Režie: Tyler Shields
Rok výroby: 2015
Délka: 84 min
Země: USA / Kanada
Hrají:
Abigail Breslin … (Veronica)
Wes Bentley … (William)
Alexander Ludwig … (Jameson)
Cameron Bright … (Shane)
Logan Huffman … (Danny)
Reece Thompson … (Nelson)
… a další
Čtyři kamarádi Jameson, Danny, Nelson a Shane jsou dětmi zbohatlíků, kteří se na rozdíl od svých vrstevníků baví poněkud zvrácenějším druhem zábavy. Rádi totiž balí pohledné blondýnky, které následně vylákají do lesa, hrají podivnou hru na pravdu nebo úkol, následně je loví jako divou zvěř a pak zabíjí. Nyní si vyhlédli novou oběť, pohlednou Veronicu, která se jednoho dne objeví v bistru, kde se mladíci pravidelně scházejí. Odjedou s ní do lesa a krvavý lov může začít. Jenže nikdo z nich netuší, že tato dívka není tím, za koho se vydává. Na tento okamžik byla řadu let speciálně cvičena a nyní má konečně možnost své schopnosti zabijáka využít v praxi…
Už podle samotného traileru mi bylo jasné, že tohle asi žádná převratná podívaná nebude, ale těšil jsem se alespoň na průměrné béčko. Lesní naháněčky okořeněné o nějaký ten pořádný mord – přesně tohle je moje krevní skupina. Zvláště, když tyto kousky pocházejí třeba ze Skandinávie. Tady jsem se ale musel spokojit s americkou produkcí a hned to bylo vidět. Prvních cca 40 minut je neskutečně nezáživných. Máme šanci vidět jednu nebohou oběť běhat po lese, ale její smrt se už odehraje mimo záběr kamer. No a zbytek vyplnil výcvik mladé vražedkyně.
Ano, Veronica byla již od dětství cvičena svým učitelem Williamem k zabíjení a přežití v extrémních podmínkách. Jenže i tato pasáž nás moc neobohatí, nepočítám-li jednu bitku na WC. Jeden by už pomalu začal zoufat nad promarněným potenciálem, ale naštěstí přišla druhá polovina filmu. Nečekejte však žádná jatka, lámání kostí ani hektolitry stříkající krve, celé se to neslo v dosti podivném duchu a halucinogenních scén. Ty jediné mě na tom celém zaujaly nejvíc. Legračních soubojů a úmrtí se ale nakonec přeci jenom dočkáme.
Přišlo mi dost srandovní, že v temném lese se vždy během jednotlivých soubojů na život a na smrt osvětlilo zrovna to místo, kde se bojovalo, zatímco dokola byla tma, aby tak ještě více vynikly ochotnické bojové choreografie jednotlivých aktérů. Jediným okořeněním byly právě ty halucinace, kterými procházeli omámení vrahové. Navíc jsem až na pár okamžiků cítil i absenci jakýchkoliv náznaků napětí. Prostě to bylo celé takové jalové.
