Český název: Intenzivní péče
Režie: Dorna van Rouveroy
Rok výroby: 1991
Délka: 91 min
Země: Nizozemsko
Hrají:
George Kennedy … (Dr. Bruckner)
Koen Wauters … (Peter)
Nada van Nie … (Amy)
Michiel Hess … (Bobby)
…a další
Doktor Bruckner rozhodně není tím typem lékaře, kterému byste ochotně vysolili oněch 30 Kč (či kolik to dnes vlastně dělá) a bez obav se mu svěřili do péče. Více než vaše drahocenné zdraví ho totiž zajímá jen on sám a míra jeho vlastního úspěchu. A pokud se mu nedaří (což přirozeně bývá vinnou někoho jiného), neváhá vaše tělo ozdobit několika novými a slušivými jizvami. Není se proto čemu divit, když už i „tomu nahoře“ dojde trpělivost a jednoho dne mu do cesty přihraje jeden milý náklaďák s cisternou plnou hořlavé hmoty. Ale i zázraky se dějí (prý), a tak doktor Bruckner nehodu přežije a nově nabytý volný čas tráví na nemocničním lůžku v kómatu, kde se jeho popáleninami zohavené tělo stává terčem žertíků personálu. A to až do dne, kdy už toho má tato bývalá lékařská kapacita plné zbylé zuby a probudí se…
Nizozemský horor Intensive Care měla být taková evropská variace na úspěšné americké slashery. A skutečně tak působí. Jen s ohromnou lupou by se dal najít nějaký výraznější rozdíl. Ale na rovinu, i přes zjevnou inspirací Halloweenem Johna Carpentera , Intensive Care zalovila hlavně ve vodách toho horšího, co se kdy v „zemi neomezených možností“ urodilo, a to ještě dokázala posunout o několik pater výš (ehm, tedy níž).
Dalo by se přivřít oko (spíše obě) nad absolutní obnošeností celého konceptu i nad tím, že děj je předvídatelný natolik, až budí dojem, jako by vznikl pozpátku. Jenomže s každou nadcházející minutou narůstá divákovo rozčarování ze stále pitomějších okamžiků, do nichž se jednotlivé postavy dostávají, stejně tak jako z vskutku hrůzných dialogů. Celý snímek se propadá do jakési parodie, u které sice hrozí nebezpečí pobavení, byť jen tím jak špatná je, ale nejspíš vám jen vypne mozek a vy upadnete do katatonického stavu s přitroublým úsměvem na rtech.
Tvůrci tohoto filmu téměř zcela rezignovali na jakékoli budování atmosféry a i sebemenší pokus o navození napětí naprosto selhává v topornou unylost, jako by natáčeli pod sedativy. Postavy jsou jen povrchně načrtnuté figurky s několika špatně nacvičenými grimasami – jsou otravné, přehrávají a prakticky není komu fandit, snad jen samotnému vrahovi. Kdo by ale pod znetvořenou maskou doktora Brucknera hledal ostříleného hereckého veterána George Kennedyho, s prázdnou by pochodil. Kennedy si jen vlažně odbyl úvod, zinkasoval zcela jistě tučný honorář a zbytek už za něj odkroutil někdo jiný. Zřejmě pro něj kuchání nic netušících obětí nepředstavovalo dostatečnou hereckou výzvu.
Jeden z nepříliš známých evropských slasherů se mi hodně dlouho doslova vyhýbal, ale konečně uzrál čas a přišla řada i na něj. Byl jsem doslova natěšený, protože tento druh filmů mám hodně rád a navíc George Kennedy patřil k opravdu dobrým hercům a měl jsem za to, že by se nenechal přemluvit k účasti v nějaké blbině. Bohužel jsem se mýlil a varováním mi mělo být opravdu nízké hodnocení na internetu. Leč to jsem ignoroval. Popravdě se ani moc nedivím, že se tento film nikdy nedočkal moc vlídného přijetí u hororových fanoušků a mimo Holandsko upadl do zapomnění. Nicméně právě tam se mu dostalo nepříliš lichotivého ocenění a to když byl na Holandsko-belgickém filmovém festivalu Nacht van de Wansmaak kritiky označen za vůbec nejhorší holandský béčkový horor a umístěn do „síně hanby“.
On celkově samotný scénář stál na dosti vratkém podkladě a objevila se v něm celá řada nelogických situací a hlavně se nám na spoustu otázek nedostane vůbec žádných odpovědí. Kupříkladu – když už doktor přežil ten ohromný výbuch, jak mohl nabít tak velké síly a téměř nesmrtelnosti (když už mu ani vrták v oku nic neudělal) – zde to skutečně připomíná jakousi parodii na Michaela Myerse. Musím však uznat, že některé mord scény byly docela vydařené. Nebylo jich sice mnoho, ale alespoň něco dokázalo film ochránit před utopením v odpadních vodách. To a potom celkem pohledná Nada van Nie.