Hound of the Baskervilles, The (1959)


Režie: Terrence Fisher
Rok: 1959
Délka: 87 min
Země: Velká Británie

Hrají:
Peter Cushing … (Sherlock Holmes)
André Morell … (doctor Watson)
Christopher Lee … (sir Henry)
Marla Landi … (Cecile)
David Oxley … (Sir Hugo)
… a další

 

Psa baskervillského se jako tradičního hororového tématu chopil v padesátých letech Terrence Fisher – režisér, kterého fanouškům žánru jistě netřeba představovat. Podobně je tomu i u dvou nejvýraznějších herců, které si pro spolupráci vybral – Petera Cushinga a Christophera Lee.

Peter Cushing se zhostil role geniálního detektiva, který je spolu se svým méně geniálním přítelem Watsonem vyšetřením podivných událostí na blatech pověřen. Dobře zde uplatnil svou pohyblivost – jako energický Holmes se umí jediným pohybem vymrštit z křesla ke dveřím a na stylové zříceniny se dostává s mrštností kamzíka a může tedy při této činnosti asistovat méně zdatnému Watsonovi. Váháte-li, do které z rolí by se hodil druhá zmíněná hvězda, Christopher Lee, odpovědí je, že se tak trochu nehodí do role mladého sira Henryho Baskervilla – dědice celého panství, který přijíždí do své nové rezidence a brzy poté je ohrožován zdejším legendárním psem. Tvrdí-li Doyle ve své knize, že „potomek rodu Baskervillů byl nevysoký, čilý třicátník, velmi statné postavy”, inovuje Lee tuto roli svým vzhledem velmi vysokého třicátníka spíše hubené postavy. Exotický obličej mu z tvídového obleku kouká trochu nepříhodně, nicméně o nic méně sebejistě, než jak je pro něj typické.

Oproti ostatním inscenacím na stejnou předlohu se Fisherův horor více věnuje staré legendě o obrovském zvířeti pobíhajícím po blatech – není je převyprávěna, ale stává se plnohodnotným několikaminutovým úvodem k filmu. Navíc se na ni velmi často odkazuje i později.

Atmosféra snímku divákovi připomene všechny předchozí i následné Fisherovy horory. Je velmi britská. Žádný aspekt filmu není přehnaný. Největší extravaganci předvádí Holmes ve chvílích, kdy si dýmku zapaluje hořícím kusem dřeva z krbu. Zdrženlivý přístup se podepsal i na jeho vztahu k „my dear fellow” Watsonovi – je spíše partnerský než typicky poníženecký. A pokud jde o zřejmě nejpodstatnější objekt zájmu hororového fanouška – slavného psa z pekel – působí podobně stroze leč přijatelně, jako celý film. Ošklivá velká hlava na tenkých hbitých nožkách.

Atmosféra celého filmu má jen málo znaků typické baskervillské potemnělosti. Efektů s mlhou se dočkáme zejména v nočních scénách, jinak jsou blata prosluněná. Za zmínku stojí profesionální kompozice ústředních scén. Rádoby externí záběry natáčené ve studiu lze sice snadno rozeznat od ostatních, ale díky promyšlené sestavě jednotlivých prvků jsou i tak pastvou pro oko. Těžko to odhadnout zrakem amatéra, nicméně vzhledem k ne zcela přirozené malebnosti vizuální stránky snímku bych si troufla tvrdit, že film byl, podobně jako mnozí jeho vrstevníci, později kolorován.

Hodnocení7
Fisherův Pes baskervillský je přesně takový, jakého jej lze čekat. Poctivá filmařská práce bez zbytečných experimentů a apelů na efekt.
70%

Sdílejte článek

  1. Profilový obrázek
    Solo 7 dubna 2016 v 11:06

    Asi jen opravdu málokdo nezná slavný příběh A. C. Doylea o prokletí rodu Baskervillů. A pokud se někdo takový najde, měl by si ihned doplnit znalosti! Filmů na toto téma bylo natočeno hned několik, ale tato verze je mnohými fanoušky (diváky) považována za jednu z nejlepších, některými i za vůbec nejlepší. Já sice s tímto tvrzením souhlasím tak napůl, ale studio Hammer si pro nás skutečně připravilo lahodnou detektivku, která určitě není k zahození. Navíc T. Fisher patří mezi moje nejoblíbenější britské režiséry a ani tentokrát mě prostě nezklamal. Opět dokázal natočit nezapomenutelnou podívanou s ponurou atmosférou jemu vlastní a neméně kvalitním hereckým obsazením. Narazil jsem tu však i na několik ALE…Scénáristovo mírné „poupravení“ příběhu by mi ani tolik nevadilo, protože se snažil tuto verzi odlišit od těch předchozích. Navíc začátek příběhu se mi hodně líbil. Potemnělost blat, krutý předek a zrod prokletí – to všechno mělo ten správný šmrnc a lepší úvod bych si ani neuměl představit. Fisher dokázal vytěžit maxim z toho co měl k dispozici a většina filmu (příběhu) se nesla v podobném duchu. Střídání lokalit a studiových kulis rovněž snese nejpřísnější měřítka, ale místy jsem tu narazil na několik slabších pasáží, které nebyly až tak dokonalé (řekl bych až zbytečně ořezané, či naopak natahované). Navíc mě trochu iritovalo to zelené podsvícení kulis rozvalin, ale to je jen můj problém. 65%

  2. Profilový obrázek
    Frenk 8 prosince 2008 v 18:21

     Na csfd se bojuje o nejlepší verzi Psa baskervilského. Výše recenzovaný film zatím vede (82 %), ale na paty mu šlape televizní Pes baskervilský z roku 1983 (jestli si to dobře pamatuju), který má jen o procento méně!

    P.S.: Jinak děkuju Beonice za to, že dodržela slovo a sepsala tento článek, i když s “nepatrným” zpožděním….

Nový komentář