Halloween: The Curse of Michael Myers

Hodnocení:

autor

40%

uživatelé

54%

Kdo jak hodnotil ...

přečteno: 1974x

tisknout článek

Režie: Joe Chappelle
Rok výroby: 1995
Délka: 88 min
Země: USA
Český název: Halloween - Prokletí Michaela Myerse

Hrají:
Donald Pleasence ... (Dr. Sam Loomis)
Paul Rudd ... (Tommy Doyle)
Marianne Hagan ... (Kara Strode)
Mitch Ryan ... (Dr. Terence Wynn)
Kim Darby ... (Debra Strode)
Bradford English ... (John Strode)
Keith Bogart ... (Tim Strode)
...a další

R.I.P. Donald Pleasence

***

Hrdinka předchozího dílu Jamie – neteř Michaela Myerse – je již dospělou ženou. Na začátku porodí dítě. Po něm touží však i její strýc a tak při snaze své dítě ochránit Jamie umírá. Před tím se ji však podaří nebohého sirotka ukrýt.
Haddofield, Halloween – Michael Myers se po všech těch hrůzných nocí stal opravdovou celebritou. Vysílají se o něm pořady v radiu a vznikla i silná základna jeho fanoušků. Populární svátek Halloween však díky němu ztratil ve zdejších končinách na popularitě a místní lidé ho přestali slavit. Nadchází však večer, při kterém se parta místních studentů pokusí znovu oživit starý svátek a odprostit se od okovů minulosti. Stále zde také žije již prošedivělý Dr. Loomis, který nyní v klidu užívá penze a sepisuje paměti, jenž mají být tečkou za jeho psychiatrickou praxí. Změna přichází ve chvíli, kdy uslyší z radiového pořadu prosebný hlas Jamie, jenž se dovolává jeho jména a pomoci. Tuší, že staří kostlivci opět vylézají ze skříně. Jeho obavy se potvrdí, když mu Tommy Doyle, který se už kdysi setkal s Michaelem jako dítě, přinese nalezeného Jamieina potomka. Není tedy pochyb, pro koho si Michael Myers přichází tentokrát. Ovšem nebude to jen on, kdo roztáčí kolotoč děsu a hrůzy. Kromě krutého zabijáka je tu ještě děsivá pravda o něm a o tom, proč se Michael po každé vrací....

Zatím stále platí pravidlo, že každý Halloween má svého režiséra. Tentokrát jím byl Joe Chappelle. Tento počin byl jeho druhým celovečerním filmem. Později natočil např. Čtvrtého Hellraisera s podtitulem Pekelný jezdec či úspěšný seriál Kriminálka Miami.

Michael Myers se stává přízrakem keltské mytologie
Již v předchozím díle serie se objevila nepříliš výrazná tendence podbarvit ohranou koncepci Halloweenu mysteriozními prvky. Ovšem zdálo se to zřejmě jako příliš odvážný krok do neznámých (a v kontextu s Halloweenem rovněž tabuizovaných) vod, až se nakonec autoři zdráhali tuto dějovou rovinu patřičně rozvinout. Tím vyvstala řada nezodopovězených otázek. Na některé z nich odpovídá právě tato část serie, jenž je oproti své předchůdkyni výrazně odvážnější. Autoři nejenže vybočili ze staré šablony, aniž by vynechali postavu Michaela, jako tomu bylo ve třetím díle, ale zároveň nám odvážně servírují svou vlastní verzi toho, proč je Michael tím čím je, tedy chladnokrevným strojem na zabijení bez špetky lidského citu.

Jak již jistě víme, Mikeova touha po zabíjení nabývá největší intenzity s příchodem svátku Halloween, jenž má v USA charakter velmi magické noci. Onen svátek má však kořeny v kelské mytologii, čehož se tvůrci Prokletí M. Myerse rozhodli patřičně využít. Každoroční Mikeova chuť po krvi tak nabývá nového okultního rozměru. Těžko ovšem říci, jak moc je myšlenka posunu tímto směrem šťastným nápadem. Od konzervativních příznivců serie se ozývá jasné NE. Poněkud liberálnější fanoušci žánru ji však vítají alespoň jako pokus o oživení nudného stále se opakujícího scénáře.

Na půl cesty
Nicméně i sebelepší myšlenka je dlouhým krokem k uspokojivé realizaci. Autoři šestého „háčka“ zůstali někde napůl cesty. Pořád je tu viditelný jakýsi rozpor mezi okultní „novou linií příbehu“, kterou reprezentují převážně Mikeovi příznivci a „starou linií“, kterou si tradičně jede Michael sám.
Vzniká tak určitý patos, zplácanina „oldschoolových“ prvků a nově přidaných okultních, které ovšem nedávají tak úplně smysl. Některé otázky, jež nastiňuje předchozí díl nám sice budou zodpovězeny, několik dalších však opět vyvstane... Zkrátka na tak jednoduchou věc, jakou byl vždy Halloween, to prostě začíná být příliš komplikované.

Hrůzyplnost nevědomosti
Kouzlo Michaela Myerse vždy spočívalo především v jeho mlčení. A tím pádem i v mlčení autorů o tom, proč to vlastně ten chlapec dělá. Proč bere Mike po každé do ruky nůž, aby zprovodil ze světa nějakého člena své rodiny a všechny ostatní, jež se mu připletou do cesty? Proč? Odpovědí nám doposud byl vždy jen pohled temných očních důlků jeho masky. Pohled, kde není nic, jen čisté zlo, jak s oblibou říká Dr. Loomis. Tato hranice však byla nepříliš vydařeně prolomena a Michael Myers tak ztrácí na lesku. A co je nedůležetijší... na své schopnosti vyděsit.

Technické provedení
Bráno po technické stránce, snímek není tak nevydařený. Dalším odvážným krokem je experimetnování z hudbou. Carpenterova hudba je sice geniální, avšak s přibývajícími díly serie začíná být ohraná. Tvůrci ji úplně nevyřadili, ale jejího potenciálu využívají jen minimálně a na místech, kde to opravdu sedí. Jako další hudební podklad byly zvoleny tony modernější, které celkem zapadají do kontextu. Stejně tak je to s efekty. Snímek obsahuje několik otevřený násilných scén, bez kterých by byl Halloween naprosto nemyslitelný a jejichž technické provedení není na tehdejší dobu špatné. Horší je to ovšem s jejich nápaditostí. Zde tvůrci trochu pokulhávají.

Méně střihů, více lyriky!
Pro zefektivnění dramatičtějších scén je využita pro Halloween netradiční práce se střihem. Rychlé střídání nepřehledných střihů, stejně rychle blikající světlo... Tyto vizuální efetky se však příliš nepovedly. Celkový obraz je rušivý a nepřehledný. Daleko příměji a intenzivněji působí scéna, kdy se Tommy Doyle prochází po studentské party konající se v parku pod širým nebem. Sám jde pořád stejným tempem, ale všechno za ním jako by zpomalovalo a pozbývalo barev a ostrosti. Skoro se s ním sami ztrácíme v myšlenkách a procitáme stejně jako on po objevení mrtvoly na stromě... více takových lyrickým momentů by skvěle podtrhlo mystickou atmosféru předvečera svátku všech svatých, o jakou se zřejmě autoři snažili.

Dr. Loomis už není mezi námi...
Šestý Halloween je poslední, ve kterém si zahrál Donald Pleasence (Dr. Loomis). Krátce po jeho natočení zemřel. Tvůrci tak věnovali film jeho památce. V duchu pořekadla „o mrtvých jen v dobrém“ tedy poznamenávám: Komu čest, tomu čest! Donald zůstal serii věrný, dokud mu síly stačily. Čest jeho památce.
Ostatní herecké výkony nevybočují z hranic průměru. Jejich práce není v žádném případě špatná ani nikterak převratná.

Hodnocení
Váš prožitek z filmu je přímoúměrný vašemu očekávání, jak tomu ovšem bývá u většiny snímků, od nich se něco čekat dá. Budete-li počítat s tím, že se může jednat o naprostý odpad, některé pasáže vás mile překvapí a možná (ale tentorkát opravdu jen možná) se i leknete. Pokud naopak budete čekat snímek klasifikovatelný nad hranici poctivého průměru, čeká vás bohužel velké zklamání. Mé osobní dojmy jsou rozporuplné. Snímek obsahuje několik silných momentů i ambice posunout ohraný koncept někam jinam. Díky za vlasy přitaženému scénáři nebyly však tyto ambice naplněny a tak musím Halloween – Prokletí Michaela Myerse označit jako snímek spadající pod hranici průměru.