Dracula (1931)


Režie: Tod Browning
Rok výroby: 1931
Délka: 75 min
Země: USA

Hrají:
Bela Lugosi … (Count Dracula)
Helen Chandler … (Mina Harker)
David Manners … (John Harker)
Dwight Frye … (Renfield)
Edward Van Sloan … (Prof. Van Helsing)
Herbert Bunston … (Dr. Jack Seward)
Frances Dade … (Lucy Weston)
… a další

 

Bela Lugosi patří ke klasickým ikonám hororu 20. století. Vzhledem k jeho životu se mu stalo to, co mnohým hvězdám – o jeho soukromí panuje v rámci laické veřejnosti silnější povědomí než o jeho herectví. Je to škoda. Především kvůli jeho výkonu ve filmu, který jej “udělal” – v Draculovi režiséra Toda Browninga.

První, čeho si divák všimne, je neobvyklé ticho, které ve filmu panuje. Filmy s Draculy nebývají tiché. Browning to zřejmě riskl a nepodložil svůj snímek hudbou. Dobře udělal. Každé slovo má váhu, každé slovo je slyšet. Slyšet je i nejistota v angličtině, kterou Lugosi (nutno říct, že po celý život) trpěl. Prostě exotika. Staromilci mého formátu komorní pojetí, v němž k atmosféře kolikrát stačí několikavteřinový záběr do Lugosiho tváře, ocení.

Zvláštním rysem tohoto Draculy je absence jeho osobního utrpení. Vnitřně nad svým údělem netrpí, ale užívá si jej. Jde o poměrně kontrastní pojetí například ve srovnání s (pro mě dost strašným) emocionálním upírem v podání Garyho Oldmana. Dracula 1931 neřeší existenciální otázky ni milostná dilemata. Krev mu chutná.

Nevím, zda to bylo záměrem, ale Lugosi vyniká i díky chybějícímu charisma ostatních herců. Za zmínku stojí snad jen stařičký Van Helsing, ale střet mezi ním a Draculou působí věru nevyrovnaně a doktor může být rád, že jejich zásadní souboj neproběhl coby klasická boxovačka, jak k tomu v některých adaptacích Brama Stokera docházelo. Zapamatovatelná je snad ještě Mina v silně nanynkoidní kreaci. Zbytek hereckého obsazení mi splynul v univerzální “ten v tom obleku”.

Coby obrovské pozitivum snímku bych zmínila i úžasnou kompozici scén, z nichž vyniká zejména prostor Draculova zámku. Ten tam je Nosferatu, který se musel sehnout, aby prošel obloukem dveří. K tomu nějaké ty pavučiny ve spreji a pár netopýrů na špagátku a já jsem spokojená.

Hodnocení8
Dokážu pochopit, že strohost filmu a jistá úspornost v efektech a výrazech může být pro některé diváky, kteří očekávají, že se je film pokusí šokovat, zklamáním. Je těžké na Browningova Draculu koukat bez toho správného očekávání a nálady. Ovšem jsem přesvědčená, že shlédnutí snímku je přínosné pro každého fanouška hororu. Minimálně ke zjištění - a nyní mi radikálnost mého prohlášení odpusťte - jak má správná adaptace Stokerova románu vypadat.
80%

Sdílejte článek

  1. Profilový obrázek
    zbynek smejkal 23 června 2008 v 05:52

    Já vím ze vysel asi pred 2-3 rokama v krabici spolu s Frankeinstainem , vlkodlakem a jeste neco tam bylo. Vydal to Universal pictures který ale po vydání tohodle filmu nejak skoncil tak ted to má spolecnost bontonfilm tak se koukni tam. Jinak k filmu není co ríct je to hodne dobrý film a hlavne predstavitel Draculy z neho sel strach.

  2. Profilový obrázek
    DonMartinez 22 června 2008 v 18:38

    On také původní literární Dracula žádné osobní utrpení neprožíval a neoplýval jedinou kladnou vlastností. Postavy ve Stokerově románu jsou celkově velmi jednobarevné. Emocionální trpící upír byl zřejmě spíše výsledkem samostatné Coppolovi iniciativy a nikoli Stokerovi fantazie, jenž Draculu jako správný konzervativní katolík vykreslil jako zlořádného ďábla.

Nový komentář