Dolly Dearest
08. 10. 2010 / autor: voodoo / kategorie: Hororové filmy
Český název: Dolly – vraždící duch
Režie: Maria Lease
Rok výroby: 1992
Délka: 93 min
Země: USA
Hrají:
Denise Crosby (Marilyn Wade)
Sam Bottoms (Elliot Wade)
Candace Hutson (Jessica Wade)
Rip Torn (Karl Resnick)
Lupe Ontiveros (Camilla)
Čtyřčlená rodina Wadeových se přestěhuje do Mexika, kde otec koupil starou továrnu na hračky. Netuší, že z nedalekých archeologických vykopávek sem při tragické „nehodě“ vniklo zlo hrůzného dítěte. A toto zlo se uhnízdilo ve čtyřech roztomilých panenkách. Těžko říct, co ho k tomuto činu vedlo. Nejspíš nemělo příliš času najít si vhodnější oběť.
Jedna z těchto panenek se jak jinak dostává do rukou nejmladšímu členu rodiny, dívence Jessice a od tohoto okamžiku se začínají dít hrůzné věci. No spíše znepokojující. Občas by bylo potřeba některé hrdiny nakopnout do zadnice, aby jim došlo, že něco není v pořádku. Tím by se sice znatelně skrátila stopáž snímku na délku seriálové epizody, ale my bychom alespoň z větší části byli ušetřeni výroků typu : „Copak jsou všichni úplně na hlavu, že jim to nedochází!“ Přes veškeré náznaky (dívka je agresivní, hospodyně umírá)se otec tváří, jako že je vše v pořádku, že se jedná jen o důsledek vlivu nového prostředí. To matka v podání mírně statické Denise Crosby je na tom oněco lépe a začíná její pátrání po původu zla. Archetypy postav jsou načrtnuty hned v úvodu, každý z členů hereckého ansáblu bude zastávat určitou roli a z ní už nijak nevybočí. Určitý vývoj zaznamená jen Jessicca, jejíž proměna z roztomilého děvčátka na zlou panenčinu kamarádku, je docela přesvědčivá. Otcovo závěrečné procitnutí už čeká snad každý.
Recept na vytvoření hororu o vraždících panenkách je poměrně jednoduchý. Vezměte hračku, která za normálních okolností není vůbec děsivá (jak pro koho), a přidejte do ní nějakého toho zlého ducha nebo samotného ďábla. Takto znetvořenou ji vložte do rukou pokud možno co nejroztomilejší osobě a o zábavu máte postaráno. Tedy měli by jste mít. U Dětské hry to fungovalo takřka dokonale, při přípravě Dolly ale asi nebylo dodrženo správné dávkování.
Víceméně všechny hororové reálie jsou na svém místě. Máme tu opuštěnou starou továrnu na hračky nedaleko mayského pohřebiště, pověrčivou hospodyni, hysterickou matku, milounkou dívenku...Ale napětí jakoby se schovávalo někde ve sklepě oné fabriky.
Nevím, jestli je na vině scénář nebo režisérčina (ono je to vlastně jedno, za obojím stojí stejná osoba) neschopnost navodit tu správnou atmosféru, u Dolly jsem měl chvílemi pocit, že sleduju rodinnou podívanou s mírně temnějšími podtóny a nebýt těch několika málo skonů, byl bych o tom i skálopevně přesvědčen. Ani oblíbené filmařské pravidlo, že více znamená lépe, nedosáhlo svého úplného naplnění. Panenky jsou sice čtyři, ale nejvíce prostoru dostane zase pouze jen jedna. Ty ostatní se scvrknou jen do nepříliš inteligentních, po továrně cupitajících postaviček, které sice hrdinům trochu zavaří, ale jejich potenciál zůstal nevyužit.
Popravdě, dříve u mě tento film zabodoval mnohem více, neměl jsem asi v sobě tu správnou dávku ironie, s níž jsem k němu přistupval nyní. Občas jsem se přistihl, jak podřimuju, a jediná scéna, která se mi uhnízdila v hlavě, byl rozhovor matky s démonickou panenkou v závěru. Tam se podařilo nacpat tu správnou dávku napětí i patosu a něco tak ošklivého, jako byla stařecká tvář panenky, se vidí snad jen na fotkách nezdařených plastických operací.
Někteří tento snímek hodně nadsazeně označují za křížence Dětské hry a Vymítače ďábla. Já zůstanu hodně při zemi a pasuju ho spíše na jejich vykastrovaného bratříčka, ehm teda sestřičku. Přesto mu udělím poměrně vysoké hodnocení, sice nijak nenadchne, ale ani neurazí. Dívat se na něj dá i opakovaně a oné nepříjemné pachuti, která se vám bude dostávat na jazyk, se snadno zbavíte shlédnutím jednoho z těch dvou v této recenzi zmiňovaných snímků.
ja davam 70%
