Hills Have Eyes, The (1977)


Český název: Kopce mají oči / Hory mají oči
Režie: Wes Craven
Rok výroby: 1977
Délka: 89 min
Země: USA

Hrají:
Susan Lanier … (Brenda Carter)
Robert Houston … (Bobby Carter)
Dee Wallace … (Lynne Wood)
Martin Speer … (Doug Wood)
James Whitworth … (Jupiter)
Michael Berryman … (Pluto)
… a další

 

Americká rodinka jede ve svém karavanu napříč vyprahlou pouští směr Kalifornie. Po cestě se rozhodnou prozkoumat starý stříbrný důl, který je zaznačený na mapě. Zastaví u osamocené pumpy, kde se dají do řeči se starým mužem, který je varuje aby nesjížděli z hlavní cesty a raději tohle místo rychle opustili. Jde o oblast, kterou si koupila armáda a provádí zde různé pokusy a poblíž je i letecká základna. Velký Bob však jeho rad nedbá a vydává se zaprášenou cestou vstříc horám a nebezpečí, které tu na ně čeká. Netrvá to však dlouho a karavan má nehodu. Auto zůstane nepojízdné a tak se Bob rozhodne vydat pro pomoc. Netuší však, že jeho rodina je bedlivě sledována a následně se stane terčem útoku buranské rodinky kanibalů, kteří se v těchto končinách baví rabováním a zabíjením pocestných. Uprostřed vyprahlé pouště a skalnatých kopců se rozpoutá boj o holý život, který se brzy změní v otevřenou válku a pomstychtivé zabíjení.

Při pohledu na originální název filmu se většině lidí vybaví určitě snímek z roku 2006 od režiséra Ajy. Tento remake v době svého vzniku rozpoutal hororovou mánii většiny fandů tohoto žánru a stále se může těšit velké divácké oblibě. Původní film od Wese Cravena už tak známý není, nebo lépe řečeno do nedávné doby byl celkem těžko k sehnání, ale díky internetu si jej dnes už může sehnat každý. Srovnávat oba filmy je těžké, protože přestože jsou si v ledasčem podobné jsou zároveň i hodně odlišné. Především pak v peněžním rozpočtu, protože zatímco na remake se tvůrcům podařilo sehnat pořádný balík peněz a měli k dispozici nejmodernější techniku, tak v roce 1977 se musel Craven spokojit “jen s cca 230 000 dolarů”. Přesto všechno se tento nízkorozpočtový film stal pro mnohé diváky sedmdesátých letech obrovským hitem.

Největší rozdíl mezi oběma filmy je především v kvalitě kamerových záběrů a hereckém obsazení. Zatímco v remaku se objevilo několik známých tváří ze známých filmů či seriálů, tak zde šlo většinou o začínající hvězdičky, které se během let vypracovaly na uznávané osobnosti (Dee Wallace, Michael Berryman). Čímže tedy dokázali Craven i Aja zaujmout diváky nejvíc? Samozřejmě atmosférou filmu, která posadí diváky do křesel a dokáže v nich probudit pocit sevřeného hrdla. Zatímco původní snímek se snaží vybudovat atmosféru na psychickém nátlaku a propadání jednotlivých postav bezmocnosti a šílenství, tak remake to vzal zase po stránce brutality. Aja se přímo vyžíval v konečném ztvárnění mutantů, gore scén a brutalitě svého díla za což si získal můj obdiv. Zato Craven na to šel úplně jinak, protože zlo zde nepředstavují žádní zmutovaní potomci horníků, ale obyčejní lidi , tedy lépe řečeno lehce retardovaná rodinka kanibalů, která je pojmenovaná podle planet naší sluneční soustavy. Její členové rádi rabují okolní opuštěné budovy a nepohrdnou ani bláznivými turisty, kteří zde zavítají. Jako oblečení jim postačilo pár kožešin a roztrhané oblečení. Když k tomu připočítáme umělé zuby, špínu a ksicht Michaela Berrymana, který se nepotřebuje ani líčit máme o zábavu postaráno. Navíc jeho postava Pluta se stala po celém světě velice populární.

Craven si byl vědom, že za slunného dne by toho moc strašidelného nenatočil a tak se rozhodl většinu scén natočit v noci a za pomoci kvalitního střihu rozpoutat opravdové peklo. Snažil se jít na diváky především po psychické stránce a to se mu docela povedlo. Polovinou filmu nás doprovází řev hereček, šílené pošklebky kanibalů a všudypřítomná tma, která zakryla většinu nedostatků, takže divák si mohl užívat pouze to co mu nabídlo chabé osvícení na place. Oproti remake zde ani nečekejme žádnou velkou invazi brutality, protože jedinou větší krvavou scénu obstará souboj Pluta a rozzuřeného psa, kde se na chvíli objeví i větší množství krve.

Diváci po celém světě však nejvíc ocenili na tomto snímku dvě věci: 1) k pořádné show není vždy zapotřebí jen hektolitrů krve, lítajících končetin, nebo gore scén, ale mnohdy postačí i obyčejná psychologická hra s divákovou myslí a menší přestřelka. 2) scéna z karavanu by si zasloužila řadu ocenění, protože ty dvě minuty jsou nejlepší z celého filmu a i samotný Aja se jí rozhodl použít ve svém remaku, kde jí dokázal ještě vylepšit a zdokonalit.

Wes Craven dokázal už i v ranné tvorbě, že je schopný natočit pořádné filmy, které zůstanou navždy klenoty hororové scény. Přesto si myslím, že tohle je zdárný příklad toho, že původní film má stejnou úroveň jako remake přestože je od sebe dělí zhruba třicet let. Oba filmy mají podobnou kostru příběhu a přesto se v mnohém liší jako den a noc.

 

Hodnocení8
Není potřeba mít desetimilionové rozpočty ani hollywoodské superstar a přesto dokážete divákovi nabídnout přesně to co očekává, a to pořádný útok na jeho mozkové buňky a příjemný pocit mrazení v zátylku.
80%

Sdílejte článek

Profilový obrázek

Solo ( profil autora )

Život je hořký. Bohudík!

  1. Profilový obrázek
    Eraserhead 19 února 2010 v 08:07

    S tímhle se jak následující Kruté oči hor, tak pozdější remake vůbec nedá srovnávat. I když už to dneska asi nemá ty koule, přece jenom jsme už zvyklí na větší masakry (a to byl třeba právě problém Ajova remaku – to byl jenom masakr, nic více), má to perfektní atmosféru, která (opět na rozdíl od remaku, kde se v půlce filmu vytratí) trvá až do konce. O Cravenovi si nemyslím, že by byl kdovíjak dobrý režisér, ale tenhle film se mu docela povedl.

Nový komentář