Good Son, The (1993)


Český název: Dobrý synek
Režie: Joseph Ruben
Rok výroby: 1993
Délka: 87 min
Země: USA

Hrají:
Elijah Wood … (Mark)
Macaulay Culkin … (Henry)
Wendy Crewson … (Sophia)
David Morse (Henryho otec)
…a další

 

Mark je malý, dvanáctiletý, chytrý a ve škole velmi oblíbený kluk. Jenže v poslední době zažívá dosud nejobtížnější kapitolu jeho života – matka mu umírá na těžkou nemoc a i přesto, že jí Mark na nemocničním lůžku při posledním rozhovoru slíbí uzdravení, nemoci nakonec podlehne. Jako každého člověka (obzvlášť v takto útlém věku) ho tato hrůza poměrně zasáhne, s tátou mu není do řeči, a tak se o zimních prázdninách rozhodne navštívit svou tetu, kterou viděl naposledy, když se ještě ani neuměl postavit na nohy. Když se svým otcem přijedou, přivítá se se svou tetou a narazí na jeho stejně starého bratrance Henryho. Oba si hned padnou do oka a Mark přichází na radostnější myšlenky, dokonce ho do kolen nesrazí ani nutný odjezd jeho otce na 14 dní do zahraničí kvůli pracovním povinnostem. Henry se hned na první pohled jeví jako hyperaktivní, rozhodně živější než Mark, to jim ale nezabrání, aby si užili spoustu zábavy. Zábavy, kterou Henry obstarává. Jeho hry však postupem času nabírají divný spád a sranda přestává být srandou. Mark se z Henryho manipulace sice včas vymaní a snaží se své okolí varovat, samozřejmě mu nikdo nevěří. Tyto žabomyší války se zvrtnou a Henryho hry začínají být smrtelně nebezpečné.

Hned když si přečtete herecké obsazení, určitě se nevyhnete srovnání dvou megahvězd. Mluvím samozřejmě o tehdy podstatně známějším Macaulay Culkinovi, představitel Kevina v nejúspěšnější rodinné komedii všech dob, Sám Doma, versus v těchto časech téměř neznámý Elijah Wood, jenž dnes a dávno překnoal zapomenutého Culkina. Ano, samozřejmě narážím hlavně na Froda ve veleúspěšné trilogii Pán Prstenů. A upřímně řečeno, ač Culkin odehrál svůj nadstandard a možná se jedná o jeho nejlepší výkon, tak ho (v tomto filmu zelenáč) Wood překonává a zaslouženě si říká o velké jméno v budoucích dějinách světové kinematografie. Na Oscara to tady sice zatím asi není, ale jeho výkon je jedním z aspektů, který vás nenechá film vypnout.

Příběh nepřináší nic extra, nebo něco nikdy nevídaného a neslýchaného. Dětských psychopatů jsme tu měli už několik. Nicméně, jedná se o pravděpodobně jeden z mála příběhů, který se zaměřuje celý na psychologii malého kluka, aniž by se děj přenesl o několik let později (ano, odkazuju hlavně na Halloween a legendárního Michaela Myerse, jehož dětství jsme si bohužel moc neužili). Takže přeci jen jde o trochu originální podívanou, ale nic, co by tu ještě nikdy nebylo.

Úvod působí, jako by se rozjížděl pomalým tempem, ale už od prvního setkání se šíleným Henrym vám dojde, jaký typ člověka to bude a atmosféra je tu budována takovým zajímavým způsobem. Čekáte, kdy se něco konečně začne dít, ale ono se už něco děje a možná o tom ani nebudete vědět, ale díky tomu si nedovolíte film vypnout. Hlavní záporák už totiž jen svým podivným chováním upoutá hned od začátku. Teda, mráz po zádech vám asi běhat nebude, že byste seděli v křesle s rukama sevřenýma v pěst, to vám taky nehrozí, ale dá se na to koukat, což jsem já, upřímně, před začátkem nečekal. Celkově se ale příběh možná až moc táhne a až na úplný závěr probíhá v tak nějak stejném, pomalejším tempu. Rozhodně nečekejte žádnou brutální vyvražďovačku.

Film celkově přináší spoustu nelogičností, tou největší jsou asi někdy až mistrovské hrátky dvanáctiletého Henryho, respektive všude, kam se Mark podívá, nebo kde chce žalovat, je jeho protivník první. Někdy to vypadá, že by se i Jigsaw měl co učit. Nebo, když je Henry takový šílenec a plánuje dokonce zabít své rodiče s jeho mladší sestrou – měl na to 12 let, když byl „jiný“ už od narození, proč to neudělal dříve? Ano, možná ho přepadly tyto myšlenky ze žárlivosti, ale já myslím, že kdyby byl skutečný magor, jak nám ho tento film popisuje, udělal by to už dávno.

Co se týče efektů, není moc co hodnotit, film v tomto ohledu nemá co nabídnout. Chybí tu totiž nějaká, alespoň menší hororová brutalita, nebo nějaký opravdu šílený a depresivní zvrat. Ano, horor třeba i bez jediného úmrtí může být výborný, ale já si myslím, že tenhle si nemůže vyskakovat natolik, že by se bez nějakých brutálnějších momentů obešel. Hudba, tady se také nejedná o žádný mistrovský kousek, který by se zapsal do dějin, ale svůj účel tak nějak plní, tudíž – stejně jako samotný snímek, průměr.

Hodnocení5
Jak jsem uvedl výše, tohle není horor, u kterého se budete klepat strachy a stokrát se během promítání leknete. Skoro bych možná i uvažoval, jestli se vůbec o horor jedná. Nazval bych to asi takhle: Horor pro starší děti. Ale já si myslím, že i dospělí můžou díky tomuto běčku zabít nudný večer, kdy nemáte co na práci. Není to rozhodně žádný nekoukatelný odpad který po hodině vypnete, jak jsem čekal. Čistý průměr si zaslouží.
50%

Sdílejte článek

  1. Profilový obrázek
    Solo 4 dubna 2018 v 19:06

    Macaulay Culkin pro mě zůstane navždy spojován především se svou rolí Kevina z prvních dvou dílů Sám doma. Jeho následný osobní pád až na samotné dno (drogy, alkohol) – to už mě moc nezajímá. Nicméně se stal jednou z těch dětských hvězdiček, které si sami pohnojily slibně rozjetou kariéru (těch ale je…). Já však byl hodně zvědavý, jak si vedl i v jiném filmovém odvětví, než je komedie/rodinný film. No a nedopadlo to vůbec špatně. Zase byl tím rebelem s podivně jiskřícíma očima, akorát tentokrát dost přitvrdil a měl obrovské štěstí, že mu po boku stál rovněž velmi dobrý Elijah Wood. Co se hereckých výkonů týká, tak tady jsem žádný problém nezaznamenal. Hlavně tedy co se dětských představitelů týče. Dospělí zde hráli druhé housle a oba chlapci dokázali zaujmout mou pozornost. Slabinou však byl nevyvážený scénář, potažmo práce samotného režiséra, který nám měl ukázat postupnou přeměnu chlapce s andělským úsměvem v násilného parchanta. Už jsem pár filmů se „zlobivými dětmi“ viděl, takže jsem očekával poněkud drsnější psychický teror. Ano, bylo tu zabití psa, scéna s bruslemi a finální bitka na útesu, ale mezitím jsem narazil i na několik vlažnějších pasáží, které už tak záživné nebyly. Což mělo za následek trochu rozpačitý dojem z celkové atmosféry a navíc jsem tu narazil i na několik nelogičností a mého neoblíbeného „klišé“.

Nový komentář