkávají v podobě provařeného ducha dívky a jejího doprovodu, stále oblíbeného nacistického vojáka. Vychází najevo, že zde někdy kolem roku 1945 havarovalo letadlo, na jehož palubě byl převážen mocný artefakt – jakási hůl, která umožňovala splnit jedno přání. S tímto předmětem chtěli nacisté vyhrát válku a ovládnout celý svět. Nepodařilo se. A nyní se o to generál pokouší znovu.

Scénaristická jatka, která na nás nebohé diváky, tvůrci nachystali, však příběhem nekončí. Přichází ono opravdu dementní rozuzlení, jemuž předchází velice „zábavné“ scény (příkladem může být klasické rozdělení hrdinů ve sklepení – to už jsem opravdu nevěděl jestli se mám smát nebo brečet). Kdyby film sestříhal zručný klipař, připepřil ho nějakou nadupanou skladbou, byl by z toho docela slušný videoklip.

Hodnocení2
Takle je to bohužel jen promarněná příležitost natočit něco opravdu děsivého. A přitom návod, jak natočit skvělý horor s ne příliš složitým dějem, předvedl už taktéž španělský (a mexický) Princ bez království.
20%

Sdílejte článek

  1. Solo 9 března 2017 v 08:37

    Sám patřím mezi ty, jenž mají španělskou tvorbu opravdu rád, takže jsem si samozřejmě nehodlal ujít příležitost, podívat se na další tamní film. Samotný hrubý obsah filmu nevypadal vůbec špatně, dokonce sliboval zajímavou duchařskou zápletku. Leč již po prvních minutách mi bylo jasné, že tady asi příliš záživný film sledovat nebudu. Nemohl jsem si pomoci, ale styl natáčení se mi vůbec nelíbil. Připadal jsem si jako při sledování nějaké telenovely a tomu odpovídali i herecké výkony většiny aktérů, či samotná kvalita dialogů. Ono celkově by se dalo polemizovat, zda si raději neměl někdo scénářem vytřít zadnici, ještě před tím než padla první klapka, protože Juan Claver absolutně nedokázal využít ani polovinu potenciálu, který se v něm skrýval. Nevím, možná to byl jen můj dojem, ale já jsem od většiny herců postrádal jakékoliv emoce – ať už se hodlaly samy zabít, nebo se něčeho lekli, či se je někdo chystal zabít (snad kromě hlavní hrdinky). Přitom námět jako takový v sobě skutečně skrýval slušnou dávku mysteriozna. Čím samozřejmě nejvíc trpěla navozená atmosféra. Objevilo se tu sice několik „lekacích“ scén, jenže jich bylo žalostně málo. Takže bohužel nebudu tento film hodnotit moc kladně, protože osobně jsem nebyl vůbec spokojený. Dalo se tu narazit na několik světlejších okamžiků, ale těch bylo opravdu jen minimální množství. Tudíž to vidím na podprůměr, který znovu vidět už nepotřebuji. 30%

Nový komentář