Český název: Ohnivé oči
Režie: Mark L. Lester
Rok výroby: 1984
Délka: 114 min
Země: USA

Hrají:
David Keith … (Andrew ‘Andy’ McGee)
Drew Barrymore … (Charlene ‘Charlie’ McGee)
Freddie Jones… (doktor Joseph Wanless)
Martin Sheen… (kapitán Hollister)
George C. Scott … (John Rainbird)
Art Carney… (Irv Manders)
a další…

Po obrovském boomu v natáčení filmů podle námětu Stephena Kinga, kdy bylo v roce 1980 natočeno Kubrickovo Osvícení se skvělým Jackem Nicholsonem a po jednom zfilmování roku 1982 (Boogeyman) a hned čtyřech zfilmováních v roce 1983 (Cujo, The Dead Zone, Nightshift Collection, Christine) přišla do kin roku 1984 další perla do truhličky s názvem Firestarter. Tento film byl v Americe velmi úspěšný a neminuly jej také dvě nominace na „Saturn Award“ za nejlepší hororový film a nejlepší mladou herečku v hlavní roli. Já mám tu výhodu, že jsem nedávno narazil na knihu, kterou jsem četl dříve, než jsem se kouknul na tento film, takže můžu nastínit děj podrobněji. Pustíme se do toho.

I když je začátek příběhu v knize vyprávěn hlavně v Kingově oblíbené retrospektivě, já začku od začátku. Mladý student Andy McGee (David Keith) se od kamaráda doslechl o zajímavé možnosti přivydělat si dvě stě dolarů a to tak, že se přihlásí jako dobrovolník k „neškodnému“ experimentu, který má na starost starý doktor Wanless (Freddie Jones) a organizace jménem Dílna. Deseti dobrovolníkům, mezi kterými byl i Andy a jeho budoucí žena Vicky, dostalo injekčně do těla speciální sérum. I přes všechna ujištění, že se nikomu nic nemůže stát, zůstaly Andymu z tohoto experimentu, kdy při působení drogy byl v dosti nepříjemných halucinacích, děsivé vzpomínky na jednoho dobrovolníka, který si v agónii vyškrábal oči. Po letech Andy a Vicky zjišťují, že jim vlastně nebylo podáno žádné neškodné sérum, ale velmi nebezpečná halucinogenní droga s názvem P6. Od experimentu se u Andyho objevila unikátní schopnost mentální dominance nad ostatními, která je v knize označena jako „Přimáčknutí“. Vicky nikdy žádné významné schopnosti kromě slabé a podvědomé telekineze neprojevovala. Jenže jejich dcera Charlie (Drew Barrymore), jako kombinace dvou objektů experimentu s P šestkou projevuje extrémní známky schopnosti samovolně podpalovat, odborně popsané jako Pyrokineze. Idylka šťastné rodinky s hasícími přístroji v každém koutě pěkného domku se však zhroutí, když Andy jednoho dne přijede domů a najde svou ženu nacpanou ve skříni se zlomeným vazem a vytrhanými nehty. Vládní agenti se vrátili a hodlají zlikvidovat všechny pozůstalosti dávného experimentu, aby utajily skutečnosti neúspěšného projektu P6. Andymu se podaří Charlie z rukou dvou agentů osvobodit a od té doby je se svou dcerou na útěku. Až teď začíná přítomnost. Andy s Charlie jsou už rok v neustálém pohybu s vládními agenty z Dílny v patách. A tentokrát vedení akce přebírá nebezpečný šílenec, veterán z Vietnamské války, jednooký John Rainbird, který si dělá na osmiletou Charlie zálusk.

Kniha, ač nepatří mezi ta nejlepší díla Stephena Kinga, se mi velmi pěkně četla a strávil jsem u ní mnoho příjemných hodin. Scénář filmu je vlastně opsaný z knihy, jejíž obsáhlost dovolila do hodiny a tři čtvrtě dlouhého filmu zakomponovat většinu důležitých událostí. Jenže i když jsem se jako čtenář knihy v ději orientoval dobře, po celou dobu filmu jsem se neskutečně nudil. Proč? Film prostě nemá šťávu. Jako by režisér Lester dělal film spíše z povinnosti, než ze zápalu. Sice poctivě popisuje vše z knihy, ale ubíjejícím a nenapínavým způsobem. A závěrečná pasáž, kterou jsem v knize doslova hltal, když jsem pročítal vyústění plánů několika nezávislých osob do jednoho dramatického okamžiku, tu zase ve filmu natolik zjednodušili, že se mi chtělo plakat. Další věc, která mi vadila, byl výběr herců. Asi nebude tak snadné najít člověka s jedním okem, ale postava Johna Rainbirda jako šedivého dědouška mě nijak neuchvátila. Další věc, za kterou ale rozhodně filmaři nemůžou, jsou triky. Jak je u Kinga zvykem, plameny v knize šlehaly bůhvíkam, tavily se betonové tvárnice a agentům ulétávaly hlavy. Raději na tomhle nechám zapracovat svou krvežíznivou fantazii, než abych se opíjel rohlíkem v podobě vize, kterou pro mě tento film přichystal. Chápu, že jsme v roce 1984, kdy byly filmové triky v plenkách, ale přece jen by to šlo lépe. Poslední průser je absence filmu podat divákovi zápletku v trošku oduševnělejším kabátku. Kniha byla napsána hlavně pro popis úžasné schopnosti Pyrokineze a pro upozornění, že v šedesátých letech se americká vláda nezdráhala podávat nevědomým studentům velmi nebezpečné drogy. Dokonce i to, jak bylo v tehdejší době nebezpečné postavit se vládě, zejména pokud má poctivý americký občan příbuzné za železnou oponou a stačí jen slovíčko od CIA a KGB už zařídí, aby strýček s tetou putovali na Sibiř. Je to sice jen stín za hlavní zápletkou Charleeny McGeeové, ale právě tohle dává celé situaci na vážnosti a dramatičnosti.