House II: The Second Story (1987)


Režie: Ethan Wiley
Rok: 1987
Délka: 88 min
Země: USA

Hrají:
Arye Gross … (Jesse)
Jonathan Stark … (Charlie)
Royal Dano … (děda)
Bill Maher … (John)
Lar Park-Lincoln … (Kate)
Amy Yasbeck … (Jana)
John Ratzenberger … (Bill)
…a další

 

Před 25 lety došlo v jednom starém domě k masakru. Těsně před ním bylo malé, uplakané dítě odevzdáno rodiči nějakému jinému páru, nejspíš ho prodali. Nejsem si jistý, ale vzhledem k dalším událostem bych se nedivil. Ještě se k tomu vrátím.

Tak tedy v současnosti přijíždí do domu tento někdejší prcek, dnes se svojí ženou (?). Té se tam moc nelíbí, ale Jesse je k domu přitahován svými kořeny. Jak moc jsou staré, to zjistí po příjezdu svého přítele Charlieho. Spolu totiž objeví ve starých knihách a albech odkazy na jakousi aztéckou lebku, v níž je ukryta prastará síla. Vypadá to, že je pohřbena s Jesseho prapradědečkem. Co ti dva pánové udělají? Vydají se na hřbitov. Jaké je jejich překvapení, když je stařec málem zastřelí. Již značně sešlý se vrací do domu, aby tu za stálého pití piva a sledování kovbojek přihlížel, jak si jeho prapravnuk vede při hlídání oné lebky. Je právě halloween (nebo co, v tomhle filmu člověk nikdy neví). V nastalém zmatku, do něhož se objeví Jesseho sok i jakási jeho bývalá, je lebka odnesena někam „na druhou stranu”. Co teď? Dostat ji zpět je nezbytné, shodují se dva přátelé, i za cenu toho, že s sebou z jiného světa přitáhnou několik nevšedních stvoření a že možná budou muset svůj svět kvůli problémům, jež se na ně chystají, poslat k čertu…

Upřímně řečeno jsem nečekal, že druhý díl u mne zaboduje jako ten první. Má to však jedno podstatné ale. Částečně děsivá atmosféra prvního dílu je úplně pryč. Druhý zabodoval pouze po stránce komediální. Ale jak!

Skutečně jsem se už dlouho u hororové komedie tak nenasmál. Každou chvíli nějaký gag, trefná hláška, povedená grimasa. Taškařice starého zombieho a jeho následný smích patří k tomu nejlepšímu, co zde lze vidět. Své místo tu má i představitel Charlieho. I on dodává snímku šťávu jak se patří. Je na něm vidět, že si musel natáčení neskutečně užívat. Škoda, že vedle něj působí hlavní hrdina trochu jako suchar, ale to bylo pravděpodobně záměrem filmařů. Když už jsem u té legrace, neodpustím si připomenout jednu báječnou scénu: když se dva kamarádi vydávají do útrob domu s meči, opravář, který je právě v domě, tasí meč ze své brašny na nářadí a je to on, kdo jim umožní únik z pozdějšího nebezpečí, v jedné ruce mačetu, ve druhé kladivo, aby byl nakonec v domě ještě dřív než všichni ostatní, podávaje jim přitom svoji vizitku- „elektrikář a dobrodruh”. Všudypřítomné komediální pozadí je právě ta skutečnost, kvůli které bych se nedivil, kdyby to dítě na začátku bylo prodané- chudák Jesse.

I když dvojka nenavazuje na jedničkou po stránce hororové, udržuje standard po té trikové. Masky jsou na velmi dobré úrovni, stejně jako vizuální efekty, jež se týkají výletu hlavních postav do pravěku. Již však zmizelo zaměření maskérů na monstra. Spíše se vyřádili na mláděti pterodaktyla a „housenkovém štěněti”. Jediný vskutku hororový efekt je ve scéně, kdy zlý kovboj sesedá s koně ze záhrobí. Až jsem nějak nemohl pochopit, proč ho ze záběru hned vyhnali, když vypadal tak dobře.

 

Hodnocení7
House II je fantastická hororová komedie, u které se nasmějete ještě víc než u předchozího dobrodružství, už se u něj ale nebudete bát. Je to směs zombíků, westernu, výletu do pravěku, záchrany dívky ála Indiana Jones, partnerských neshod, to vše kvůli jednomu světélkujícímu artefaktu.
70%

Sdílejte článek

  1. Profilový obrázek
    Solo 4 srpna 2020 v 21:38

    První Dům byla vcelku dobrá osmdesátková hororová komedie, u které jsem se docela bavil a mělo to i zajímavou atmosféru, monstra a masky. Druhé volné pokračování však už tak dobré nebylo. Hororových prvků rapidně ubylo a zůstala spíš jen ta komedie a dobrodružný nádech, naopak přibylo dost trapných okamžiků. I tak se ale na to dalo dívat, akorát jsem si to už tolik neužíval. I když jak nesmrtelný prapraděda tak i kámoš Charlie mi párkrát úsměv na tváři vykouzlili. Ovšem to putování do paralelních světů mezi dinosaury a poté i k obětnímu oltáři už tak zábavné nebylo. No jak pro koho, ale já z toho spíše cítil trapnost. Westernová přestřelka však pobavit dokázala, stejně jako řízení auta či závěrečné zúčtování. Dvojka byla prostě jiná, očekával jsem něco jiného, než se mi dostalo, ale i tak jsem si to dokázal v rámci možností užít. Ženské tu byly taky vcelku pěkné (paradoxně se mi nejvíc líbila představitelka obětované panny) a potěšila i přítomnost Kanea Hoddera, coby pračlověka. Ti gumoví dinosauři už zas moc ne, ale v tehdejší době byli na podobné „roztomilé příšerky“ v obdobných hororových komediích prostě ujetí. Jelikož jsem jedničku ohodnotil jako lehce nadprůměrnou podívanou, tak tohle pokračování už bylo jen čistý průměr.50%

Nový komentář