Hellraiser
23. 09. 2007 / autor: Prasoid / kategorie: Hororové filmy
Český název: Hellraiser
Režie: Clive Barker
Rok výroby: 1987
Délka: 94 min
Země: Velká Británie
Hrají:
Andrew Robinson ... (Larry Cotton)
Clare Higgins ... (Julia Cotton)
Ashley Laurence ... (Kirsty Cotton)
Sean Chapman ... (Frank Cotton)
Oliver Smith ... (Frank the Monster)
Robert Hines ... (Steve)
...a další
Frank Cotton získává od jistého orientálního kupce podivnou skládací kostku. Hodlá se s její pomocí dostat do jiného světa plného rozkoše, ale netuší, že tou rozkoší je nikdy nekončící noční můra plná bolesti, což mají na „svědomí" pekelné bytosti (cenobité). Frankova duše se tedy ubírá do pekla, zatímco jeho ostatky leží v útrobách domu. Do něj se zakrátko nastěhuje jeho bratr Larry s rodinou. A právě Larryho manželka Julie je tím, kdo může Frankovi, jenž unikl ze spárů utrpení, pomoci získat zpět své tělo. Musí však jednat rychle. Pekelníci mají své ovečky dobře spočítané a k uprchlíkům jsou nemilosrdní.
Film je vskutku ucházející. Originální zápletka z pera samotného režiséra Cliva Barkera vlévá do žánru druhé půle 80. let čerstvou krev, přináší jednu ze stěžejních kapitol moderního hororu a budí obdiv ještě dnes. Jeho největším přínosem je netradiční pojetí pekla a jeho obyvatel včetně jejich zvrácených choutek, jež se nebojí plně demonstrovat. Což znamená spoustu krve a masa, bizarnosti, ale také erotiky, ať už se jedná o bezprostřední zobrazení, či pouhý podtext. Vše namícháno do vyváženého a vizuálně zcela profesionálně zpracovaného celku přesně podle Barkerových představ a v mezích jakžtakž slušného vkusu.
Pravověrně hororová atmosféra s řádnou dávkou temna, hrůzy, napětí a nechutnosti nemůže jistě neuspokojit ani náročnějšího diváka. Své k ní říká podmanivá a nervy drásající hudba Christophera Younga. Bravurně podkresluje různě chutné scény a dodává tu správnou intenzitu již tak dost vynikajícím a řádně ohlídaným hereckým výkonům. Další z důvodů, proč je první díl pozdější série tak oblíbený nejen u diváků, ale překvapivě i u kritiků.
Z tohoto dílu není úplně jasné, jestli je Pinheadova parta zlá nebo jen trestá ty, kteří propadli slepé touze po rozkoši, kterou kostka podvodně slibuje. Do tradičního pojetí pekla (čerti atd.) má to hellraiserovské nicméně daleko. Nabízí se otázka, zda nepředstavuje jen jakési jedno peklo z mnoha, zda nemá každý člověk své soukromé peklo uvnitř sebe, možná stejné jako kostka. Podobných otázek se nabízí hned několik a je to pouze ukázkou toho, že Barkerovo dílo není jen lacinou zábavou na vyčištění mozku, byť není vůbec vyloučeno k němu takto tu a tam přistoupit.
Dobrý vkus se později konceptu zcela vyhýbá, je tendence točit stále další a další díly, v nichž se z cenobitů a hlavně z jejich vůdce s hlavou pobitou hřeby Pinheada stala otřepaná záležitost, která se jen přizpůsobuje momentálním požadavkům filmového průmyslu.
Hellraiser je jeden ze základních milníků mladšího hororu. Vytvořil kultovní postavu Pinheada a podal ji divákovi v balení, jež se dá s klidným svědomím nazvat jako jeden z nejlépe zvládnutých hororů vůbec.
