Český název: Pátek třináctého
Režie: Marcus Nispel
Rok výroby: 2009
Délka: 97 min
Země: USA
Hrají:
Derek Mears … (Jason Voorhees)
Amanda Righetti … (Whitney Miller)
Jared Padalecki … (Clay Miller)
Danielle Panabaker … (Jenna)
Travis Van Winkle … (Trent)
Julianna Guill … (Bree)
… a další
Clay Miller se již několik týdnů marně snaží najít svou pohřešovanou sestru Whitney. Ta se společně s několika přáteli zatoulala k nechvalně proslulému jezeru Crystal Lake a následně všichni beze stopy zmizeli. Nepomohly ani vyvěšené plakáty s podobiznou, protože policie pátrání vzdala, a místní s ním prohodí ztěžka pár slov. Všichni ho však varují, aby se tomu místu vyhnul velkým obloukem.
Clay si uvědomuje, že před ním něco tají, a tak se vydává pátrat k jezeru na vlastní pěst. Zde se seznamuje s partičkou teenagerů, kteří si zde hodlají užít pár dní nerušené zábavy, alkoholu a sexuálních radovánek v domě, který patří rodičům jednoho z nich. Nikdo nemá ani tušení, že je pozoruje nechvalně proslulý zabiják Jason Voorhees, který je pro mnohé lidi již řadu let po smrti a pro jiné jen pouhou legendou. Každý, kdo kdy vkročil na jeho teritorium, však dříve či později poznal, že on rozhodně není žádnou pohádkou pro malé děti, ale děsivá skutečnost…
S označením remake bych byl u tohoto filmu velmi obezřetný. Protože si nejsem zcela jistý, zda jím nejnovější Pátek 13 skutečně je. Michael Bay a Marcus Nispel svůj počin zaškatulkovali jako reboot (restart celé série), a to je mnohem trefnější. Nejsem si ale vůbec jistý, zda zrovna tato série to opravdu potřebovala. Oba pánové chtěli prodat své zkušenosti z Texaského masakru, kde provedli něco obdobného, a přestože se na ně snesla i docela velká vlna kritiky, našli si i celkem dost přívrženců, kterým se to líbilo. V tomto případě však dle mého dost výrazně narazili, a to hlavně u skalních fandů této série – potažmo prvních dílů či samotného Jasona. A já bohužel budu patřit mezi ty, pro které je nejnovější přírůstek do této série naprosto zbytečnou záležitostí.
Po průšvihovém devátém a desátém díle jsem byl totiž dost rozmlsán solidním soubojem dvou kultovních zabijáků (Freddy vs. Jason) a tohle je pro mě zase obrovský krok zpátky. Chápu, že je těžké pro dvanáctý kousek vymyslet něco originálního, aby to diváky pořád bavilo, ale je doslova hřích, ignorovat většinu toho, co na této sérii lidi tolik milovali a přetvořit si to k obrazu svému. Tím nemluvím o velmi solidním začátku, protože prvních dvacet minut bylo opravdu dobrých. Máme tady skon mámy Voorheesové i solidní masakr čtveřice teenagerů, kteří přišli k jezeru hledat políčko marihuany. Vraždy byly pěkně brutální, nápadité a nechyběla ani slušná atmosféra. Navíc bylo potřeba na scénu uvést postavu Whitney, kterou bude během zbytku filmu hledat její bratr. To vše bylo v pohodě, ale problém nastal hned po náběhu názvu filmu okolo dvacáté minuty.
Jason s ofačovanou hlavou jak mumie (ať mi nikdo nevykládá, že to mělo znázorňovat ten pytel přes hlavu (prostěradlo polštáře z druhého dílu), následně v garáži najde svou legendární masku a hurá, nová image byla na světě. Jako fanda předchozích dílů jsem byl však nevýslovně zklamán a popravdě i znechucen. Zvlášť když se ukáže, že Jason žije ve svém podzemním bunkru, kde má hromadu poplašného zařízení, pastí a skládku mrtvol. To si Nispel s Bayem asi popletli s jiným filmem, nebo si z nás udělali nejapnou srandu. Tím to však nekončilo. Máme tu dost subjektů k zabíjení a Jason se zase činil – jo, po této stránce jsem mohl být samozřejmě spokojený, brutalita, krev to vše bylo v pořádku. Jenže Jason byl hlavně vždycky nemotorné hovado, který zabíjel vším, co mu přišlo pod ruky a tady je nám prezentován jako výborný lukostřelec, atlet a sprinter.
