Humanoids from the Deep
29. 10. 2007 / autor: Prasoid / kategorie: Hororové filmy
Český název: Děs přichází z hlubin
Režie: Barbara Peters
Rok výroby: 1980
Délka: 80 min
Země: USA
Hrají:
Doug McClure ... Jim Hill
Ann Turkel ... Dr. Susan Drake
Vic Morrow ... Hank Slattery
Cindy Weintraub ... Carol Hill
Anthony Pena ... (Johnny Eagle)
Denise Galik-Furey ... (Linda Beale)
Lynn Theel ... (Peggy Larson)
...a další
Děs přichází, ale jaký? Klasický, po kterém vám bude běhat mráz po zádech nebo úplně opačný, tj. děs jakožto propadák? Název sedí přesně, a to částečně na každou z možností.
Místem dění je malé rybářské městečko. Má i bez toho, co se na něj chystá, dost svých problémů, jimiž jsou vztahy jeho obyvatel. Jednoho krásného rána jsou roztrhaní všichni psi, několik lidí se ztratí a je tu další problém. Za jeho původce jsou hlavním hrdinou Jimem a doktorkou Susan označeni mořští mutanti, kteří vznikli údajně jako doposud netušený vedlejší efekt při biologických pokusech. Při těch se manipulovalo s růstovými hormony ryb a žab a výsledkem jsou mutanti, kteří se neustále vyvíjejí do pokročilejších forem života. Tou poslední je člověk. Takže nyní přichází na páření s ženami nadržená armáda zelených mutantů. Ve městě probíhá nějaký festival a nikdo o ničem neví. Jen Jim a Susan, kteří se dostali až do mutantího hnízda a spěchají ostatní varovat, zatímco Jimova rodina je ponechána osudu doma.
Hned na samém začátku jsem měl z filmu dobrý pocit. Pohled skrze něco, co se prodírá mořskými rostlinami a hned potom mimořádně dramatický hudební motiv mě s dalším záběrem na pochmurné pobřeží a depresivním doprovodem utvrdil v tom, že se budu bát. Poté jsem samozřejmě přežil takovou tu klasickou idylku, která má s hrůzou kontrastovat. A už je tu první oběť, po níž sahají neznámé pazoury a je jasné, že jde o děs působený příšerami.
Snímek ve mně zanechal smíšené dojmy. Klasicky se v něm střídají pasáže víceméně nudné, jako třeba zbytečné dialogy, s pasážemi zajímavými, jež byly ale mnohdy příliš zdramatizovány hudbou, která mi k nim moc neseděla. A tam, kde by mohla umocnit hrůzu z probíhajících zvěrstev nebo chcete-li, zmírnit parodičnost situace (když humanoid nahání po kolotoči svoji oběť), naopak chyběla. Skladatele Jamese Hornera jsem si již kdysi oblíbil. Netvrdím, že hudba k tomuto filmu se mu nepovedla. Naopak. Sama o sobě je zajímavá (místy vás dokonce odkáže na Hornerova pozdější díla, nejpoznatelnější je asi motiv, jehož variace je charakteristická pro Commando) a určitě bych po soundtracku sáhl, ale mohla z filmu udělat lepší nápor na nervy. I tak ale vytvořil uspokojivou atmosféru, do objevení monster tísnivou, z níž mě místy lehce (ale opravdu jen lehce, za což nemůže Horner, ale obrazový materiál) zamrazilo. Pokud jde o napětí, nějaké tu je, ale už je asi zbytečné dodávat, že se dalo vyhnat ještě výš.
Humanoidi se v plné kráse objevují relativně brzy. Po počátečních záběrech to sice vypadá, že půjde o hrůzu z klasického tajemna, které se možná částečně ukáže na konci, nic takového se však nekoná. I když se podobné skrývání může jevit jako přežitek, případ „Děsu“ je jedním z těch, kterému by to možná neuškodilo. Dokud jsem neviděl žabí muže, měl jsem i trochu strach. Ono je těžké udělat monstra tak, aby děsila. Ta z „Děsu“ jsou docela vymakaná, chvílemi i přesvědčivá. Ale když jsou pak pomalá, že se jim dá utéct, nechápu, že se od nich lidi nechali chytat a trhat (jestli to nedělali schválně kvůli rozesmátí diváka).
Ano, trhat, čímž jsem se dotkl další skutečnosti. Kdo má rád krev, určitě si na své přijde, bude-li respektovat dobu vzniku. Nejen červeně zbarvené vody, ale i pěkných cákanců hezky na suchu, protože žabáci vylezou z vody. A to nejen na sex, od kterého nečekejte víc než prsa a křik.
Co mě zaráželo, byly mnohé nelogičnosti. Například, že humanoid zkouší vlézt do domu napřed tak, že zkusí rozbít sklo a dovnitř sáhne po klice, ale teprve když je od toho odrazen, proskočí oknem, jímž předtím neprošel rovnou, přestože uvnitř viděl kořist (i to možná měla být parodie, ale pak jsem ji nepochopil). Hodně nevyvážený je závěr, z něhož není patrné, kdo vyhrál a jestli monstra žijí, čemuž nasazuje korunu úplně zbytečný porod ve stylu klubání vetřelce, působící na mě, jako by k filmu vůbec nepatřil.
Klasický průměrný snímek o obojživelných nestvůrách s pohřbenou ambicí stát se dobrým. Lze brát jako horor, ale i jako legraci. Záleží na věku a gustu divákovu. Nesmí se o tom moc přemýšlet, lze to jen vzít, nebo nechat být.
