Český název: Ghost Stories
Scénář a režie: Jeremy Dyson a Andy Nyman
Rok výroby: 2017
Délka: 98 min
Země: Velká Británie
Hrají:
Andy Nyman … (Profesor Phillip Goodman)
Martin Freeman … (Mike Priddle)
Paul Whitehouse … (Tony Matthews)
Alex Lawther … (Simon Rifkind)
Paul Warren … (Woolly)
… a další
Phillip Goodman se živí odhalováním falešných spiritistických seancí. Předpokládá, že všechno lze racionálně vysvětlit a že jeho práce je službou společnosti. Jeho pevné přesvědčení má však projít novou zkouškou – kolega z oboru mu dá za úkol vyřešit 3 případy, v nichž figuruje nadpřirozeno. V průběhu vyšetřování se maže hranice mezi fyzickým a duchovním světem a jak to bývá, zakopaný pes leží ve Phillipově minulosti.
Že to vypadá jako jednoduchá duchařská báchorka? Nenechte se mýlit – tři vyprávěné příběhy (setkání s duchem na staveništi, mladík v noci uvíznuvší v lese a jedno děsivé očekávání potomka) neslouží jen k tomu, aby omáčka byla pestřejší, za vším je ukryta metafyzická pointa, která z Ghost Stories dělá rozhodně netradiční záležitost. Mě vyloženě potěšila, takže hned druhý den jsem si naplánoval druhou projekci, což se mi opravdu stává málokdy.
Plusové body si snímek získává už od začátku. Úsporné, ale dobře zahrané postavy jsou konfrontovány s nadpřirozenem a v těchto pasážích atmosféra funguje na jedničku. Ghost Stories působí příjemně staromilecky a s digitálními duchy šetří. Celkově vzato se mu coby komornímu hororu druhé kategorie nedá příliš co vytýkat, nejdůležitější roli v subjektivním hodnocení tak opravdu hraje twist ze závěrečné třetiny.
S tím souvisí asi jediný závažnější problém. Ve filmu s takovými ambicemi – v němž se řeší víra a nevíra, vina a nevina, trest a pokora – nechápu přítomnost černohumorných okamžiků jako například krmení novorozeněte kočičí konzervou. Trochu to sráží jinak pevně budované napětí, jež nevěští hlavnímu hrdinovi lehké východisko.
Svým způsobem dosti netradiční „duchařská antologie“ nám postupně nabídne tři různorodé případy, jejich obsah i samotná kvalita se v ledasčem liší, ale přesto je i něco spojuje. Tím nemyslím jen hlavní postavu, která je vyšetřuje, ale i fakt, že jejich úvody nejsou zrovna moc záživné, občas se v nich objeví i kapka toho černého humoru, ale když už se oni „postižení“ dají do vyprávění, pocítil jsem zlepšení atmosféry a nenudil jsem se u toho. Ten první s hlídačem starého a opuštěného psychiatrického ústavu byl vcelku snesitelnou, leč nikterak originální podívanou, která nám nabídne již mnohokrát použité rádoby lekací scény, ale i tak si tu atmosféra držela snesitelnou úroveň. Druhý příběh se točí okolo podivínského mladíka, který nežije zrovna v ukázkové rodině, sám rád lže, jeho pokoj je vybaven nejrůznějšími a hlavně dost děsivými kresbami a řídí auto i bez řidičáku. Což se mu jedné osudné noci stane osudné. Srazí totiž podivné stvoření, které mu od té chvíle nedá ani trochu oddechu a jeho psychika zůstane natrvalo otřesena…Tady se mi asi nejvíc líbila ona pasáž v mladíkově domě, kde bylo na první pohled vidět, že nic není v naprostém pořádku, ON sám se choval jako pako a ty malůvky na zdi pokoje byly opravdu úchvatné. No a ten poslední o dospělém muži, jenž dlouho otálel se svou manželkou s dítětem a když už se jim konečně zadařilo, tak mělo na svět přijít cosi ďábelského, tak ten byl dobrý snad jen při jeho vyvrcholení s brokovnicí a prostředím kde se natáčelo. Jinak tam totiž moc kvalitní podivné k vidění nebylo. Všechny tři příběhy pak prováže opravdu nepovedený a divný konec, který se mi nelíbil už vůbec. Tvůrci se tomu sice snažili dát šokující odhalení, ale já zůstal spíše zklamán a navíc jsem se cítil i tak trochu podveden. Ghost Stories tak nakonec vidím jako obyčejný průměr s několika slibnými momenty, ale nezvládnutým „vyvrcholením“. Nic, co bych musel vidět znovu. 50%
Film má velice dobrou atmosféru, ale celé to pokazil podle mého soudu samotný konec. To bylo celkem zklamání. 40 %