Eraserhead

Hodnocení:

autor

70%

uživatelé

78.75%

Kdo jak hodnotil ...

přečteno: 1417x

tisknout článek

Český název: Mazací hlava
Režie: David Lynch
Rok výroby: 1977
Délka: 89 min/108 min
Země: USA

Hrají:
Jack Nance ... (Henry Spencer)
Charlotte Stewart ... (Mary X)
Allen Joseph ... (pan X)
Jeanne Bates ... (paní X)
Laurel Near ... (slečna v radiátoru)
Judith Roberts ... (dívka z protějšího bytu)
Jack Fisk ... (muž na planetě)
... a další

Henry Spencer se vrací domů, do svého skromného bytu se zazděným oknem a květinou bez květináče. Od své přitažlivé sousedky dostává zprávu, že ho rodiče jisté Mary zvou na večeři. Je to jeho bývalá přítelkyně. Po návštěvě, jež měla za cíl zjistit, zda byl Henry s dívkou tak daleko, aby mohl být otcem jejího dítěte, se přesouváme zpět do bytu. Zde se již Mary snaží starat o potomka, jenž však nevykazuje znaky normálního dítěte. Je to spíš malé monstrum. Henry stále nemůže sehnat práci. Psychicky nalomená Mary si balí kufry a muž, který je zřejmě sám ještě dítětem, zakouší ve společnosti dítěte zoufalství, jež ho dovede až na pokraj soudnosti a k razantnímu kroku.

To je zhruba základní zápletka tohoto příběhu. Proč základní? Protože není zcela jisté, o co vlastně ve filmu jde. Již počáteční minuty dávají tušit tomu, co si divák později musí uvědomit, ať už se plně soustředí, či nikoli. Jedná se totiž o maximálně surrealistické dílo, to znamená vyobrazení vnitřního světa hlavního hrdiny. K tomu všemu je většina skutečností podána nikoli přímo a konkrétně, nýbrž symbolicky, a to často tak nezřetelně, že se objevuje problém s chápáním toho, co se na obrazovce děje.

Nebudu se pouštět do interpretace. Nechť si každý divák pochopí dílo, jež mnozí označují za nepochopitelné, po svém. Je na každém, jestli vnímá film jako vyjádření problému těžkého života rodiny bez příjmu, zda se na film dívá jako na kritiku, či zda hledí na monstrum jako na něco, co se skutečně v pokoji nachází, nebo pouze jako na symbol normálního dítěte, které po svém příchodu na svět obrací dosavadní životy mladých a bezstarostných lidí naruby. I já jsem si ve vlastním zájmu a lepší pochopení filmu nechal nabídnout určité vysvětlení, které mě v lecčems utvrdilo ve vlastním pohledu, v jiném však naopak zmátlo. Proto nechávám odhalení skutečného významu na divákovi.

Snímek je černobílý. Absence barev může vyvolat pocit, že celý Henryho svět je černobílý, ale pomineme-li veškeré snahy pochopit důvod užití této techniky ze strany tvůrců, zjistíme přinejmenším fakt, že tím vtiskli filmu jistou dávku zajímavosti. Minimálně tím zdůraznili temnotu, jež se celým dílem táhne i po stránce atmosférické.

Ta sama je značně depresivní. Statické a dlouhé záběry se starají o to, abychom si plně své vlastní emoce prožívali. Tedy máme-li nějaké, jsme-li filmem alespoň zčásti pohlceni a nenudíme-li se, což je Damoklův meč, který si nad sebe divák spolu s filmem automaticky zavěšuje. Chvílemi se zdá, že je film tvořen pouze střídajícími se obrazy. Ať už je tím vyjadřováno pomalé myšlení Henryho či cokoli jiného, je to působivé. K plnohodnotnému atmosférickému zážitku přispívá rovněž tovární prostředí Henryho domu a taktéž zvuková stránka filmu. Lynch se nesnaží ohromit masivním hudebním doprovodem. Daleko charakterističtější je pro Eraserhead ticho, hučení, zvuky pracujících strojů. Když už dojde na zvukovou kulisu, je hypnotická. Nic tak diváka neruší od toho, aby se mohl nechat filmem doslova a do písmene vygumovat.

Malé monstrum vypadá skutečně znepokojivě. Ve mne vyvolalo smíšené pocity, v nichž převažoval odpor a strach. Lynch údajně nikdy neprozradil, z čeho loutku vyrobil, což je na jedné straně dobře. Dává to mutantovi punc reality. Stejně povedené a znepokojivé jsou „věci", jež jsem osobně chápal jako zástupný symbol spermií. O nechutném finále se dá říci jen tolik, že je dobře, že není barevné. Jednak už by to bylo na emocionálně přeplněný/vygumovaný mozek diváka moc, jednak by barva filmu jako celku uškodila a to, z čeho mi naskakovala husí kůže, zesměšnila.

Eraserhead je jakožto hororové drama jeden z filmů, které uvíznou v paměti. Buď kvůli obtížné pochopitelnosti jako absolutní brak zanechávající v mozku prázdno, nebo právě kvůli té nepochopitelnosti jako zdroj inspirace, zajímavosti, atmosféricko-depresivních orgií. Platí pro něj však nutné varování: protože jde o nejednoznačné obrazy nitra, není to podívaná pro masy.