Happiness Cage, The (1972)


Český název: Zloději myslí
Režie: Bernard Girard
Rok výroby: 1972
Délka: 94 min
Země: USA
Alternativní název: The Mind Snatchers

Hrají:
Christopher Walken … (Pvt. James H. Reese)
Joss Ackland … (Dr. Frederick)
Ralph Meeker … (Major)
Ronny Cox … (Sgt. Boford Miles)
Marco St. John … (Lawrence Shannon)
… a další

 

Vojín James Reese je arogantní spratek, který má sklony k násilí a agresivitě. Nerespektuje nikoho, jen sebe, a vyhledává všelijaké konflikty. Jednoho dne si pro něj do jeho bytu přijde vojenská policie, dojde k šarvátce a on skončí se zlomenou rukou v armádní nemocnici. Zde je po ošetření propuštěn, ale místo do kasáren je odvezen do výzkumného střediska doktora Fredericka. Široká veřejnost si myslí, že jde o nemocnici, ale ve skutečnosti se zde provádí na pacientech šílené experimenty s jejich mozky, jejichž účelem je potlačit vztek a násilí. To vše pod dohledem samotného kongresu a armády. Reese si ovšem velmi brzy všimne, že nejde jen o obyčejnou nemocnici, protože kromě něj jsou zde jen další dva pološílení pacienti, místo je obehnané ostnatým drátem a kolem hlídají psi. Navíc když objeví místnost plnou opic, které mají obvázané hlavy, je jasné, že se zde odehrává něco nezákonného. Reese se rozhodne vzdorovat všem místním příkazům a nařízením a je připravený bojovat o svůj život a svobodu.

Režisér Bernard Girard patřil mezi zkušené režiséry, ale ve své kariéře točil především televizní seriály nebo detektivky podle knižní předlohy. Do hororových vod mockrát nezabrousil a dá se říci, že tento film je jen jakýmsi pokusem vyzkoušet si i tento žánr. Je však nutno podotknout, že ani tentokrát nejde o čistokrevný horor. Je to spíše jakési psychologické drama, které má v sobě prvky scifi a špetku hororu. Pokud se dodíváte do konce, dáte mi zapravdu, že moc hororových scén tu k vidění není. Tedy lépe řečeno skoro žádné. I tak si troufám říct, že se na tento snímek určitě podívat dá a hlavně máte šanci vidět úplné začátky kariéry Christophera Walkena.

Atmosféra filmu hned od začátku skutečně připomíná hlavně drama, kdy máme šanci sledovat arogantního a hlavně agresivního mladíka Reese, který nemá úctu ani ke svým přátelům, ani k ženám. Žije hlavně sám pro sebe a ostatní jsou pro nej jen obtížný hmyz, který rád zesměšňuje a ponižuje. Díky své prudké povaze tráví spoustu času ve vojenském vězení a jde od jednoho průšvihu k dalšímu. Tentokrát ovšem netuší, že se dostal do hledáčku bláznivému vědci, který v něm vidí potencionální pokusné morče. Až do teď má děj svižný průběh a divák se hlavně díky Walkenovým hláškám nenudí. Jenže s příjezdem na kliniku započne nuda. Dalších dvacet minut se celkem nic neděje a jen posloucháme nesmyslné bláboly jednoho pacienta. Ten se ovšem později změní a je rozhodně rovněž velkým přínosem pro jinak docela nudný děj. Hlavní slovo má však pořád náš hrdina Reese, který nepřestává zesměšňovat jak personál, tak i své spolupacienty. Tady tvůrci připravili na diváky jednu ze svých psychologických her. Některé slabší povahy to možná vzdají a nedodívají se ani dokonce. Děj totiž postrádá veškeré napětí, ale zato poodhaluje šílenost zdejšího místa a jeho obyvatel. Ti co vydrží až do konce určitě litovat nebudou i když musím přiznat, že jsem pořád očekával závěrečný rozjezd, který se ovšem nekonal. Úplný závěr mi přišel takový nemasný, neslaný – obyčejný průměr, který završil i celkově průměrný film.

Hlavními pozitivy tohoto snímku jsou především slušný hudební doprovod (který místy skvěle oživil naprosto nudné pasáže) a Walkenův herecký výkon, jenž byl hlavní doménou a ozdobou filmu. Bohužel ani přes veškerou jeho snahu nedokázal pozvednout úroveň alespoň o stupínek výše, než je čistý průměr.

Hodnocení5
On každopádně získal cenné životní zkušenosti, které v pozdější tvorbě dokázal naplno využít. Na film se podívat dá, ale nic světoborného to není. Navíc všechno kazí špatná kvalita obrazu, kterou po dlouhé době zase předvedla Řitka. Za Walkena dávám slušných...
50%

Sdílejte článek

Solo ( profil autora )

Život je hořký. Bohudík!

Žádné komentáře

Přidejte svůj komentář