Gojira tai Mosura (1992)


Režie: Takao Okawara
Rok výroby: 1992
Délka: 102 min
Země: Japonsko
Alternativní názvy: Godzilla vs. Mothra, Godzilla and Mothra: The Battle for Earth

Hrají:
Tetsuya Bessho … (Takuya Fujita)
Satomi Kobayashi … (Masako Tezuka)
Takehiro Murata … (Kenji Andoh)
Saburo Shinoda … (Professor Fukazawa)
Keiko Imamura … (Shobijin/Cosmos)
Sayaka Osawa … ( Shobijin/Cosmos)
…a další

 

Do Tichého oceánu spadne kus meteoritu, což má za následek nejen několik přírodních katastrof (v podobě zemětřesení či tajfunů), ale i probuzení Gojiry. Ta se tak opět vydává pustošit japonské břehy. Než k nim ovšem dopluje, předstihne ji v ničení jiný tvor. Bájná Battra se po letech spánku rozhodla trochu provětrat z hlubin oceánu a potrestat lidi za jejich neekologický vztah k Zemi. Aby toho nebylo málo, lidem přichází na pomoc z ostrova Infant Mosura. Zmatená japonská armáda má plné ruce práce, protože přesně neví, na které monstrum má zrovna zaútočit. Všechny tři se totiž pustili do nelítostné bitvy, kterou může vyhrát jen jeden a přitom smetou vše, co jim přijde do cesty.

Po předchozích nevydařených dílech jsem od devatenáctky opravdu moc nečekal. Jediné co mne trochu zviklalo si film pustit, byla výměna na režisérském postu a návrat mé milované Mosury. Popravdě to však bylo její zlé dvojče Battra, které vlilo do skomírající série nový impulz, který ovšem bohužel netrval moc dlouho. Ten rádoby dobrodružný začátek si sice mohli tvůrci odpustit, ale alespoň do toho zase nepřimíchali špionážní či mimozemský podtext. Tahle jsme se alespoň mohli (částečně) zasmát suchému japonskému humoru a okopírovaným scénám. Naneštěstí ani tentokrát nebyl scénář zcela bez chyb, nicméně pro jednou nad nimi přivřu obě oči.

Scénáristé totiž popustili uzdu své fantazii a víceméně se vykašlali na některá fakta z předešlých dílů. Abychom si užili i trochu té přednášky z historie, dvě malé dívky z ostrova Infant (v předešlých dílech zvané Shobijin, zde Cosmos) nám povypráví o civilizaci, která před časem žila na zemi a která stvořila stroj na ovládání zemského klimatu. Matka země se však vzbouřila a dala možnost vzniknout takzvané Black Mothra (Battra). Ta stroj zničila, jenže se stala neovladatelnou a začala pustošit samotnou Zemi. Proto byla z vesmíru poslána božská Mosura (Montra). Obě monstra svedla velkou bitvu, po které ulehla k dlouhému spánku. K mé radosti tu nechybí ani píseň Mosura No Uta.

Po předčtení některých komentářů na netu se ani moc nedivím, že to někteří nepobrali. Tvůrci se do toho až moc zamotali a svým způsobem je děj až moc překombinovaný. Nicméně tentokrát se naštěstí všechno točí kolem totální destrukce všeho okolo a především jeden souboj střídá druhý. Co na tom, že se tu a tam přidá jedno monstrum ke druhému a společně zaútočí na třetí, aby během několika minut vznikla jiná aliance. Hlavně že se to mlelo téměř bez přestání, papundekl lítal vzduchem, jedna exploze střídala druhou a do toho se přidalo i několik velice pěkných speciálních efektů.

Ani tentokrát nesmí chybět srdceryvný závěr, který by si už mohli chlapci z Toho odpustit, ale počítám, že ve zbylých devíti dílech se s tím potkám ještě několikrát. Každopádně se mi na tvůrcích líbí především pokrok v podobě replik budov, mostů a vojenského vybavení, které už nevypadá tak dětinsky, jako tomu bylo prve. I laserová show si získává můj obdiv a to už je co říct.

Hodnocení6
Takao Okawara určitě v jistém směru přinesl čerstvý vítr do plachet, nicméně by se propříště vyvarovat zbytečnému chaosu. To by však musel zabrat i scénárista Kazuki Ohmori.
60%

Sdílejte článek

Profilový obrázek

Solo ( profil autora )

Život je hořký. Bohudík!

Žádné komentáře

Přidejte svůj komentář