House of Wax, The
21. 12. 2007 / autor: beonica / kategorie: Hororové filmy
Režie: André De Toth
Rok výroby: 1953
Délka: 90 min
Země: USA
Hrají:
Vincent Price ... (Prof. Henry Jarrod)
Frank Lovejoy ... (Lt. Tom Brennan)
Phyllis Kirk ... (Sue Allen)
Carolyn Jones ... (Cathy Gray)
Paul Picerni ... (Scott Andrews)
Charles Bronson ... (Igor)
... a další
Poklidný, velmi dobře pojatý a plný hereckých es - takový je Dům voskových figurín z padesátých let. Jeho režie se chopil vynikající André De Toth (1912 - 2002), jeden z těch mnohých umělců, kteří se narodili v Rakousko-Uhersku a odešli do Spojených států.
Ačkoliv znám řadu lidí, kteří o tom, že Dům voskových figurín" z roku 2005 je remakem tohoto filmu ani nevědí, musím zdůraznit skutečnost, že ani tento starší snímek není původní. Inspiraci čerpá z filmu Mystery of the Wax Museum z roku 1933, který ostatně také není zcela originální, ovšem dalším pokračováním tohoto řetězce nechci čtenáře unavovat.
Henry Jarrod, majitel a hlavní umělecký tvůrce muzea voskových figurín, vyrábí podezřele autentické sochy. Zaměřuje se na morbidní příběhy historie. V jeho muzeu proto najdete slavné vrahy nebo třeba znázornění scény mordu J. P. Marata. Brzy se v něm však začnou objevovat i postavy nápadně podobné nedávno zemřelým lidem a Sue, která se domnívá, že mrtvola její zavražděné kamarádky Cathy je v Jarrodově muzeu vystavena jako Johanka z Arku, se rozhodne vypátrat, nakolik jsou její podezření pravdivá. Situace se komplikuje tím, že jí nikdo z blízkých ani z policie nevěří. Netrvá dlouho a sama Sue se dostává do nebezpečí, že skončí jako jedna z figurín zalitých voskem.
Vedle uhrančivého Vincenta Price, který získal roli hlavního padoucha, si ve filmu zahraje i krasavice padesátých let, loni zesnulá Phyllis Kirk (coby Sue) a v té době ještě neznámý Charles Bronson (získal roli jednoho z padouchových poskoků, který modeluje všechny sochy jen jako kopie vlastního obličeje). Nutno říct, že celé herecké osazenstvo předvádí skvělé výkony.
House of Wax nabízí lehké mrazení v kombinaci se zábavou a nadhledem - tvůrci se nebojí vtípků. Jako celek to vše perfektně funguje. Pro mě byla překvapivá zejména ta skutečnost, že film působí daleko současněji než mnoho jeho následovníků ze šedesátých a sedmdesátých let. Nejde o podívanou pro kroužek podivínů, kteří si libují v tom, že koukají na archiválie, ale o skutečně výborný filmový počin, který lze vřele doporučit i současnému divákovi.

