Gojira-Minira-Gabara: Oru kaiju daishingeki (1969)


Režie: Ishiro Honda
Rok výroby: 1969
Délka: 70 min
Země: Japonsko
Alternativní názvy: Godzilla’s Revenge / Godzilla, Minilla, Gabara: All Monster’s Attack

Hrají:
Tomonori Yazaki … (Ichiro Miki)
Hideyo Amamoto … (Shinpei Inami)
Haruo Nakajima … (Gojira)
‘Little Man’ Machan … (Minira / Minilla)
Yoshifumi Tajima … (Detektiv)
…a další

 

Malý Ichiro neprožívá zrovna nejšťastnější dětství. Jeho máma na něj kvůli své pracovní vytíženosti nemá moc času, nemá žádné kamarády (pokud nepočítáme dívku Sachiko, která s ním chodí každý den do školy) a často se stává terčem posměchů svých vrstevníků. Zatímco celé město žije rozruchem kolem bankovní loupeže, Ichiro se nejraději ponořuje do svých snů, ve kterých se ocitá na Monster Island, obývaného všemi známými monstry. Může tak zblízka pozorovat Gojiru, Gabaru, Kamacurase, Ebiraha a jiné. Navíc se zde spřátelí se synem Gojiry Minirou (my ho budeme znát jako Minillu z předešlých dílů) a společně sledují děsivé souboje jeho otce s ostatními monstry a prožívají nejrůznější ztřeštěné situace. Bohužel sny netrvají dlouho a Ichiro se musí postavit nebezpečí i v reálném životě.

Desátý díl se stal opravdovou noční můrou pro většinu fanoušků této série. Mnozí jej označují za nejhorší díl vůbec a já s nimi musím souhlasit. Tedy alespoň z těch, co jsem měl zatím možnost vidět. Pokud tedy nepočítám americko-japonskou předělávku původní Gojiry- Godzilla, King of the Monsters! (1956), kterou ovšem nezahrnuji jako další díl této série. Honda se tentokrát snížil k tomu, že z toho udělal opravdu už jen podívanou pro malé děti, takový dobrodružný snímek s malým hrdinou, kterou okořenil záběry z minulých dílů (souboje Gojiry). Za jediné pozitivum vidím to, že se na scéně objevila Gabara, která si to několikrát rozdala nejen s Gojirou, ale i Minillou (která tentokrát i mluví – jak trapné!!!).

Představitel malého Ichira mi byl krajně nesympatický, takže jsem si celou dobu tajně přál, ať ho něco konečně sežere, nebo mu ti dva bankovní lupiči zlomí vaz. To by ovšem asi malé fakany moc nebavilo. Proto se tvůrci rozhodli do svého díla přenést trochu dramatičnosti, k čemuž jim měla dopomoci detektivní zápletka s dvojicí lupičů, kteří ovšem pobrali ještě méně rozumu, než jejich malý protivník. Snažili se vše podat humorným stylem, ale až na pár záblesků se jim to moc nepovedlo. Degradace původní myšlenky, tak zachraňovaly jen vystřižené scény z předchozích filmů, a to bylo dost málo.

Flashbacky sice nejsou nikdy na škodu, zvláště když jsou opravdu zajímavé, jenže pokud je divák nucen dívat se na něco, co už viděl a nic pořádného (nového) pořád nepřichází, začne se nudit. Ten samý pocit jsem prožíval i já a ve skrytu duše se už těšil, až tahle hrůza skončí. Naštěstí to celé trvalo jen sedmdesát minut. Všichni malí caparti si však z toho mohou vzít poučení, že zbabělost je potřeba potlačit do pozadí, pokud nechceš celý život dostávat jen přes držku!

Hodnocení3
Každopádně tento film můžete s klidným srdcem vynechat.
30%

Sdílejte článek

Profilový obrázek

Solo ( profil autora )

Život je hořký. Bohudík!

Žádné komentáře

Přidejte svůj komentář