Český název: Krotitelé duchů
Režie: Ivan Reitman
Rok výroby: 1984
Délka:  105 min
Země: USA

Hrají:
Bill Murray … (Dr. Peter Venkman)
Dan Aykroyd … (Dr. Raymond Stantz)
Sigourney Weaver … (Dana Barrett)
Harold Ramis … (Dr. Egon Spengler)
Rick Moranin … (Louis Tully)
Annie Potts … (Janine Melnitz)
William Atherton … (Walter Peck)
Ernie Hudson … (Winston Zeddmore)
…a další

Ghostbusters, neboli Krotitelé duchů, je další z řady filmů, které mohu označit za svou srdcovku. Byl to snad první „horor“, který jsem si jako malý zamiloval a musel jej vidět přinejmenším jednou týdně spolu s dalšími mými dětskými klenoty, jako Jurský Park nebo Vinnetou. Více než bát se však budete smát. Ano, Ghostbusters je spíše komedie, nikoli horor. Takže pokud tyto řádky čtete, poděkujte Michalovi za ochotu a toleranci tohleto schválit. Tento film však žádné horory neparoduje jako podstatně novější populární série Scary Movie. To ovšem neznamená, že se u něj nebudete bavit. Ó ne!

Doktor Peter Venkman (Bill Murray) se sice může chlubit doktoráty z psychologie a parapsychologie, ale jinak je to prachobyčejný podvodník, který svými směšnými excesy pouze škodí dobrému jménu seriózní newyorské univerzity. A tak je jednoho krásného dne se svým kolegou Rayem Stantzem (Dan Aykroyd) vyhozen. Naštěstí mají neméně bláznivého kamaráda Egona (Harold Ramis), který žere problematiku elektromagnetických polí a parapsychologických bublin snad ještě více, než oni. Když se v místní knihovně k smrti vyděsí jedna postarší knihovnice, mládenci se vypravují celou situaci prozkoumat. Nachází sloupce knih, nesmyslně poskládaných na sobě, nebo regály pokryté odporným slizem. Poté, co se se svým prvním duchem setkají a v hysterii tryskem zdrhnou z knihovny, rozhodnou se založit vlastní firmu – Krotitelé duchů. Mezitím se v lednici pohledné ženy Dany (Sigourney Weaver) místo zmrazených polotovarů objeví rohatá obluda, tělem připomínající bezsrstého pejska. Dana z bytu uteče a přijde požádat krotitele o pomoc. Petr v jejím bytě nenajde nic podezřelého, nicméně jeho návštěva nebude úplně zbytečná – stihne se do Dany zabouchnout. Po pár dnech se objevují první telefonáty a krotitelé jsou náhle na roztrhání. Takže je čas sjet po požární tyči dolů, nastartovat vrak, zapnout sirénu, připravit jaderné urychlovače a jít lovit. Jenže potvůrky, které se zatím docela dobře daří chytat, jsou jen předzvěst toho, co se má teprve stát. Pejsci se objeví znovu a Dana v jejich spárech zmizí. Egon naléhá na své kolegy, že vysokopodlažní dům, kde Dana bydlí, je jakýmsi centrem elektromagnetické aktivity a že právě zde se otvírá brána do světa mrtvých.

Film je skvělou podívanou jak pro pohodové rodinné večery, tak pro tolerantní fanoušky hororu. Proč tolerantní? Strach nečekejte. True evil hororáři možná nad touto klasikou ohrnou nos, jenže proč koukat jen na to nejděsivější? Strachu se vám nedostává, za to se na jeho místo tlačí královská zábava. Film má dobrý spád, pořád se něco děje, ty zábavné scény se střídají s těmi akčními. I do těch strašidelnějších scén však proniká vtip všemi směry. Některé scény jsou opravdu nezapomenutelné. Kupříkladu hon na hnusné zelené strašidlo, které se cpe lahůdkami v jednom z luxusních hotelů, rohatý hafík, nahánějící Danina souseda, nebo obrovský reklamní panák demolující město. Tímto můžu plynule přejít k vizuální stránce celého filmu. Nalijme si čistého vína, na svou dobu je to trikově velmi pokrokový snímek. Za celou dobu sledování nemáte nepříjemný pocit umělosti, příšerky vypadají výborně. Snad jednu výtku bych měl právě k hafanům, kteří mají sice perfektní hlavu, ale jejich tělo připomíná spíše zvětšené, pokroucené napodobeniny zvířátek z filmu Jana Svěráka, Ropáci. Tento nedostatek u mě ale naprosto smáznul reklamní námořník se svým krásným úsměvem. Za vizuální efekty byl tento film dokonce nominován na Oskara. Nicméně, tento film čekala ještě jedna nominace – cena za nejlepší píseň „Ghostbusters“. Soundtrack z tohoto filmu je opravdu perfektní. Samotná píseň je snad jediná, kterou jsem si v devíti letech blábolavou angličtinou prozpěvoval, samozřejmě kromě znělky Chipa a Dalea. Celý soundtrack je však neméně kvalitní, hudba prostě sedne a ještě více vás vyhecuje a udrží od vás nudu na míli daleko. Nad čím bych se dále mohl pozastavit, jsou herci. Ano, náš starý dobrý Bill Murray nezklamal, stejně jako ostatní herci. Stejně tak se mi líbil Dan Aykroyd v roli Raye. Dělal na mě dojem takového dobrosrdečného hlupáčka. Slabší výkon možná podal Ernie Hudson v podání čtvrtého krotitele duchů, který se objeví na scéně až v polovině filmu a ani nedostane k vyniknutí mnoho prostoru. Postava, která u mě ale všechny převálcovala, je Danin ukecaný soused (jak jinak do Dany bláznivě zamilovaný) v podání showmana Ricka Moranina. Na tento film jsem zvyklý s českým dabingem, který je ale překvapivě na velice slušné úrovni. Alespoň Rickův dabér mele hubou co to jen jde a už jen poslouchat tu kulometnou palbu stojí za to. Stále se nemohu rozhodnout, jestli je lepší zmatený a malý Louis v normální podobě, nebo pozdější duchem posedlý Louis s drsňáckým chraplavým hlasem.