Režie: Tun Fei Mou
Rok výroby: 1988
Délka: 105 min
Země: Hong Kong
Alternativní názvy: Men Behind the Sun, Squadron 731

Hrají:
Hsu Gou
Tie Long Jin
Zhaohua Mei
Zhe Quan
Gang Wang
Runsheng Wang
Dai Yao Wu
Andrew Yu
…a další

Kdo by neznal jméno Josef Mengele. Tento Anděl smrti nechvalně proslul svými zvrácenými pokusy na lidech, pod rouškou vědeckého výzkumu. A pokud někteří jedinci hodlají tvrdit, že tyto „vědecké“ experimenty přinesly pro medicínu veliký pokrok, tak jim to rozhodně sežrat nehodlám. Němci však nebyli jediní, kdo používal své vězně jako pokusná morčata. Tam, kde se rozkládá Mandžusko, leží i jedno z nejšpinavějších japonských tajemství – výzkumný komplex Ping’Fan.

Před zahájením recenze bych si dovolil uvést pár historických údajů:

V roce 1934 se japonská armáda rozhodla postavit výzkumný komplex v loutkovém státě Manchoukou, poblíž města Harbin. Jeho kapacita byla brzy nevyhovující, díky obrovskému nárůstu vědců a „pokusného materiálu“. V roce 1936 se začal stavět nový obrovský komplex u vesničky jménem Ping’Fan, který fungoval až do roku 1945. Velitelství bylo přísně utajeno a obehnáno plotem s vysokým napětím. Nacházelo se zde mnoho podsekcí. Např. zvířecí farma, krematorium, patologie, vězení, velitelské ubikace a mnoho dalších sekcí pro speciální experimenty. Celou oblast měla na starosti hrůzná jednotka 731. A právě tato jednotka vešla ve známost svými zvrácenými a sadistickými pokusy na lidech. Šlo převážně o bakteriologický výzkum na živých lidech, vyrábění bakteriologických bomb – proto byly chovány stovky infikovaných krys, na kterých se živili hlavní přenašeči – blechy. Dalšími aktivitami bylo zavírání lidí do přetlakových komor, pokusy na těhotných ženách, vystavování účinnosti zbraní na dálku a na blízko, vystavování vysokým teplotám, nebo obrovskému mrazu – za tímto účelem byly postaveny mrazírny, kde se připoutávali vězni tak, aby jejich ruce byly vystaveny mrazu. Ty jim byly polévány vodou a vědci zkoumali, kdy ruka zcela zmrzne. Zmrznutí se měřilo tlučením palicí na ozmrzlé končetiny (pokusný člověk byl přitom naživu) a až když končetina vydala požadovaný „na kost zmrzlý zvuk” či dokonce upadla, pak byl pokus úspěšný. Neměl bych opomenout ani to, že v jednom z bloků byla na vězních prováděná vivisekce (rozuměj pitvání zaživa).

Japonci takto odpravili cca 10 000 lidí (převážně Číňanů a Rusů). Takové číslo se může zdát celkem zanedbatelné, ve srovnání s německými koncentračními tábory. Pokud ovšem přihlédneme k tomu, jakou smrtí sešla většina zajatců, tak je takový počet alarmující. Němci byli mnohem snaživější v likvidaci svých vězňů, ale i přes neúnosné podmínky, které v německých táborech panovaly, měla aspoň malá část šťastlivců nepatrné šance na přežití. Při nejmenším byli k sadistickým pokusům vybíráni jen ti jedinci, kteří se zdáli být vhodným pokusným materiálem. Zatímco do Ping’Fanu byli lidé dováženi POUZE k provádění pokusů a úmrtnost byla stoprocentní. Jedinou „výhodou“ Ping’Fanu bylo to, že Japonci nehodlali zabíjet místní zajatce zbytečně. Kvůli experimentům bylo žádoucí, aby zůstali v dobré kondici a mohli žít déle (pokud jim zrovna nebylo podáváno jídlo, obsahující Clostridium botulinum).

Japonsko se (po vzoru Německa) samozřejmě tváří, jako by žádný tábor nikdy neexistoval a těch pár žijících pamětníků o něm moc mluvit nehodlá. Pokud nemáte ani nejmenší představu jak zhruba vypadá peklo, není nic snazšího, než s pomocí filmu Hei tai yang 731, alespoň trochu nahlédnout do osudů obětí a jejich mučitelů v japonské továrně na smrt.

A nyní už k samotnému filmu:

Děj (dá-li se to tak nazvat) se nám rozbíhá do dvou linií. První se zaměřuje na skupinu mladých vojáků – jejichž věk snad nepřesáhl ani 14 let – kteří se mají stát novou součástí jednotky 731. Skupina naivních dětí, oddaně sloužících císaři Hirohitovi. Krátce po příjezdu začínají procházet tvrdým výcvikem a jsou jim neustále vymývány mozky. Především je jim vtloukáno do hlav to, že místní zajatci nejsou ani lidé, ale tzv. „Maruti“, kteří jsou vhodní pouze ke spálení a nebo, jako pokusný materiál. Další dějová linie se týká několika hlavních protagonistů, z řad zajatců. Moudrého postaršího muže, jeho zavalitého spoluvězně a náctiletého kluka. Stařík se snaží zapisovat poznámky o všech krutostech, které jsou na zajatcích prováděny a úkolem mladého klučiny je dostat poznámky z tábora, pokud se k tomu naskytne byť jen minimální příležitost. Šance na přežití se rovnají nule. A proto je jedinou nadějí, shromáždit dostatek důkazů a dostat je ven, aby se okolní svět dozvěděl, co se v táboře děje.

Nesmíme ovšem vynechat základ všeho dění a tím je provádění pokusů na Marutech. Není jich sice mnoho, ale zato jsou trikově velmi dobře zvládnuté. Dovolil bych si trochu zaspoilerovat a uvést zde několik z nich: SPOILER Např. můžeme být svědky toho jak jedna zajatkyně (nebo také „samice Maruta“) zakouší tzv studenou léčbu, což v překladu znamená to, že musí stát nepřetržitě 10 hodin na mraze (cca v -35 °C) a vojáci jí polévají ruce vodou. Celý pokus je zakončen tím, že zajatkyně ponoří ruce do vlažné vody a lékaři z nich posléze strhají kůži a maso. Zřejmě, aby studentům co nejlépe předvedli jak působí omrzliny a teplá voda na lidskou tkáň. Někteří Maruti jsou přivázáni ke speciálním křížům a vojáci mezi ně vystřelí bakterie, nebo bojový plyn, který je začne okamžitě rozežírat. Vrcholem všeho, je mučení jedné Rusky a její dcery, při kterém jsou obě dušeny plynem a lékaři zkoumají, která z nich má větší výdrž. KONEC SPOILERU Myslím, že několik těchto příkladů lidského utrpení, by mohlo pro začátek stačit. Nakonec dojde k nevyhnutelnému. Američané bombardují Hirošimu a Nagasaki, SSSR vyhlašuje Japonsku válku. Osud japonců je definitivně zpečetěn. Rozkazy zní jasně: zbývající Maruty pozabíjet, celý komplex zničit a vrátit se zpátky do Japonska.

Jsem zvyklý na ledacos, ale z tohoto filmu jsem opravdu neměl dobrý pocit. Prakticky není možné ho někam zařadit. Pro někoho je to jen obyčejný exploiťák, pro někoho film o kruté pravdě a jiní jsou toho názoru, že se jedná o obyčejnou úchylárnu, která neměla nikdy spatřit světlo světa. Na Hei tai yang 731 je krásně vidět, jak moc se asijská filmová tvorba liší od evropské či americké, na kterou jsme zvyklí. V americkém drámu by to byli samozřejmě zajatci, kdo by nakonec slavil úspěch poté, co je jejich hrdinní spolubojovníci zachránili ze spárů nepřátel. V krajním případě by se zajatci vzbouřili a s vypětím všech zbývajích sil se postavili svým věznitelům. Nic takového v Hei tai yang neuvidíme. SPOILER Tedy pokud v to doufáte, tak mezi Maruty nakonec samozřejmě dojde ke vzpouře. Bohužel nepřežije ani jeden. KONEC SPOILERU Na Japoncích nenajdete kladného vůbec nic. Nikdo vám není sympatický, velitelé působí jako svině oblečené do uniforem a o „lékařích“ nemluvě. Jedině mladí nováčci, kteří jsou v podstatě jen sprostě zneužívaní vojenskou mašinérií, působí trochu lidsky.

Třeba, že se režisér Tun Fei Mou snažil zobrazit zvěrstva páchaná na lidech, experimenty s Maruty nebyly právě tím, co vyvolalo největší emoce a odpor. Bylo to něco docela jiného, tzv „cat scene“. SPOILER Jde o scénu, kdy velitel tábora hodí živou kočku mezi hordu krys. Chce tak vojákům názorně předvést, že malá zvířata (Japonsko) dokáží porazit jedno velké (Čína). Jedná se o záběr autentický, kdy je kočka skutečně roztrhána hladovými krysami. KONEC SPOILERU Jak tomu už bylo v jiných filmech, tak i zde jsme svědky toho, kdy filmaři úmyslně zahubí bezbranného tvora, pro co největší autentičnost. Smrt oné kočky byla již mnohokrát součástí různých diskuzí, horrorových fanoušků. Drtivá většina se shoduje na tom, že nebylo použito žádných triků. Ať je to jak chce, zarážející je fakt, že jedna jediná kočka dokázala svou smrtí naprosto převálcovat několik tisíc lidských obětí. Mnohý divák nebude brát Hei tai yang jako vyprávění o zvěrstvech, které se skutečně děly, ale pouze jako „film ve kterém zabili tu chudinku kočku“, což já osobně nechápu. Na svou obhajobu bych rád zdůraznil, že mám zvířátka rád a jejich zbytečné zabíjení se mi hnusí. Ale kočka je jednou kočka a její život má poněkud nižší hodnotu, než život lidský, ať se to někomu líbí nebo ne (zajímavé, že několika stovek upálených krys nelitoval nikdo). Trochu mi vadí, že v poslední době jsou zvířata poněkud „nadhodnocena“ a jejich smrt mnohdy vyvolá větší vlnu emocí, než smrt člověka. Ale zřejmě je to tím, že na zabíjení lidí jsme si už zvykli.

Hlavním a dalo by se říci i jediným cílem je vzbudit u diváka hnus a pohoršení. Mimo jiné, také ukázat šikovné žaponce v tom nejhorším možném světle. Mnozí jsou toho názoru, že se závistiví čínští soudruzi pouze snažili natočit proti-japonskou propagandu. I kdyby Číňané přeháněli, tak na to mají plné právo. Během japonské okupace si toho museli vytrpět až moc. Pokud by někdo namítal, že natočit komerční horror, podle tak závažných událostí je poněkud neetické, mýlí se. Samozřejmě, že už existuje minimálně jeden televizní dokument (731: Dvojí výklad pekla), ale přiznejme si to upřímně přátelé: Kolik lidí se podívá na dokument a kolik jich sáhne po filmu s nálepkou „natočeno podle skutečné události“? Myslím, že těch druhých bude poněkud víc. Otázkou je, zda šlo filmařům pouze o to, že s pomocí tak drsného snímku dostanou pravdu mezi lidi. A pokud to všechno bylo natočeno z čistě komerčních důvodů, pak se přiznám – ano sežral jsem to i s navijákem. Byl jsem rozhořčen, šokován a zhnusen. Ostatně co jiného čekat SPOILER když např. vidíte krutý osud jednoho chudáka zavřeného do přetlakové komory. Rovněž NEPOCHOPÍM, co je tak světoborného na rozpitvání němého kluka (nejspíš bude mít velmi zvláštní orgány, když je němý, že). KONEC SPOILERU

Spoustu už jsem toho napsal, spoustu spoilerů zatemnil, ale ten největší si stejně neodpustím. Pokud očekáváte nějaký náznak šťastného konce, raději Vás zklamu už dopředu. Hei tai yang se opírá o historická fakta. Né, jako jemu podobné úchylárny typu Ilsa, She Wolf of the SS, které jsou věrohodné asi tolik, jako předvolební sliby našich politků. Není možné, dát do filmu šťastný konec, na který ve skutečnosti nikdy nedošlo. Poválečné události jsou toho jasným důkazem. Tak předně – hlavní viníci nebyli nikdy potrestáni a ani generál Shiro- Ishii, který byl za všechno dění v komplexu zodpovědný, nebyl nikdy soudně popotahován. Vykoupil se tím, že Američanům předal veškeré dokumenty z pokusů (které Američané velmi ocenili a v pozdějších letech i využili). Japoncům se musí nechat to, že jako první dokázali vyrobit celkem funkční biologické zbraně, ovšem za cenu více než strašlivou. Jak čas ubíhal, údalosti kolem jednotky 731 začaly pomalu upadat do zapomnění. A to je velká chyba. Takové věci by se měly připomínat mnohem častěji, aby se jednoho dne opět nestalo, že bude lidská bytost degradována na novodobého Maruta.

Zde je k dispozici několik videí. Bohužel se nejedná o žádný oficiální trailer, ale různé krátké ukázky, kterými přispěli uživatelé YouTube.

http://www.youtube.com/watch?v=blI1CLco4W4
http://www.youtube.com/watch?v=g6ZWQto0JC4
http://www.youtube.com/watch?v=y_t7ZVFUA1U
http://www.youtube.com/watch?v=qR1pziNR5Dg