Režie: Jack Heller
Rok výroby: 2011
Délka: 90 min
Země: USA
Hrají:
Sara Paxton … (Jody)
Scott Eastwood … (Tom)
Katherine Waterston … (Samantha)
Shaun Sipos … (Hans)
…a další
Pro začínající filmaře nesnadný úkol. Představte si, že máte jednu chatu, les, pár druhořadých herců a musíte nějak “naplnit” devadesát minut stopáže. Debutant Jack Heller měl to štěstí, že oproti ostatním se mu do rukou dostal alespoň trochu zajímavý námět, na kterém lze stavět zápletku. A opravdu mu stačí to málo, co dostal.
Sledujeme totiž trojici výletníků, kteří se za podivných okolností sešli u jedné chatrče kdesi v lese. Neznají se, nedůvěřují si, ale aby přežili, musí tahat za jeden provaz. Situace se vyhrocuje v okamžiku, kdy zjistí, že z chaty není úniku, každého trápí noční můry a hlavně když pomalu rozplétají tajemné vazby mezi sebou.
Proto je nutné mít na paměti, že Enter Nowhere je především další ze série ultralevných filmů pro DVD trh. Nesmíte čekat žádné strašidelné orgie, ani vyvražďovačku (i když jedna z postav dá vzpomenout na Deliverance/Vysvobození a na jistého pana Meyerse). Dostanete totiž jen pochmurnou atmosféru, beznaděj a trochu toho napětí, které stoupá s tím, kolik informací dostanete. Naštěstí se nikdo nepokouší vše v rámci “hry s divákem” zbytečně komplikovat.
Ona pointa je totiž základním úspěchem filmu. Není sice šokující, ale je rozhodně zajímavá a dá se na ní stavět. Tradičně se sice nedozvíme, proč a za jakým účelem se vše tak děje, to ale nelze příliš autorům zazlívat. Enter Nowhere se totiž daří i s třemi tvářemi (později se čtyřmi) udržet divákovu pozornost a to i přesto, že tu máme jen onu chatku a les. Žádné lekačky, spíš psychothriller, který mi udělal radost.
Zpočátku jsem si říkal, že půjde zas o další nízkorozpočtovou kravinu, která se točí okolo otřepaného tématu. Navíc když do režisérského křesla usedl pro mne naprosto neznámý režisér (taky jde o jeho prvotinu) a ani herci mi nebyli moc povědomí. Tentokrát jsem se však šeredně spletl, přestože nakonec nedám zrovna dvakrát velké hodnocení, tak musím uznat, že jsem byl velice mile překvapen. Klidně bych dal i víc, jenže ten závěr se mi moc nelíbil. Každopádně si Heller, hlavní kameraman Harting a nakonec i samotní herci zaslouží mé uznání. Mám hodně rád, když se divák postupně lapí do tvůrčí pasti a nové indicie vnáší do děje hodně otazníků. Přestože nejde o čistokrevný horor, tak jako mysteriózní drama to beru všemi deseti. Možná to chtělo ještě trochu více flashbacků z minulosti postav, ale to je jen mé přání.