Fly, The (1958)


Český název: Moucha
Režie: Kurt Neumann
Rok výroby: 1958
Délka: 94 min
Země: USA

Hrají:
David Hedison … (Andre Delambre)
Patricia Owens … (Helene Delambre)
Vincent Price … (Francois Delambre)
Herbert Marshall … (inspektor Charas)
Kathleen Freeman … (Emma)
… a další

 

Helene je hlavní podezřelá v případu záhadné smrti Andreho. Vyšetřovateli a svému švagrovi vypráví o pokusech svého muže s teleportací předmětů, kterou vyzkoušel i na sobě. Bohužel spolu s ním byla přenesena i moucha. Výsledkem bylo monstrum. Velké, které ztrácelo lidskost a zvolilo si dobrovolnou smrt, a malé, jež uletělo. Helene je tímto považována za blázna. Její jedinou nadějí na návrat zpět do života je objev neobvyklé mouchy.

Snímek byl natočen na motivy povídky, kterou pod stejným názvem publikoval George Langelaan. V éře fantastických filmů padesátých let se jedná o jedno z vrcholných děl, které uzavíralo a završovalo jednu velmi úspěšnou etapu světového hororu.

Film je vyprávěn retrospektivně. Divák nejprve vidí výsledek, teprve poté je mu nabídnuto vysvětlení prostřednictvím vzpomínek. Tím je udržována jistá míra zajímavosti, ovšem je jasné, k čemu vše směřuje. Atmosféra tedy není valné hororové intenzity, ztrácí se v husté spleti dialogů. Ladění je přesouváno do dramatu promarněného výzkumu a života. Nemá na něm co gradovat, napětí tak chybí.

Spíše než vyděšen je v jedné z lehce vyhledatelných žánrových linií divák rozesmutněn. V další může být naopak rozveselen. Nechtěné chyby, dobově tradiční naivně maximalistické pojetí pokrokové technologie, přehnaný závěr, monstrum, které myslí na dobro lidstva. Dramatika s vnitřně (tedy nikoli explicitně) přítomným vtipem se vzájemně stírají a hranice mezi nimi je tak tenká, že výsledný dojem a nálada diváka budou ovlivněny jeho aktuálním rozpoložením a budou při opakované projekci kolísat.

Snímek vyniká úctyhodným zpracováním velkého monstra. Maska vykazuje téměř digitální kvality. V jejím konkrétním případě přinesla barevná prezentace ovoce. Totéž platí o úvodním krvavém efektu, na dobu nezvykle otevřeném a s trochou nadsázky označitelném za brutální a znepokojivý. Přirozeně víc tím, co vidět není, než tím, co je zobrazeno. Jiná je již situace s malým monstrem, které místo toho, aby spolu se svým úhlavním nepřítelem ze světa drobné zvířeny tvořilo vrchol a důstojné zakončení jinak skvělého snímku, přineslo rozpaky a rozesmálo ty diváky, kteří stále ještě s rozechvěním bránice váhali. Závěr by z absence barev naopak značně vytěžil.

Herecké výkony jsou opět kapitolou pro sebe. Zejména představitelce hlavní role vděčí koncept za hořkou příchuť a vážnost. Ostatně nikdo ze zúčastněných se netváří, že by svoji roli bral s humornou lehkostí. Škoda pouze, že Vincent Price hraje až druhé housle a nedostal více prostoru.

Hodnocení7
Původní Moucha je sice již poněkud zestárlé dílo, které vedle vlastního remaku Davida Cronenberga nemůže obstát, ovšem zachovává si punc originality, propracované vizuální stránky, dobrých hereckých výkonů, uspokojení danou dobu milujícího diváka.
70%

Sdílejte článek

  1. Profilový obrázek
    Eraserhead 18 února 2010 v 21:29

    Když jsem před lety v jedné antologii hororových povídek narazil na povídku „Moucha“ George Langelaana, byl jsem dost překvapený, kolik toho nemá společného se stejnojmenným filmem z osmdesátých let. O to milejší bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že podle této povídky byl natočen film již koncem padesátých let, který se jí drží docela věrně. A ač bych si myslel, že film podle této povídky nemůže být nějak extra dobrý, byl jsem přesvědčen o opaku. Zřejmě za to může takové to kouzlo starých sci-fi hororových filmů, ta schopnost z toho mála možností tehdejší doby, hlavně co se týče triků, vykřesat příznivé maximum a samozřejmě Vincent Price v jedné z vedlejších rolí. Moucha prostě obsahuje něco, co dnešní filmaři zpravidla nedokáží a co dnešním sci-fi a hororovým filmům, zaměřeným převážně na vizualitu, chybí – obyčejný lidský příběh, který je děsivý svým obsahem a ne jen formou, svým příběhem a ne jen vizuálním zpracováním. Samozřejmostí je skvělá hudba a k tomu navíc již zmíněné dobré triky.

  2. Profilový obrázek
    DonMartinez 4 ledna 2009 v 03:13

     Na tehdejší dobu celkem vydařený kousek člověk se u toho opravdu více směje než bojí, ale s tím se někdy u tak starých filmů musí počítat kupodivu jsem si na Cronenbergovu Mouchu při sledování snímku skoro nevzpomněl, neb dějová linie obou filmů se výrazně liší. Osobně bych se s hodnocením asi držel níž, ale ne víc než o deset procent

    PS: V Simpsonech se na tom vážně vyřádili Nejvíce se jim povedla ona dramatická scéna, kdy je Bart chycen do pavučiny

Nový komentář