eXistenZ

Hodnocení:

autor

70%

uživatelé

66.67%

Kdo jak hodnotil ...

přečteno: 981x

tisknout článek

Režie: David Cronenberg
Rok výroby: 1999
Délka: 97 min
Země: Kanada / Velká Británie

Hrají:
Jennifer Jason Leigh ... (Allegra Geller)
Jude Law ... (Ted Pikul)
Willam Dafoe ... (Gas)
Don McKellar ... (Yevgeny Nourish)
Callum Keith Rennie ... (Hugo Carlaw)
Ian Holm ... (Kiri Vinokur)
...a další

Allegra Geller je, zdá se, velmi slavná, ale i nenáviděná programátorka počítačových her. Právě je postřelena svým odpůrcem na testování své nejnovější hry eXistenZ. Její strážce Ted ji odveze pryč. Ovšem konzole, v níž jako jediné je hra, několikaletá práce, uložená, je podle všeho poškozená. Allegra Teda přemlouvá, aby si nechal do páteře nastřelit port a vydal se s ní do hry, aby zjistili, jestli je v pořádku. Hra možná v pořádku je, ale co se začne brzy vymykat oběma mladým lidem z kontroly, je vnímání reality.

Skutečně, nejen filmové postavy, dokonce ani divák nemá až do konce filmu jistotu, co všechno patří jakoby do filmové reality a co do té virtuální. Tedy nemá... myslí si, že má, ale konec ho přinutí zapřemýšlet. Tam to totiž vypadá, že (spoiler) to všechno byla jen virtuální realita ve virtuální realitě a nikdo není tím, kým se po celou dobu filmu zdál (/spoiler). Připomíná vám to Videodrome? Jste velmi blízko, akorát že tam se dala realita ještě jakž takž rozeznat. eXistenZ je něčím jako vrcholem Cronenbergovy hry s divákem na pravdu. To by samo o sobě vůbec nevadilo, kdyby ji ovšem režisér nerozehrál až v samotném závěru a tím ji neaplikoval zpětně. Tím vás patřičně zmate, slabší srazí na kolena. Jako by vám s úsměvem říkal, že ve virtuálním světě je vždycky všechno jinak.

To je evidentně ústředním tématem filmu a je jen na divákovi, zda to bude chápat jako varování, kritiku apod. K tomu se Cronenberg opět snaží o vizionářství v souvislosti s dalším (druhým, tím prvním je zmíněná nejednoznačnost reality), pro sebe charakteristickým znakem, totiž fyzickou deformací vlivem techniky. Ukazuje zde možnou variantu spojení techniky s živou hmotou. Tím vytváří na jedné straně lidi s „bonusovým" otvorem do těla pro potřeby spojení videohry přímo s nervovým systémem, na straně druhé jakési organické přístroje, ať už se jedná o mobilní telefony či herní konzole. Nakolik je i tento prvek kritikou či varováním před strašlivou budoucností, nechám na každém z vás, ale malou poznámku si neodpustím. Už jednou Cronenbergovi vyšla vize Videodromu. Pravda, v poněkud modifikované podobě, ale pokud má na tyto věci talent, tak jsem zvědav, jestli si za další čtvrtinu století někdo vzpomene a řekne: „Aha, to tenkrát už někdo filmoval." (Abychom nakonec ještě nezjistili, že Cronenberg byl Jules Verne současnosti.)

Atmosféra je samozřejmě po celou dobu úchvatná. I když je hudebně tlačena kamsi jinam, hlavně podobností s úplně jiným dílem, zbytek skutečností ji bezpečně udrží. Videoherní sekvence vypadají velmi přesvědčivě. Nejen bizardními prostředími, z nichž nejpůsobivější je asi rybí továrna, kde jsou stoly plné rozřezaného masa, ale taktéž tvůrci hry nadefinovaným chováním postav. Tak se hlavní hrdina prostě nedostane dál, dokud neudělá, co se po něm chce, i přesto, že to nemá v úmyslu udělat.

Herci hrají celkem obstojně, za vyzdvižení stojí hlavně ďábelský Dafoe. Pokud byste se zároveň těšili na ďábelskou porci erotiky, musím vás zklamat. Tento snímek vám úchylné orgie nenabídne. Musíte se spokojit sem tam s nějakou krví a smrtí, ale přehnanou brutalitu také nečekejte. Jen hnusotu v podobě roztodivných tvarů zvířat a jejich vnitřností. Vizuálně to vypadá dobře, ovšem chvílemi až moc čistě a dokonce i vtipně, což u Cronenberga nebývá obvyklé.

eXistenZ je opět Cronenbergův počin se vším všudy, alespoň po stránce formální. Myšlenka je zřejmě jeho, o čemž svědčí jeho jméno pod scénářem. Opět se podílel i na produkci, přizval ke kostýmům svoji sestru, k hudbě svého oblíbence Howarda Shora. A znovu jej neminula hmotná ocenění, tentokráte 4.

eXistenz je směsí kriminálky, dramatu, hororu, sci-fi a thrilleru. Jako obvykle z ní ani jedna část nevystupuje tak výrazně, že byste řekli, že je to pouze to jedno. Nabízí se jisté srovnání s Videodromem, z něhož novější počin vychází i přes čistší zpracování přeci jen o něco hůře, protože nesplňuje očekávání.