Hellbound: Hellraiser 2 (1988)


Český název: Hellraiser 2
Režie: Tony Randel
Rok výroby: 1988
Délka: 97 min
Země: Velká Británie

Hrají:
Clare Higgins … (Julia Cotton)
Ashley Laurence … (Kirsty Cotton)
Kenneth Cranham … (Dr. Philip Channard/Channard Cenobite)
Imogen Boorman … (Tiffany)
Sean Chapman … (Frank Cotton)
William Hope … (Kyle MacRae)
Doug Bradley … (Pinhead/Captain Elliot Spencer)
…a další

 

Kirsty se po psychickém kolapsu ocitá na psychiatrické klinice doktora Channarda. Ten je posedlý tajemnou kostkou a rozhodne se poté, co přivede zpět do světa Julii, otevřít brány pekel a oddat se nekonečné rozkoši. Nemá však dost odvahy k tomu, aby hlavolam vyřešil sám. Hodlá ke svému záměru, v němž se skrývá nebezpečí i pro samotné cenobity, využít nejen Kirsty, ale i další pacienty.

Druhý díl přímo navazuje na první, a to nejen co se týče děje, ale i kvality. I když už jej nerežíroval Clive Barker, podílel se na jeho výrobě, takže mohl případné odbočky od původního smyslu prvního dílu korigovat.

Mocná atmosféra, která na intenzitě od minule příliš neztratila, je tentokráte v jistém směru ještě více umocňována, a to zejména výjevy z pekelného labyrintu, který se tvůrcům mimořádně povedl. Částečně odhaluje prostředí, v němž se Pinhead a jeho společníci pohybují. To je to, co bylo divákovi v jedničce skryto a co mu tak bránilo uvědomit si pravou hrůznost těchto stvoření. I když se tak možná nabourala jejich určitá tajuplnost, totálně potlačená následně ve třetím dílu. Tvůrci naštěstí znali míru a i tomuto prostředí zachovali nádech tajemna, když neukázali úplně všechna jeho zákoutí. To by ani nebylo možné. Vždyť duší, které zde tráví věčné zatracení, je tolik… Na jednu přece jen nezapomněli. Na starého známého Franka.

Dobrou volbou tvůrců je z pozice diváka i fakt, že post skladatele hudby zůstal nezměněn. Christopher Young tentokrát podal ještě rozmáchlejší výkon. Herci již zůstali u zavedeného standardu. Kdyby bývali také přitlačili na pilu, již by to v jejich případě bylo spíše na škodu. Zde, stejně jako v prvním dílu, nejvíce exceluje ženské duo Higgins-Laurence (když na chvíli zapomeneme na Douga Bradleyho v roli Pinheada).

O trochu víc se poté zapracovalo na vizuálních efektech a také na krvavých výjevech. Mrtvol přibylo, krev stříká v silnějších proudech. Nejedná se však o lacinou exhibici umění maskérů či samoúčelné zobrazování násilí. Byť je těchto scén mnoho, jsou přece jen až na vedlejší koleji, neboť jsou kočírovány slušně podaným a hlavně zajímavým a nesnadno předvídatelným scénářem.

 

Hodnocení10
Druhý Hellraiser úspěšně kráčí za svým starším kolegou. Je údernější a bizarnější, daleko více pompézní, podává si dokonce ruku se žánrem fantasy, jedná se nicméně o stále stejně kvalitní horor, jakým byla jednička.
100%

Sdílejte článek

11 komentářů

Přidejte svůj komentář

Nový komentář