Gojira, Mosura, Kingu Gidora: Daikaiju sokogeki (2001)


Režie: Shusuke Kaneko
Rok výroby: 2001
Délka: 105 min
Země: Japonsko
Alternativní název: Godzilla, Mothra and King Ghidorah: Giant Monsters All-Out Attack

Hrají:
Chiharu Niiyama … (Yuri Tachibana)
Ryudo Uzaki … (SDF Adm. Taizo Tachibana)
Shiro Sano … (Haruki Kadokura)
Masahiro Kobayashi … (Teruaki Takeda)
Takashi Nishina … (Aki Maruo)
Hideyo Amamoto … (Profesor Hirotoshi Isayama)
… a další

 

V japonských vodách se ztratí jaderná ponorka a admirál Tachibana po ní vyhlásí pátrání. Po nalezení trosek na dně oceánu je jasné, že potopení musí mít na svědomí Gojira. Monstrum, které před 50 lety téměř zničilo Tokio a totéž nedávno zopakovalo v New Yorku. Vládní úředníci toto tvrzení neakceptují, protože návrat Gojiry považují jen za obyčejnou báchorku, ale brzy se ukáže, jak šeredně se mýlili. Podle profesora Isayamy se v Gojiře usídlily duše obětí 2. světové války, které se chtějí Japonsku pomstít. Isayama se dále snaží prostřednictvím reportérky Yuri světu sdělit starou legendu o strážných monstrech, které v minulosti ochraňovali Japonsko (Baragon, Mosura a Kingu Gidora). Dokáží však zastavit rozzuřenou Gojiru dříve, než jej celé zničí?

Pětadvacátý díl se snaží jít ve šlépějích svých dvou předchůdců a rovněž se dějově opírá pouze o původní film z roku 1954. Opět se změnil režisérský post, ovšem tentokrát vsadilo Toho na zkušeného režiséra. Kaneko měl na svém kontě do této chvíle již pěknou řádku filmů a tak si od něj hodně slibovali. Ti jenž viděli kupříkladu Gameru ví, o čem mluvím. Aby si diváci užili opravdové orgie, připravili si pro ně scénáristé pořádku porci akčních pasáží a především se tentokrát postaví Gojiře do cesty hned tři protivníci. Milovníci japonských monster filmů vědí, že rozhodně nemělo jít o žádná ořezávátka. Leč jakmile naběhly závěrečné titulky, nebyl jsem moc přesvědčený, zda se jim jejich záměr zcela povedlo zrealizovat. Přesto si troufám tvrdit, že tento díl je o třídu lepší, než jeho dva předchůdci.

Pokud totiž divák překousne lehce nezáživnou první půlhodinku, dostaví se celkem zajímavá akční podívaná, která dokázala pozvednout klesající úroveň této série. Filmařům se konečně povedlo postavit věrohodnější kulisy japonských budov, mostů a památek. Rovněž nápad s totální demolicí částí města a velké množství mrtvých lidí přidalo na důvěryhodnosti a atraktivitě. Jen s tím novým vzhledem Gojiry se stále nedokáži srovnat. Naštěstí se tentokrát zápletka točila i kolem ostatních monster, takže se to nakonec lehce vyvážilo (kvalita masek). Baragon vypadal pořád stejně nemotorně, jako když jsem jej viděl poprvé v Hondově filmu Furankenshutain tai chitei kaiju Baragon, jen s tím rozdílem, že tentokrát toho moc ze svého umění nepředvedl, takže se musíme spokojit s demolicí všeho, co se mu postaví do cesty. To samé se dá však říci i o zbylých dvou protivnících. Mosura rozhodně své pověsti čest neudělala vůbec, spíše tu byla jen do počtu (což mě zklamalo nejvíc, protože jí mám nejraději), takže zbyl jen fight s Kingu Gidora. Jenže i tady jsem narazil na to, že se tvůrci asi zapomněli podívat na předchozí filmy, kdo že to vlastně ten trojhlavý drak je.

Gojira se však konečně odpoutala od svého nedobrovolného ochraňování Země, do kterého ji zhruba v polovině série pasovali scénáristé a konečně začala zase rozsévat hrůzu, bolest a smutek všude kolem sebe. Ničení jí šlo vždy ze všeho nejlépe a je úplně jedno, KDE se objeví a KDO se jí postaví do cesty. Při závěrečné scéně mi však konečně došlo, co znamená označení Srdce oceánu.

Hodnocení7
Přestože se tu dá najít dost nedostatků a slabin, tak můžu konečně říct, že se zase u sledování Gojiry bavil.
70%

Sdílejte článek

Profilový obrázek

Solo ( profil autora )

Život je hořký. Bohudík!

Žádné komentáře

Přidejte svůj komentář