Režie: Motoyoshi Oda
Rok výroby: 1955
Délka: 82 min
Země: Japonsko
Alternativní název: Return of Godzilla, The / Gigantis the Fire Monster

Hrají:
Hiroshi Koizumi … (Shoichi Tsukioka)
Setsuko Wakayama … (Hidemi Yamaji)
Minoru Chiaki … (Koji Kobayashi)
Takashi Shimura … (Kyohei Yamane)
Masao Shimizu … (Dr. Tadokoro)
… a další

Dvojice pilotů dělá letecký průzkum nedalo japonského pobřeží. Jeden z nich musí nouzově přistát u jednoho menšího ostrůvku. Jeho kolega mu přiletí na pomoc a zrovna když se chystají k odletu ozve se na druhé straně ostrova podivný zvuk. Mezi skalisky mají možnost oba muži spatřit souboj Gojiry a Anguiruse. Boj však netrvá dlouho a obě monstra mizí v hlubinách moře. Vyděšení piloti ihned odletí do Osaky a informují nadřízené + armádu. Všichni jsou vyděšení k smrti, protože považovali Gojiru za mrtvou. Vědec Yamane jim však vysvětlí, že Gojira nebyla jediná svého druhu. Ani s nasazením všech sil a válečné lsti  nedokáže armáda zabránit, aby obří nestvůra nezačala systematicky ničit město. Kdoví jak by to dopadlo, kdyby se na scéně opět neobjevil i Anguruis, který upoutá pozornost svého nepřítele. Jejich souboj však může přežít jen jeden a tak zbývá otázka – jak zničit toho druhého, když na ně žádné zbraně nezabírají?

Gojira sice na konci předešlého dílu zemřela, ale ani tento fakt nezabránil japonským filmařům natočit další díl. Stačilo pouze změnit režiséra, který přišel s novým nápadem. Tvůrci se vlastně ani nějak nesnažili vysvětlit či obhájit existenci druhé Gojiry, pouze se zde objevuje hlavní postava z roku 1954 doktor Yamane, který nám opět řekne svou teorii, že Gojira nebyla poslední svého druhu. Tím se odpoutáme od původního snímku a započneme novou epochu. Filmaři museli přijít s něčím novým, aby divácká sledovanost dosáhla požadovaných čísel a tak je napadlo stvořit i druhé monstrum, jenž se později objevilo ještě v několika dalších filmech s Gojirou.

Inspirací k vytvoření Anguruise se stal prehistorický Ankylosaurus. I přes počáteční odpor k jeho vzhledu se stal příjemný zpestřením tohoto snímku a jeho závěrečný souboj v ulicích Osaky patřil k vrcholům večera. Wrestlingové chvaty a kopy se staly tak populární, že je od té doby začali používat ve spoustě japonských monster filmů. V souboji obou gigantů konečně tekla i krev a bylo cítit jisté přitvrzení od posledního dílu. Ani zde ještě nezbylo moc prostoru k humorným pasážím, jako tomu bude v každém dalším filmu této dlouhé série.

Ve dvojce se snažili pánové od filmu i trochu zpestřit svoje černobílé dílo a jeho závěr natáčeli s bílou přikrývkou. Právě sníh a led byli velice důležitým prvkem k zakončení tohoto filmu, protože na tom samém místě započne jeho další pokračování Kingukongu tai Gojira. Přiznám se však, že scéna s bombardováním Gojiry a pohoří na mě moc velký dojem neudělala. Opět ty samé záběry na výbuchy a zmateně kymácející se příšeru nebyli zrovna košer. Podobný pocit jsem zažíval i při sledování maket tanků a děl. Ještě že ty papírové baráky vypadali tentokrát alespoň částečně věrohodně. Každopádně pánům v převlecích nedalo moc práce to všechno rozšlapat na padrť.

Mimo jiné  se zde dočkáme i větší akčnosti ze strany lidí, pokud tedy nepočítám marně se snažící vojáky a jejich střílející kanóny. Nikdy bych nečekal, že se zde setkám i se scénkou v níž figurují uprchlí vězni. Zpočátku nesouvisející pasáž, se v zápětí promění v jednu z nejdůležitějších. I zde si však tvůrci neodpustili prvky grotesky a špetku černého humoru.